Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
A-TÝM
18. října 2015

Pavel Hynek: Život je někdy neskutečná shoda náhod

Mohl být právník. Nebo fotbalista či krasobruslař. Už od mala si ale dokázal prosadit svou, a držet se toho, co má nejvíc rád. Svůj život bere jako velkou souhru náhod a štěstí. Věří, že vše dělané s láskou a nasazením se v dobrém vrací. Pavel Hynek neplánuje, žije přítomností. A tou je pro něj Slavia. Nad čím přemýšlí a co se honí hlavou muži, který by trenéřinu za nic na světě nevyměnil?

Mgr. Pavel Hynek

Narozen: 4.leden 1970

Vzdělání: FTVS UK - obor trenérství

  • Hráčská kariéra:
  • HC Sparta Praha

    1. ČLTK Praha

  • Trenérské úspěchy:
  • Mistr extraligy (asistent) - Sparta (2000, 2002)

    Mistr extraligy (hl. trenér) - Pardubice (2012)

    1. místo na MS U20 (asistent) - 2001

Jaké byly vaše hokejové začátky?
Bruslit jsem se naučil sám na rybníku u chalupy. Rodiče mi dali na výběr, jestli hokej nebo krasobruslení. Ta volba byla jasná. Ďáblice, kde jsem vyrůstal, byly tehdy vlastně vesnicí. Odmalička jsme chodili ven a sportovali, přišli domu večer, to dnešní děti neznají. Nejblíže bylo na Spartu, tam jsem v šesti letech začal hrát hokej a prošel všechny mládežnické kategorie. Táta si přál, abych se dal na fotbal, byl jsem drobnější postavy. Myslel si, že bych v něm byl šikovnější. Ale já už v tě době hokeji naplno propadl, měl jsem tam kamarády.

Jste rád, že jste vyrůstal na vesnici. Vidíte v tom nějaký rozdíl oproti městu?
Už dřív, když jsem dělal u mládeže, jsem vnímal rozdíl mezi kluky z paneláku a z vesnice. Kluk z vesnice je všestrannější a zdravější. Přicházíme o talenty a podepsala se na tom i změna životního stylu po revoluci. Rodiče začali podnikat a neměli na ty děti tolik času. Myslím, že to zabilo jednu generaci, ročníky byly slabší. Přitom talent ani tolik nepotřebuje trenéra, jen program a někam směrovat, protože šikovnost a umění hry má v sobě. Tato talentová základna je užší a užší.

Se spolužačkou ve školce. To chtěl být kovbojem

Vy jste se chtěl jako hráč hokejem živit?
Ano, ale když mi bylo osmnáct, viděl jsem, že na vrcholový hokej to nebude, že nestačí být třetí v bodování v juniorce. Já vždycky říkám, že vrchol hraje jeden z tisíce.

MÍSTO PRÁVNÍKA TRENÉREM

Kdy jste se rozhodnul, že se chcete dát na trenérskou dráhu?
Když jsem se rozhodoval, kam půjdu po gymnáziu, rodiče mě chtěli dát na práva. Ala já tíhl ke sportu, a proto jsem se rozhodl pro Fakultu tělesné výchovy a sportu. Kdyby na mě rodiče tlačili, mohl jsem být dnes právník. Ale já bych to, co dělám, za nic nevyměnil. V každé oblasti života platí stejné principy, vše, co člověk dělá, tak musí mít rád. Ta oddanost, nasazení a vášeň se mu pak vrátí nazpátek. I když je trenéřina těžká na uživení, pro trenéry těch míst moc není. Nás k tomu ale hlavně nasměrovali výborní profesoři na fakultě, spousta kluků, které jsem na fakultě potkával, u trénování zůstalo. Třeba Josef Jandač nebo Jiří Kalous.

Vy jste začal trénovat vlastně ihned po škole? To se podaří málokomu.
Už v rámci školy nás posílali na praxe a v jednom z ročníků jsem dostal nabídku na trénování sparťanských dorostenců. Po skončení školy přišla nabídka na profesionálního trenéra.

A tím to vše začalo?
Jako poměrně mladý jsem pak trénoval i chlapy v prvoligovém Berouně, poté přišla možnost na asistenta u extraligové Sparty. Najednou jsem byl v tom kolotoči, a zjistil, že je mi 45 a vše nějak uteklo. Když přednáším na A nebo B licenci, vidím tam kluky, které jsem dřív trénoval, třeba Jana Srdínka, kterého jsem poprvé potkal před 15 lety. Občas si ani nepamatuji jména, koho jsem trénoval, vždycky jsem si dělal legraci z trenérů, kteří zapomínali jména, a už je to tu. (smích)

Z PROHRY JSEM JEŠTĚ DRUHÝ DEN ŠPATNÝ

Jaký typ trenéra jste?
Někdo rozděluje trenéry na demokraty nebo autokraty. Ale u každého trenéra je to hlavně osobnostní prvek, který do toho dává, ať už po stránce přípravy nebo vedení. Každý má svůj řídící styl práce.

