Jsme teď psychicky nahoře, shodli se hráči

Strhující boj s dramatickou zápletkou viděli diváci ve třetím semifinále série Slavia – Sparta. V holešovické T-Mobile Aréně bylo porušeno pravidlo z Edenu, kde se čekalo na první gól až do třetí třetiny. Slavii dostal do vedení už v prvním dějství v přesilovce Petr Kadlec, pak to bylo jako na houpačce. Sparťanům se povedlo zápas otočit na 2:1, s rychlou odpovědí ale přispěchal Radek Duda. Rozhodovaly tedy nájezdy – za Slavii se trefili tři borci, ze Sparty jen dva. Slávisté jdou v sérii do vedení 2:1 na zápasy.

Semifinálová série hokejové války o Prahu se za stavu 1:1 na zápasy přestěhovala z Edenu do Holešovic. Hlavním změnou byly rozměry kluziště, z úzkého vršovického ledu se děj přesunul na “letiště“ v T-Mobile Aréně. Obě první partie byly především defenzivního rázu, padly v každém utkání jen dvě branky. Změna prostředí přinesla očekávání, jestli se diváci dočkají přecejenom otevřenější hry. “Nepřijeli jsme hrát nějaký hurá hokej, ale určitě hrát aktivně jako jsme hráli druhý zápas doma. Měli jsme trošku jiné rozestavení, trenéři s tím přišli po tom druhém utkání, protože tady je větší hřiště,“ přiblížil malinko slávistickou taktiku obránce Pavel Kolařík. Průběh utkání ukázal, že se hrálo dopředu skutečně o něco více než v prvních dvou zápasech. Stále však dominovaly obrany. Nějaké velké ofenzivní naladění obou týmů Petr Kadlec však nespatřoval. “Já si myslím, že to bylo jen tím, že je tady větší hřiště. Je tady více místa, húř se napadá. Když se to dvakrát přehraje na druhou stranu, tak se to nedá stihnout.“ Slávisté do utkání vstoupili aktivně, nezastavilo je ani několik vyloučení. Naopak, sami ve své jediné přesilovce v zápase poprvé udeřili. Za katr putoval v první třetině dvakrát Radek Duda a v prvním případě měl tak trochu prsty v gólu. Po mele před Břízovou branku “vybojoval“ pro Slavii přesilovku, sice byl za vzájemnou potyčku vyloučen, ale sparťané šli na trestnou lavici dva. “Bylo to takové sporné, dá se říct, že jsem nic neudělal. Šli jsme však oba,“ komentoval strkanici Radek Duda. Nakonec si mohl připsat na své konto zásluhy, Slavia se při jeho pobytu za katrem dostala do vedení. “Tak nevím jestli zásluhu, ale jsem rád, že to tam spadlo a kluci to sehráli parádně.“ K puku se dostal Petr Kadlec a přesnou ranou od modré čáry pod víko otevřel střelecký účet zápasu. “Viděl jsem, že tam kluci Petru Břízovi výborně clonili, takže to asi vůbec neviděl. Nebyla to žádná rána, v podstatě šlo jen o to trefit se kde nebyl on,“ skromně popisovala svůj první gól v letošním play-off opora zadních řad. Ukázková trefa posadila slávisty na koně. “Určitě, po tom gólu jsme se psychicky zvedli a začali si věřit. V tu dobu jsme je přehrávali,“ nechal se slyšet Pavel Kolařík.

