Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
ROZHOVORY
26. listopadu 2015

Otec je můj největší kritik, říká Jaroslav Markovič

Letní posila sešívaných Jaroslav Markovič je s přehledem nejproduktivnějším hráčem týmu. Většinu kariéry ale odehrál třicetiletý slovenský útočník v rodném Martině. Jaroslav Markovič tam drží rekordní zápis nejlepšího střelce v historii klubu. Nejedná se ale o útočníka Slavie, nýbrž o jeho otce. Ten svého syna pochopitelně taktéž dovedl k milovanému sportu. Jaroslav Markovič mladší pak započal zajímavou hokejovou cestou, při které si zahrál například i proti Crosbymu nebo Ovečkinovi. A ani dnes se nevzdává velkých snů: „Stále věřím, že přijde šance zahrát si v reprezentačním áčku Slovenska,“ říká.

Jaroslav Markovič (*22. 5. 1985)

  • S hokejem začal ve 4 letech v Martině.
  • Zahrál si dvě sezony v zámořské USHL.
  • Získal stříbro na MS U18 v roce 2003.
  • Je ženatý, má dvě dcery.

Jaké byly vaše první hokejové kroky?
Jako každé dítě u nás jsem začínal za barákem a když mi byly čtyři roky, vzal mě taťka na hokej. On byl taky hokejista, hrál v Martině, kde je dodnes dokonce nejlepším střelcem v historii klubu. Takže tam jsem dělal první nesmělé hokejové krůčky.

Jak jste prožíval jako dítě pozitiva i negativa hokejisty? Co třeba ranní vstávání?
Se vstáváním jsem neměl vůbec problém, převládala pozitiva. Hrozně rád jsem třeba jezdil na různé turnaje. Nejradši vzpomínám na jeden takový v Pardubicích, který jsme vyhráli. To si pamatuji do dneška, byli jsme tehdy asi v páté třídě. Ale sešli jsme se v Martině velice silný ročník, všechno jsme vyhrávali. Pořád tam mám dost kamarádů, se kterými jsem jako dítě hrával. Vždycky, když se do Martina vrátím, najdeme si na sebe čas.

A jaký jste byl student?
Neměl jsem se školou problém a odmaturoval jsem taky dobře, s tím jsem spokojený. Všichni mi říkali, že jsem dobrý student, ale jsem líný. Určitě jsem si ale mohl udělat vysokou školu, když jsem tak dlouho hrál v Martině. To mi teď trošku chybí, ale všechno se dá dohnat.

11+19
Celkem 30 bodů nasbíral Jaroslav Markovič ve 26 zápasech této sezony.

Odehrál jste několik zápasů i v mládežnických reprezentacích Slovenska, kam vás to posunulo?
Měl jsem velké štěstí, že jsem byl na mistrovství světa osmnáctek v roce 2003. Zahrál jsem si proti špičkovým hráčům, například proti Ovečkinovi nebo Crosbymu. Hodně kluků z téhle generace dnes hraje v NHL. Vrcholem turnaje pak bylo finále proti Kanadě, na to se nedá zapomenout. Reprezentace je největší meta, vždycky jsem se tam strašně těšil.

V devatenácti jste pak odešel hrát juniorskou ligu USHL do Spojených států. Jaké to bylo odejít ze Slovenska za moře?
Bylo to těžké a kdo to nezažije, nepochopí. Najednou jste odtrhnutý od rodiny, zvykáte si na úplně jinou kulturu a neumíte jazyk. Odcházel jsem tam s malou dušičkou a nebudu lhát - každý druhý den jsem se chtěl vrátit zpátky domů. Nakonec jsem se ale kousl, vydržel jsem tam dva roky a jsem za to rád. Ukázalo mi to úplně jiný pohled na práci s hokejem. Naučil jsem se tolik pozitivních věcí, že z toho těžím až do dneška. Anglicky jsem se také nakonec naučil celkem slušně. I teď se domluvím s Nathanem v pohodě, takže to pořád zůstává.

Většinu kariéry odehrál Jaroslav Markovič v Martině

Potom jste se ale vrátil zpátky na Slovensko. Nelákalo vás zůstat v zámoří?
Byla šance jít na univerzitu a měl jsem i nějaké nabídky. Ale zase hrál velkou roli jazyk. Jedna věc je domluvit se s někým a další věc je v angličtině studovat. Takže jsem si nebyl jistý, jestli bych to ve spojení s hokejem zvládl. Měl jsem zároveň nabídku i z domácí extraligy a chtěl jsem se předvést zase v Evropě. Takže jsem se vrátil domů do Martina.

Kam ve své kariéře řadíte angažmá tady v Edenu?
Slavia je velký pojem jako například u nás Slovan Bratislava nebo Košice. A já to stále tak beru. Nehrajeme sice extraligu, ale Slavia prostě jméno bude mít dál. Je potřeba se k tomu tak postavit a snažit se hrát co nejlépe.

