Petr Tejral: Táta mi radil, abych se tolik nenervoval

Povánoční představení se Slavii před domácím publikem vůbec nevydařilo. Přesto však mohli fanoušci zaznamenat jednu zajímavou událost. Tou byla premiéra juniorského útočníka Petra Tejrala v seniorském dresu. Mladá naděje sešívaných strávila na ledě něco málo přes sedm minut, kdy ze sebe počáteční nervozitu rychle setřepala, a při dvou šancích nebyla daleko od vítězné trefy.

Máte za sebou premiéru u A týmu, jak jste s ní spokojený?
Já jsem hrozně rád, že jsem dostal tuto příležitost. Nebylo to uplně ono, ze začátku jsem měl trému, pak jsem se z toho ale dostal a pár střídání odehrál.

S výsledkem ale spokojený určitě být nemůžete.
Prohra mrzí, v týmu jsme všichni naštvaní, ale co se dá dělat. Šance jsme měli, ale ten gól tomu prostě chyběl.

Co podle vás o výsledku rozhodlo?
Nemyslím si, že by něco výrazně rozhodlo, udělali jsme třeba nějaké chyby v obraně. A nedali ten potřebný gól.

Hned v první minutě jste dostali branku, jak to ovlivnilo další vývoj zápasu?
Vůbec nevím, co se tam stalo, protože jsem to neviděl. Je to škoda, protože od první minuty je potřeba, abychom byli správně nahecovaní. A pak takhle zbytečně dostaneme gól.

Kdy jste se dozvěděl, že budete dnes hrát?
S áčkem jsem už pět dní trénoval, dozvěděl jsem se to předevčírem a jsem za to hrozně rád.

Jak jste ty dny, které zápasu předcházely, prožíval? A máte představu, jak to bude dál?
Byl jsem nervózní, ale po dvou střídáních jsem byl v pohodě. Budu se opakovat, ale jsem za tuto šanci hrozně rád, jsem za to trenérům vděčný. Uvidíme, jak to bude dál. Co se dalších dnů týče, tak zatím nevím, jestli budu dál s týmem trénovat nebo ve středu hrát.

Jak vás přijali spoluhráči?
Kluci jsou uplně v pohodě, někteří jsou sice starší, ale skvěle mě vzali do party, takže paráda.

Nastoupil jste ve formaci s Kašpaříkem a Nestrašilem, kterého znáte z juniorky. Pomohlo vám to?
Byla to výhoda, i když jsme od sebe byli ve hře daleko, každý na své straně. Ale párkrát jsme se dostali do šance, chybělo málo a mohl to být gól. A Kašpařík má zkušenosti, je to super kluk, takže tam byla ta potřebná morální, fyzická i psychická podpora.

Jste z hokejové rodiny, otec nyní trénuje slávistickou juniorku, sestra hraje hokej v Rusku. Jak oni prožívali tento zápas?
Sestra přiletěla z Ruska, je teď na měsíc doma, tak se šli všichni s tátou i mámou podívat. Věřím, že mi fandili.

Snažili se vám nějak poradit?
Spíš dávám sestře rady já než ona mně. Hlavně táta mi radí. Na dnešek mi hlavně říkal, abych se tolik nenervoval.

Máte ve zvyku doma zápasy rozebírat? Budete probírat ten dnešní?
Nejsem si jistý, jestli tu byl táta na celý zápas, takže nevím, co mi řekne. Ale vzhledem k tomu, že těch střídání nebylo tolik, asi ani nebude co rozebírat. Pravděpodobně mi řekne, abych zapracoval na síle nohou. To mi vlastně řekně určitě, protože to mi říká každý den. (smích)