Do kabin o první přestávce šli svěřenci Vladimíra Růžičky optimisticky naladěni, návrat na led však přinesl pořádnou sprchu. Hned v prvním útoku na branku Málka sparťané Kratěnou vyrovnali. “Škoda takového nešťastného začátku. Ale to se stává, bohužel jsme dostali góla, potom se dostali oni trošku do tlaku. Pak jsme se z toho vzpamatovali, rozjezdili a bylo to už zase dobré,“ tvrdil Pavel Kolařík. Otěže utkání na začátku druhé třetiny přebrali na čas sparťané, o tom nebylo pochyb. “Těch prvních deset minut jsme hráli asi nejhúř v celém zápase, byl to takový útlum,“ přiznal Petr Kadlec. Zhruba asi v polovině utkání se slávisté vrátili zpátky do utkání, přišli nějaké šance, ale skóre se ve druhé třetině už neměnilo. Přišla však 45. minuta a černá chvilka pro Slavii, především pro Romana Málka. Nepovedenou střelu Tomajka, která snad ani nešla do brány, si srazil za svá záda lapačkou. V tu chvíli zamrazilo snad všechny slávistické fandy. “Byl to nešťastný gól, nedá se za něj nikomu nic vyčítat,“ zastával se svého gólmana Pavel Kolařík. Vzápětí však připojil, že na střídačce Slavie dál byla víra ve vlastní síly. “My jsme si stejně věřili, že toho góla dáme, zvedneme se a vrátíme se do hry.“ Byl to hodně důležitý moment, když se slávistům podařilo vyrovnat už za necelé dvě minuty. “Určitě to pomohlo. Vedli jsme, škoda toho gólu na 1:1, pak jsme prohrávali. Bylo jenom dobře, že jsme za chvíli vyrovnali. Potom to bylo už kdo z koho, kdo dá gól vyhraje,“ vracel se v čase Radek Duda. Byl to právě forvard s 81 na drese, který se postaral o rychlou odpověď. Trefil se přesně k pravé tyči po hezké kombinaci s obráncem Novákem. “Tam jsme vybojovali puk, já jsem to dal Honzovi a ten mi to vrátil. Cestu k Petrovi Břízovi jsem měl volnou a pak už to tam spadne nebo ne. Spadlo,“ usmíval se po zápase šťastný střelec.

Obrovské drama pokračovalo, vítězné branky se diváci v T-Mobile Aréně nedočkali. Po úpravě ledu tak přišlo na řadu prodloužení, které už tak napnuté nervy všech zúčastněných pořádně našponovalo. Desetiminutové nastavení přineslo pár infarktových chvil, hrálo se více před bránou Petra Břízy. “Je to škoda, že to tam nepadlo. V prodloužení jsme byli aktivnější než Sparty, byli tam i nějaké šance,“ myslel si Pavel Kolařík. Tříhodinová bitva dospěla ke svému vyvrcholení, samostatným nájezdům. Na ně mají slávisté obrovský trumf – penaltového mága Romana Málka. “My jsem seděli vedle sebe a já jsem mu říkal, že to vyčape stejně jako se Vsetínem,“ připomněl na střídačce gólmanovi Pavel Kolařík. Další zodpovědnost měli trenéři, museli vybrat pětici hráčů, kterým na nájezdy věřili. Obránce Pavla Kolaříka se to netýkalo, přesto výběr hráčů po očku sledoval. “To dělal Láďa Růžička, já jsem seděl na konci střídačky, oni byli někde uprostřed. Myslím, že tady jsou daní hráči, kteří ty nájezdy jezdí.“ Podle útočníka Petra Sailera žádný seznam dopředu připraven nebyl. “Předem určené to nebylo, dozvěděli jsme se to až před penaltami.“ Žádný z oslovených hráčů neodmítl. “Určitě všichni chtěli jet,“ prozradil jeden z přímých aktérů samostatných nájezdů, Petr Sailer.

