Jaroslav Markovič se připravuje na svou druhou sezonu v sešívaném dresu. Do Edenu přicházel před rokem s vizitkou produktivního hráče, což hned ve své premiérové sezoně potvrdil. V základní části byl třetím nejproduktivnějším hráčem týmu a v úvodu sezony také nějakou dobu vedl produktivitu celé soutěže. Po Praze se ještě bez navigace neobejde, ve městě by ale prý mohl dělat průvodce po dětských hřištích, kterých se svými dcerkami navštívil během roku mnoho. V následující sezoně se tak znovu můžete těšit na výkony slovenského forvarda, který mění své číslo na zádech. Nově bude nosit jednašedesátku.

Co rozhodlo, že budete pokračovat v sešívaném dresu?
Po sezoně mi sportovní manažer naznačil, že by byl moc rád, kdybych ve Slavii zůstal. Neměl jsem s tím žádný problém, jsem tu moc spokojený. Ať už co se týče zázemí, nebo celkového fungování klubu. S rodinou jsme si řekli, že zůstaneme v Praze další rok.

Letos budeme lepší a dynamičtější

Jak byste zpětně zhodnotil uplynulou sezonu? S prakticky nově složeným kádrem došli slávisté až do baráže...
Bohužel jsme nesplnili to, co jsme chtěli. Postup byl ale hodně blízko. Na sezoně bych našel spoustu pozitiv, ale samozřejmě také negativ. Do nové sezony se musíme odrazit hlavně od těch pozitiv. Teď k nám přišla spousta mladých hráčů a já věřím, že to bude lepší a dynamičtější, a že se nám podaří udělat ten poslední krok, který bude sice těžký, ale věřím, že tento rok to zvládneme.

Tým před sezonou posílili noví hráči, jak zapadli do kabiny?
Zatím jsme tu spolu čtyři týdny a je to všechno tak, jak má být. Všechno se ale ukáže až na ledě. Myslím, že jdeme dobrou cestou.

Za posledních pět sezon jste vždy přesáhl hranici 50 kanadských bodů. Je to vaše hranice i pro příští sezonu?
(pousměje se) Je to pěkné, ale určitě bych se nezlobil, kdyby těch bodů bylo více, šancí vždy bylo dost. Znovu se chci k té hranici přiblížit a budu moc rád, pokud tím mužstvu pomohu. Hlavní je pro nás celkový úspěch a tím je postup, takže je úplně jedno, kdo z nás udělá padesát nebo šedesát bodů. Cíl zůstává jasný a tím je postup do extraligy.

Jak probíhá letní příprava?
Je to ta nová metoda. Už když jsem podepisoval smlouvu, tak mi manažer naznačil, že se příprava bude ubírat tímto směrem. Tréninky jsou zajímavé a dynamické. Těším se, až půjdeme na led, jak se budu cítit. Zatím se cítím dobře, takže doufám, že to tak bude i na ledě.

Na konci měsíce půjdete v Popovicích na led, je to v přípravě příjemná změna?
Jsme hokejisté, takže je to náš přirozený pohyb. Každého z nás určitě potěší, že půjdeme už v červnu na led. Bude to příjemná změna, ale určitě nás tam nečeká nic jednoduchého.

Loni jste v létě trénoval individuálně, letos se připravujete s týmem. Vyhovuje vám to víc?
Před loňskou sezonou jsem trénoval doma na Slovensku, bylo nás tam víc. Měli jsme kondičního trenéra, který na nás dohlížel. Letos tu trénujeme v kolektivu a dá se říct, že je to takový teambuilding. Pro mě je to zase něco jiného, člověk se vždy může naučit nějaké nové věci.

Jak náročné je připravovat se pod vedením kondičního trenéra, coby hráče amerického fotbalu?
Je to dost náročné (usměje se). Trenér to ale hodně přizpůsobil hokeji. Nějaké prvky tam z toho amerického fotbalu jsou, ale je to zaměřené na hokej. Jde na něm vidět, že do toho chce dát všechno a to samé se očekává také od nás.

Po Praze pouze s navigací, mohl by ale dělat průvodce po dětských hřištích

Před startem přípravy jste trénoval na Slovensku se svou starou partou z Martina. Ulehčilo vám to start přípravy?
Byl jsem dohodnutý, že se vrátím domů, v Martinu na mě čekal kondiční trenér. Těšil se na mě a říkal, že mi ten dril v uvozovkách zpříjemní. Myslím, že mi to pomohlo. Šel jsem do přípravy připravený, aspoň mě po trénincích nebolelo celé tělo. Příprava je ale od toho, abychom byli na sezonu dobře připravení a zatím to jde správným směrem.

V Martinu vás připravoval judista, v Edenu hráč amerického fotbalu. Přípravu tedy máte hodně pestrou...
(usměje se) A o tom to je. Jde o to, aby příprava člověka neunudila. I chlapi v Martinu mi poradili spoustu dobrých věcí, jsem za to vděčný. Tréninky jsou náročné, ale zároveň i zábavné. Není to tak, jak to kdysi bývalo. Dříve byly pěti až šesti hodinové tréninky, které byly úmorné a člověku už to ani hlava nebrala. Teď jsou tréninky maximálně dvouhodinové, člověk si to odmaká a má čas na regeneraci.

Jarda vzal své dcerky také do Edenu

Jak se vám s rodinou líbí v Praze?
To byl také jeden z důvodů, proč jsme se tu rozhodli zůstat. Začátky byly těžší, protože jsem sem šli z maličkého slovenského města. Kdo to nezažil, tak to nemůže porovnávat. Postupem času jsme si zvykli a starší dcera tu začala chodit do školky. Začala mluvit, takže už to byla větší sranda. Chtěl jsem ve Slavii pokračovat dál, takže nebylo co vymýšlet.

Takže po Praze už jezdíte bez navigace?
To bych neřekl (usměje se). Ta navigace tam stále je, ale metro a tramvaje už znám dobře.

Co všechno jste si za ten rok stihli projít?
Přesně na to se nás ptali všichni doma. Víceméně máme spolu se dvěma dcerami - jedné jsou čtyři a druhé rok a půl - prošlá všechna dětská hřiště. Myslím, že bychom mohli provázet lidi po Praze po dětských hřištích. Se ženou jsme si řekli, že se do Prahy jednou vrátíme a v klidu si projdeme památky, až děti trochu vyrostou. Teď je čas na dětské zábavné parky a jim podobné věci.

V červenci máte krátkou dovolenou, jak ji vyplníte?
Trochu si odpočineme a pojedeme s rodinou relaxovat do Tater. Máme tam jeden oblíbený hotel, kam pojedeme na týden. Pak se sejdu se svými kamarády a uspořádáme nějakou grilovačku. Takže zrelaxuji a potom už pomalu začne sezona.

Sledujete výkony Slováků na letošním fotbalovém mistrovství Evropy ve Francii?
Jsem velký fanoušek fotbalu a z prohry s Walesem jsem byl zklamaný. Nevěšíme ale hlavy a věříme, že Rusáky porazíme a budeme na turnaji pokračovat dále. Klukům věřím a moc jim fandím.

Jak vidíte jejich šance na turnaji?
Tou porážkou jsme si to trochu zkomplikovali, ale jak říkám, věřím, že ve středu porazíme Rusko. Pak se nás Angličané budou bát, my je také porazíme a dojdeme daleko.