A jaký jste trenér vy?
Přeci nebudu hodnotit sám sebe, to přenechám jiným, hlavně se neptejte kolegy Milana Razýma. (směje se)

Zajímá vás, co vaši hráči dělají i mimo led?
Zajímá mě, jak fungují mimo led, jen co se zázemí týče, protože jejich výkon s tím souvisí. Dobré zázemí je potřeba, jinak se to do práce promítá. Ale to neplatí jen v hokeji. To jsou ale mantinely toho, co mě zajímá, jinak se nepídím po tom, co hráč dělá nebo ne. Je to každého věc a hlavně na to nemám čas, ono se to stejně dříve nebo později projeví.

Maturant 1988, který ještě nevěděl, že se dá na trenérskou dráhu

Rozčilujete se?
Často se rozčiluji, ale bez emocí to nejde. Musíte umět strávit úspěch i neúspěch, zápas nebo trénink vám dává určitý prožitek a naplňuje vás. U starších trenérů mě někdy zaráželo, že to brali volněji, prostě to nějak dopadlo, nešlo o život. Když prohrajeme, tak já jsem z toho ještě druhý den špatný, pak to rozebíráte, koukáte na video a jsem z toho špatný znova. Samozřejmě musíme umět nějak vystupovat, mít meze, ale ten prožitek k tomu patří.

Nosíte si emoce i domu?
Tak třeba když se dlouhodobě nedaří, nenosit to domů umí málokdo. Když ale trénujete srdcem, tak na jednu stranu na tlak a stres nadáváte, na druhou stranu chůze na tenkém ledě a ten adrenalin jsou něco, co je na trenéřině krásné.

Co vám naopak na trénování vadí?
Po čtyřicítce mi začalo vadit, že nespím ve vlastní posteli, a že nejsem doma se rodinou. Nevím, proč zrovna v tomto věku. Cestování mě ubíjí, i když je to třeba jen hodina autem. Proto jsem teď rád, že nikam dojíždět nemusím.

RELAX NA ORLÍKU

Co berete jako největší trenérský úspěch?
Úspěch je těžký popsat a je pomíjivý. Když vám třeba v KHL vyhlásí deset týmů, že chce hrát o titul, tak máte pak devět neúspěšných. A u mládeže je úspěch, když se vám podaří vychovat nějakého hráče. Novináři rádi zmiňují medaile, ale já vzpomínám třeba na Beroun, kde jsme hráli celou sezonu na tři pětky. Byly tam poloprofesionální podmínky. My s tím mužstvem hráli do poslední chvíle o barážové příčky a nakonec skončili třetí. Vážím si toho stejně, jako působení u mužstva, které vyhrálo. Úspěch medailemi měřit nejde.

Přesto, je nějaká medaile, které si vážíte víc?
Já jsem rád za to, že můžu ráno vstát a jít na zimák. Být součástí té organizace, divadla, být u toho. Ale hodně si vážím, že jsem byl u dvacítek, když se vyhrálo mistrovství světa. Na výhru v lize máte více příležitostí, ale vyhrát toto mistovství se podaří třeba jen jednou za život. V historii tam 25 krát kluci jeli a nevyhráli a pak vyhráli, další rok znova. Já říkal hlavnímu trenérovi Holíkovi, že 25 let nic, teď dvakrát a dalších 25 let nic nebude. A on na to, že ne 25, ale 50. Teď už uplynulo čtrnáct let…

Chcete, aby vaše dětí šly také v trenérských šlépějích?
Když se narodil Pavlík, nevím proč, ale měl jsem utkvělou představu, že bude právník. Když jsme jezdili kolem právnické fakulty nebo seděli naproti na Občanské plovárně, tak jsem mu vždy říkal: tady bych si přál, abys sem chodil do školy. Tím jsem mu to tak dokonale otrávil, že právník už být nechce. Ale u všech dětí bych byl hlavně spokojený, kdyby vystudovaly a byly v životě šťastné. Pro mě je prioritou škola před sportem.

Jak si od hokeje odpočinete?
Už toho moc není, s rodinou se čas smrskne. Můj největší koníček je práce a právě rodina. Letos jsem stihnul třikrát golf a rybaření, trochu tenis. Víc toho nestíhám. Na druhou stranu, když mám tyto aktivity, tak mám pocit, že rodinu okrádám.

Na oblíbené rybaření už není tolik času

Máte místo, kde od hokeje vypínáte?
Místem, kde zapomenu na chvilku, nebo alespoň na jeden den, je pro mě Orlík, kde máme rodinný statek. Tam trávíme veškerý volný čas. Kvůli dětem třeba jedeme k moři, ale nejlíp se cítím právě zde. Je tam spousta dodělávek, ale je to pro mě relax a veškeré vyžití. Tam bych chtěl být jednu nastálo.

