V šatně Slavie byste v uplynulé sezoně těžko hledali větší ikonu. Nathan Robinson poutal nápaditou hrou i svou otevřenou osobností. I proto se stal brzy oblíbencem domácího publika, které mu pomohlo prožít první rok v České republice bez větších obtíží. „Nevěděl jsem, co od toho očekávat, ale lidé mi pomohli, abych se tady cítil jako doma,“ říká Robinson. Kanadský útočník se teď ohlíží za uplynulou sezonou, jejím hořkým koncem, zároveň ale hledí i na pozitivní vyhlídky do budoucna.

„Jsem už tak dlouho v Evropě, že Kanada je pro mě skoro cizí země,“ říká Nathan Robinson

„Jsem z toho stále trochu smutný,“ přiznává Robinson po uplynulé baráži, kde sešívaní nedokázali vybojovat postupové místo do extraligy. „Bylo to šokující. Měli jsme tolik šancí, abychom to dokázali. Slavia si extraligu zasloužila,“ pokračuje kanadský útočník, který v baráži vstřelil tři branky a na stejný počet přihrál.

Jenže Robinson musel také tři důležité zápasy vynechat kvůli incidentu v domácím zápase proti Litvínovu. Po souboji s Trávníčkem píchl Robinson spoluhráče hokejkou a disciplinárka mu následně vyměřila trest na tři utkání. „Taková situace se může stát každému. Byl jsem celý zápas tvrdě bráněný. Dva nebo tři protihráči se mi pořád věnovali a říkali různé věci,“ vrací se k inkriminované situaci Robinson. „Za stavu 3:3 jsem byl frustrovaný a ztratil jsem hlavu,“ přiznává. „Jsem ale především lidská bytost.“

V baráži jsem byl nervóznější než v NHL

Robinson jako velice dobře technicky vybavený hokejista to po celou sezonu neměl proti bránícím bekům lehké. Musel prostě tak trochu počítat s tím, že ho budou protihráči neustále „otravovat“. „Já se z toho snažím spíše udělat svoji výhodu, využít možnost a dát gól nebo ho připravit. Jsem už starší hráč a musím na to být zvyklý,“ říká.

V ofenzivě se nakonec kanadskému křídelníkovi dařilo - během základní částí nasbíral 46 bodů, v play off přidal dalších šest a stejný počet zaznamenal v baráži. „Řeknu to takhle - měl jsem dobrou sezónu, ale ne úplně skvělou. Bylo to pro mě dost těžké, protože některá rozhodnutí rozhodčích byla po celou sezónu dost zvláštní,“ komentuje Robinson s tím, že pro něj bylo těžké zvyknout si na místní hokejové prostředí.

„Chvíli to trvá, než pochopíte český hokej. Je dost rychlý a také celkem defenzivní,“ porovnává se štacemi v Německu nebo Velké Británii. „Ale kdybych měl příští rok zase hrát v České republice, tak už budu připravený a budu lepším hráčem,“ dodává Robinson, o jehož služby měla v závěru sezóny zájem i extraligová Plzeň. Slávistický útočník však dohrál hokejový ročník v sešívaném dresu.

Se Slavií nakonec zažil i něco do té doby nepoznaného - baráž. Na neobvyklý formát konce sezóny Robinson podle svých slov jen tak nezapomene. „Ten tlak byl obrovský - hráli jsme každý zápas, jako by byl sedmý v sérii,“ ohlíží se kanadský útočník. „Já jsem jinak celkem pohodář, ale musím říct, že tady jsem se občas cítil dost nervozní... v některých ohledech možná více než před mými zápasy v NHL,“ směje se.

S oblíbeným spoluhráčem Jánosem Vasem

Dám si pivo a zapřemýšlím

Teď už je ale veškerému napětí konec a pro všechny hráče začíná období osobní rekapitulace. „Dám si pivo a zauvažuju o proběhlé sezoně. Zkusím se pak podívat zase před sebe a vzít si jenom to pozitivní,“ plánuje Robinson, i když vzpomínka na trpký konec sezóny je pro něj stále čerstvá.