Zachovat klidné nervy nebylo při samostatných nájezdech jednoduché, zvláště pro slabší nátury z řad diváků. Rozhodující chvíle prožíval emotivně i kouč Vladimír Růžička, který se na nájezdy “odklidil“ raději na okraj střídačky. Začínala Slavia, jako první se rozjel “oblíbenec“ sparťanského publika Radek Duda. A počínal si jako při zápase. “Mě to docela překvapilo, že mě dal Láďa jako prvního. Já měl připravené asi čtyři věci, rozhodl jsem se pro tu první,“ popisoval moment, který rozjásal slávistické fanoušky stojící za brankou Břízy. Na druhé straně se jako první rozjel na Málka “osudový“ muž série Viktor Ujčík. Svého bývalého spoluhráče nepřekonal. Z dalších šesti nájezdníků uspěli jen dva, z červenobílých barev to byl Petr Sailer. Už se zdálo, že skončí s pukem kdesi za brankou, pak však vykouzlil nádherný bekhendový blafák a pokořil Petra Břízu. “Tak připravené to nemám asi nikdy, protože nevím jestli bude gólman v bráně nebo vyjede. Já si myslím, že Bříza byl právě dost vyjetý a měl jsem tak na to dost času. Na můj první pohyb se hnul, takže jsme toho když šel dolů využil a dával jsem to nahoru,“ těšil se ze své trefy. Přišla pátá série, mohlo se a také nemuselo rozhodnout. Zodpovědnost vzal na sebe kapitán Slavie Josef Beránek. Ač se mu v posledních dnech a týdnech střelecky nedařilo (naposledy skóroval 10. ledna v Litvínově!), suverénním zakončením táhlou střelou švihem nad Břízovu lapačku dostal svůj týmu dva krůčky pod hokejový Everest. V nepříjemné pozici se tak ocitl sparťanský útočník Petr Leška. Proti němu však stál Roman Málek, nájezd chytil a následně ho zavalili šťastný spoluhráči. Potvrdilo se také známé pořekadlo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Leška totiž po Tomajkově gólu na 2:1 zahrnul slávistického gólmana posměchem. Vrátilo se mu to pro něj v dosti nevhodné chvíli. Slávistický “kotel“ poté ovládla euforie. “Já jsem si sám pro sebe tipoval, že nájezdy vyhrajeme tak 2:1, ale ono je to jedno, hlavně že jsme vyhráli,“ byl po zápase spokojen Pavel Kolařík.

Zápas musel dostat všechny přítomné v T-Mobile Aréně do varu. Duel dvou velkých rivalů v boji o finále, více než jedenáct tisíc diváků. Vítěz však mohl být jen jeden. “Atmosféra paráda, plný barák, co víc chtít. My jsme byli možná šťastnější, ale já si myslím, že jsme si to zasloužili. Dřeli jsme, makali a prostě to štěstí se k nám přiklonilo a vyhráli jsme,“ hodnotil večer plný adrenalinu Radek Duda. Play-off je něco pro něj, je ve svém živlu. Hraje se tvrdě, s obrovským nasazením na obou stranách. Rivalita pražských klubů je znát v každém souboji. “Takhle se hraje v play-off, nelze brát ohledy na nikoho. To se hraje na krev a hodně osobních soubojů. Kdo to vydrží, tak bude šťastnější a vyhraje,“ předpovídá jedna z nejvýraznějších postav třetího semifinále. Po druhém zápasu v Edenu si sparťané stěžovali, že se útočníci Slavie snaží Petra Břízu svými ataky v brankovišti zranit. “Nemyslím si, že bychom do něj šli nějak strašně. Máme prostě být před bránou důraznější, protože tam jsou občas puky, které třeba nejsou ještě pokryté a naší snahou je dostat je za každou cenu do brány. Tím pádem jsou tam takové mely, jaké tam vznikají,“ dodává Radek Duda.

Tři hodiny lítého boje se můžou do dalšího utkání projevit úbytkem sil, zvláště když se hrají dva zápasy během dvou dnů. “Já myslím, že ani ne. Dnešní zápas nestál zas tak moc sil, nenapadalo se tolik a spíš se bránilo. Ten druhý zápas u nás jsme napadali hodně a řezali je, tak nás to stálo asi více sil. Je to stále otevřené,“ prorokuje Petr Kadlec. Ztratit zápas v samostatných nájezdech, to není pro psychiku mužstva rozhodně nic dobrého. Řečeno tenisovou terminologií, míček je teď na straně Sparty. Ona musí odpovědět na výhru Slavie, je tak v roli svého soupeře po prvních dvou zápasech v Edenu. Tam také hostující tým vyhrál první zápas. Slávisté vědí, že je nečeká nic lehkého, ale výhra v samostatných nájezdech je dostala určitě nahoru. “Máme asi teď psychicky navrch, porazili jsme je u nich doma, Sparta musí zítra vyhrát,“ domnívá se Petr Kadlec. Jeho kolega z obrany Pavel Kolařík se snaží zachovat chladnou hlavu. “Jasně, jsme psychicky nahoře, Sparta musí a tak očekávám, že budou asi aktivnější a že to nebude takové jako dneska.“ Na slávistické oslavy je ještě hodně předčasně, série dvou vyrovnaných soků může být ještě dlouhá.