Máte nějaké sny, které si chcete splnit?
Když jsme jeli s juniorkou do Kanady, tak jsem míval sen třeba jednou trénovat kanadskou juniorku. Nebo tam být na stáži a učit hokej bez ohledu na peníze. Tenkrát bych tomu obětoval cokoliv a hned se sbalil. To se mi bohužel nesplnilo. Ale v roce 2003, kdy jsem byl šest týdnů u juniorského týmu v Kanadě, jsem ten tým a atmosféru zažil. Ale jinak takové sny časem vyprchají.

A co materiální sny? Je něco, co byste si rád koupil nebo viděl?
Já vyrostl ve skromných podmínkách a to mi zůstalo. Ani nejsem autař, utrácet za auto mě nikdy nenapadlo. Všechny peníze, co jsem kdy vydělal, jsem dal do chalupy a domu. Jsem rád, že na tom Orlíku máme takové rodinného sídlo. Ani cestovatelský sen nemám, nepotřebuji vidět žádnou exotickou destinaci. Na to mi stačí dokumenty v televizi. Posadím si děti vedle se a říkám: tak a dnes jsme v Dominikánské republice. Teď už jsem ale hlavně ve věku, kdy si jen přeji, abychom byli všichni zdraví.

HYNEK & RAZÝM - SEHRANÁ DVOJKA

Jaké jsou vaše nejbližší trenérské cíle?
Já žiji současností, a to je Slavia. Začíná se od nuly, od základů se buduje mužstvo. Kdybychom dokázali postoupit, tak pro mě to bude jako vyhrát mistrovství světa. Děláme tu ve skromných podmínkách, ale každý to tak akceptoval. Máme tady 16 nových hráčů a já si dovolím tvrdit, že v žádném hráči jsme charakterově nesáhli vedle. Ten tým si sedá a půjde nahoru, a že tým funguje je pro mě ta potřebná zpětná vazba, kdy cítím obrovskou možnost realizace. To, že s Luďkem Bukačem a Milanem Razýmem mužstvo tvoříme, mě naplňuje více než štace, kdy jsem třeba nemohl ovlivnit nákup hráčů. Kdy jsem chtěl třeba dva beky a dali mi dva útočníky. Výplata mohla být vyšší, ale pocit z práce nulový.

S Milanem Razýmem působíte jako sehraná dvojka.
Já jsem věděl, že nebudu chtít k sobě někoho, kdo byl s klubem a jeho minulostí spojený. I když znám ty trenéry tady a vážím si jich, chtěl jsem, aby byl můj kolega zvenku, nezatížený, protože to je pro budování něčeho nového důležité. Dělali jsme spolu v Plzni a spolupráce byla výborná. A teď přišla ta doba, že se potkáváme znova. Musím říct, že jsem za tu spolupráci moc rád, vím, že to byl správný krok. Dokážeme se doplňovat i vzájemně obohacovat.

Jste tedy ve Slavii spokojený.
Sám jsem překvapený, kolik mám síly a chuti pracovat. Nevadí mi být od rána do večera na zimáku, baví mě chodit i na žáky, mládež. Myslím na hokej celý den a vůbec mě to nevyčerpává. Za to jsem strašně rád.

Máte nějaký trenérský sen?
Je to spojené s tou dvacítkou. Časem, když jsem to sledoval a viděl historii jmen hráčů, ktěří se prosadili dál, tak jsem si té medaile začínal více vážit. Jsem zvědavý, kdy se zase nějaký výsledek podaří uhrát. Ale nebude to jednoduché, teď máme slabší generaci. Kdybych měl jmenovat jednu medaili, bude to tato, a že jsem měl štěstí dělat asistenta panu Holíkovi. Mně už nezbývá moc let trénování, ale jednou bych u dvacítky ještě rád trénoval.

Nezbývá moc let trénování? Vždyť jste ještě mladý.
Nechtěl bych dlouho trénovat, dávám si posledních pár let a nevím ani, jestli zůstanu u hokeje. Třeba by mě jednou lákalo dělat sportovního manažera, ale co se trénování týče, za tři čtyři roky bych chtěl skončit. Já žiji přítomností. Stejně jako se nedá žít ze vzpomínek, tak ani neplánuji. Ale vím, že po 50 trénovat nechci. Ale znám trenéra, co toto říká každý rok, že skončí, ale pořád to oddaluje, tak abych taky tak nedopadl. (směje se)

Autor Tereza Vychodilová
Nepřehlédněte
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Ukázali jsme naši sílu, deset gólů je jen bonus, ví Polák

Pěti body (3+2) se výrazně podílel na první výhře juniorů v semifinále proti Šumperku. I díky Vojtěchu Polákovi slávisté vyhráli úvodní zápas v Edenu 10:2. „Jsem rád, že jsem to konečně protrhnul a ...

Číst více
ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

Číst více
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více
MLÁDEŽ 26.3.2024

Juniorské semifinále startuje ve čtvrtek v Edenu!

Junioři se po čtvrtfinálovém vítězství nad Porubou přiblížili svému cíli, k vytouženému postupu do extraligy je ale nutné zvládnout ještě dva důležité kroky. V semifinále, které se hraje opět na tři ...

Číst více