„Přišel jsem minulé léto do České republiky a nevěděl, co mám od téhle ligy očekávat,“ vrací se k hodnocení uplynulého roku. „Úroveň hokeje nakonec nebyla tak špatná a byla to skvělá zkušenost, přestože jsme nakonec nedosáhli hlavního cíle,“ pokračuje zkušený útočník.

Robinson je od přírody komunikativním člověkem, adaptaci měl ale v novém působišti přeci jen lehčí díky spoluhráčům a fanouškům. „Například Žiga a János jsou skvělí a pozitivní kluci. Navíc jsou to dobří hokejisté a mají v sobě to správné vůdcovství. Bylo fajn mít tyhle hráče po ruce. Ale i čeští kluci jsou skvělí, byli jsme jedna velká parta,“ pochvaluje si.

„Fanoušci mě respektovali a bylo mi ctí předvést jim můj styl hokeje. Kdybych se mohl vrátit v čase, tak bych se znovu rozhodl pro Slavii,“ kvituje Robisnon. „Chtěl bych fanouškům říct ´Díky a Slavia do toho!´ (česky) Byl jsem nervozní a vy jste mi tady pomohli vytvořit domov. Mám některé z fanoušků na Facebooku a budu rád, když si občas vyměníme zprávu. Mám k nim plnou úctu.“

Příběh pokračuje

A co bude dál? V tom zatím nemá Nathan Robinson jasno, alespoň co se hokeje týče. Jeho nespornou výhodou je ale vysoká adaptabilita - jen se podívejme na přehled Robinsonových dosavadních štací: USA, Německo, Rakousko, Finsko, Velká Británie... „Uvědomuju si, že už je mi 34 let, ale pořád miluju hokej a chci hrát dál,“ říká odhodlaně bez náznaku únavy po náročné sezoně.

V posilovně - ve svém živlu

„Je zábavné, že s přibývajícím věkem se cítím ve stále lepší formě. Ať už budu příští rok kdekoliv, chci hrát v týmu, který může něco dokázat,“ pokračuje s tím, že se nebrání ani dalšímu angažmá v Česku. Na přemýšlení o další kariéře si ale Robinson vyhradil určitý čas. Teď odjíždí do Německa, kde odehrál dlouhých sedm let a pak konečně také na skok za rodinou domů do Kanady.

Hned potom se ale společenský hokejista vrací do České republiky. Tentokrát však za ryze nehokejovými úmysly. Milovník posilování se totiž chystá uskutečnit jeden ze svých snů - začít s tréninkem vlastních svěřenců. „Chci v létě začít učit lidi cvičit. Už se tady domlouvám s majitelem jedné posilovny, že bych jim mohl pomoct s tréninkem,“ říká nadšeně Robinson, známý skvěle vyrýsovanou postavou.

„Přeci jen mám za ta léta u hokeje nějaké zkušenosti. Jsem velký fanda fitness a věřím, že kdybych nebyl v tak dobré formě, nikdy bych nemohl ani hrát hokej na takové úrovni,“ říká. Svoji trenérskou vizi má Robinson promyšlenou vskutku precizně - chce být dokonce v oboru inovátorem. „Můj cíl je pomoci lidem, aby byli úspěšní. A není to jenom o fyzické stránce, ale také o psychice. Chci se jim dostat do hlavy a změnit životní styl i mimo posilovnu,“ prozrazuje.

Fyzické zdraví jde podle Robinsona ruku v ruce s psychickou pohodou. Tím se Kanaďan viditelně řídí i při uvažování o dalším směřování svého hokejového života. Příští měsíce tak sešívanou patnáctku uvidíte spíše v posilovně nebo s milovaným štětcem u malířského plátna. Až potom se ukáže, kde bude pokračovat hokejový příběh Nathana Robinsona.