Máte zkušenost s českým i slovenským hokejem. Dovedl byste to nějak porovnat?
Myslím, že hrajeme dost podobný styl, pořád je to jedna stejná československá škola. Možná, že my hrajeme bojovnější hokej, zatímco vy si udržujete techničtější styl. Tam my už kvalitu trošku ztrácíme, stále se ale snažíme to dohánět.

Svůj největší koníček mám doma

Kdy u vás přišel ten zlom, že jste se chtěl začít hokejem definitivně živit?
Na střední škole, když mi bylo 17 let, jsem dostal poprvé šanci v áčku Martina. Otec mě u toho ještě podporoval, takže jsem měl jasno.

Po závodu Spartan Race

Přemýšlel jste i nad nějakým jiným povoláním, kdyby hokej nevyšel?
Tehdy pro mě existoval jenom hokej, ale jak člověk stárne, začíná samozřejmě myslet i na jiné věci. Doufám ale, že mi zdraví ještě vydrží a hokej budu hrát ještě dlouho. Jinak mám naplánované dvě cesty. Ta první je zůstat u hokeje jako trenér. Alternativou je můj další sen, a to vlastnit a starat se o vlastní restauraci.

Měl jste nějaký hokejový idol?
Když jsem byl malý, tak to byl otec. Postupně jsem pak vzhlížel i k hráčům z NHL, jako je Rick Nash nebo náš Marian Hossa. Neměl jsem ale jenom jednoho favorita. Snažím se sledovat všechny a od každého si něco vzít.

Máte nějakou metu, na kterou by jste chtěl v hokeji dosáhnout?
Hraji hokej, živím se tím, je to super a baví mě to. Chci vyhrávat co nejvíce zápasů a momentálním snem je dostat Slavii zpátky do extraligy. Jinak se to může zdát už pro mě zakleté, ale stále věřím, že přijde šance zahrát si v reprezentačním áčku Slovenska.

Je nějaký hráč, se kterým nebo proti kterému by jste si rád zahrál?
Jako protihráče bych chtěl zažít Zdena Cháru. Když byla výluka v NHL a on hrál na Slovensku, tak jsem neměl štěstí, protože jsem ještě byl v Americe. Možná je to šílené chtít si zahrát proti němu, ale líbí se mi jeho příběh, jak se vypracoval. Naopak zahrát bych si chtěl s Hossou nebo Jágrem.

Rodina je momentálně hlavní mimohokejovou aktivitou nejproduktivnějšího hráče Slavie

Jste nejproduktivnější hráč Slavie. Jak to hodnotí například váš otec, bývalý hokejista? Je hrdý?
Taťka je můj největší kritik, takže u něj mi každý zápas jen tak neprojde (směje se). Už to teď nesleduje tolik jako v mládí, kdy té kritiky bylo opravdu dost. Ale mě to posunulo dopředu, takže za to můžu být jenom vděčný. Protože když slyšíte jenom chválu, neuvědomíte si své chyby. Jinak mě překvapuje, kolik lidí mě sleduje z domova, z Martina. Snažím se je nezklamat a hrát co nejlépe, aby byli všichni spokojení.

Co dělá Jaroslav Markovič, když nehraje hokej?
Můj největší koníček je rodina. Když jsem doma, tak se snažím veškeré chvíle věnovat manželce a dětem. Na nějaký další koníček musím počkat, až děti odrostou. Momentálně jsou oni moje nejlepší odreagování, když přijdu domu z hokeje.

A co dovolená, kde si nejlépe odpočinete?
Úplně mi stačí Tatry, s nějakým dobrým wellness. Jezdíme tam každý rok, akorát letos jsme nebyli, protože se nám v té době narodilo druhé dítě.

Autor Jakub Slunečko, David Soumar
Nepřehlédněte
ZÁPASY - MLÁDEŽ 29.3.2024

Junioři i podruhé porazili Šumperk a mají postup na dosah

I ve druhém utkání semifinále byli slávističtí junioři efektivní a díky třem gólům v první třetině si došli pro vítězství 7:1. V sérii tak vedou 2:0 na zápasy. Druhý hattrick po sobě nasázel Vojtěch ...

Číst více
OHLASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Ukázali jsme naši sílu, deset gólů je jen bonus, ví Polák

Pěti body (3+2) se výrazně podílel na první výhře juniorů v semifinále proti Šumperku. I díky Vojtěchu Polákovi slávisté vyhráli úvodní zápas v Edenu 10:2. „Jsem rád, že jsem to konečně protrhnul a ...

Číst více
ZÁPASY - MLÁDEŽ 28.3.2024

Junioři ovládli první semifinále, Šumperku nastříleli deset gólů

Slávističtí junioři odstartovali v Edenu semifinálovou sérii proti Šumperku jednoznačným vítězstvím 10:2, hattricky se blýskli Vojtěch Polák a Viktor Štípek. Druhý duel je na programu v pátek od ...

Číst více
A-TÝM 27.3.2024

Defenzivní pilíř David Kajínek zůstává ve Slavii!

Slavia se dohodla na nové smlouvě s Davidem Kajínkem. Pětatřicetiletý defenzivní obránce se chystá na svoji druhou sezonu v červenobílých barvách.

Číst více