Prošel Benátkami, Spartou i mládežnickými reprezentacemi, aby nakonec zakotvil v Edenu. Čtyřiadvacetiletý forvard Zdeněk Doležal už toho za sebou má hodně, přesto ho letos potkalo něco nového – kvůli zlomené ruce už pátý týden nemůže nastoupit do ostrého zápasu. Nejen o tom čtěte ve druhém dílu seriálu MOJE KARIÉRA, kde svoji hokejovou cestu popisuje právě Zdeněk Doležal.

Seriál MOJE KARIÉRA

Pavel Kolařík

Zdeněk Doležal

Když odcházel z ranního tréninku, na tváři mu hrál mírný úsměv. Čtyřiadvacetiletý útočník sešívaných k němu rozhodně má důvod – jeho zraněná ruka se rychle uzdravuje a doktoři věří, že se červenobílá třiadevadesátka do plného zápasového vytížení vrátí v horizontu týdnů. „V pondělí to byl pátý týden, co nosím sádru, věřím že příští týden ji konečně sundám a pak už to půjde rychle,“ usmívá se rodák z Lysé nad Labem.

S hokejem začínal ve čtyřech letech, na stadion ale musel dojíždět. Jako mnoho dalších menších měst totiž Lysá svůj zimák neměla a rodiče ho tak museli na tréninky vozit. „Začínal jsem v Benátkách, kam mě na zkoušku přivedli máma s tátou,“ přibližuje Doležal. „Už ani nevím, jestli to byl můj první sport, zkoušel jsem i fotbal a tenis, obojí ale postupně ustoupilo právě hokeji.“

Stadion, kde Zdeněk Doležal začínal, dnes slávisté navštíví několikrát do roka. (foto: zimnistadiony.cz)

Sparta, reprezentace a rivalita

V Benátkách se příliš neohřál, prakticky celou mládežnickou kariéru strávil na stadionu odvěkého rivala sešívaných – pražské Sparty. Na angažmá v rudém dresu vzpomíná rád. „Ze všech těch let ve Spartě mi nejvíc utkvělo v paměti období kolem dorostu a juniorů. Měli jsme super partu, prošel jsem v té době reprezentací, se kterou jsme objížděli turnaje různě po světě, podívali jsme se do Ameriky a Kanady, to mi dalo strašně moc a bylo to pro mě nejvíc,“ vzpomíná šikovný forvard.

Jeho postupný přesun z Holešovic nejprve do Litoměřic, Ústí a následně do Slavie by v jiných sportech jistě probudil vlnu emocí. „Ten přestup moc speciální nebyl, sice je to Sparta a Slavia, ale tím, že už to je několik let, co se spolu ty týmy potkávaly ve stejné soutěži, podle mě ta hráčská rivalita trochu upadla,“ praví zamyšleně.

Tři roky strávil Zdeněk Doležal také v Litoměřicích, kde zaznamenal dohromady 63 kanadských bodů. (foto: Stadion Litoměřice)

Právě v mládežnických soutěžích o vzájemné zápasy nouze nebyla a odvěké nepřátelství mezi oběma tábory prý bylo hodně znát. „Jo, v mládeži to bývalo občas vyhrocené, sice už to taky asi trochu ustoupilo, ale na derby vzpomínám rád,“ usmívá se Doležal. Se svými bývalými spoluhráči – ze Sparty a Litoměřic i po několika letech udržuje kontakty. „Většina z nás běhá různě po republice, takže se občas potkáváme a píšeme si,“ uzavírá šikovný křídelník.

Jedenáct zápasů a konec, zlomená ruka zkazila slibný rozjezd

Poté, co se na tři roky usadil v Litoměřicích, přestoupil Zdeněk Doležal do Ústí nad Labem, kde loni exceloval. Se 45 body z 52 zápasů základní části byl nejproduktivnějším hráčem svého týmu.

I proto zkraje letošní sezony přesídlil právě do Edenu. Start ligy se mu poměrně vydařil – v jedenácti zápasech nasbíral sedm bodů a vypadalo to, že se postupně rozjede až ke čtyřicetibodové hranici, kterou pokořil právě v Ústí. Místo vylepšování statistik ale přišla tvrdá rána – v zápase s Přerovem si zlomil pravou ruku.

Proti Vsetínu zaznamenal Doležal tři body, následně ale jeho formu přerušila zlomenina.

„Hráli jsme doma v Edenu s Přerovem, byla třetí třetina, vedli jsme a obránce střílel od modré,“ přibližuje vznik nepříjemného zranění. „Já mu chtěl do té rány skočit, místo do těla mě to ale trefilo do ruky, chtěl jsem střelu chytit, což se mi sice povedlo, ale zlomila mi ruku. Už se to uzdravuje a věřím že se vrátím co nejdřív,“ říká Doležal, který i se sádrou chodí na tréninky a dává si poctivé dávky bruslení.

Sešívaný snajpr si i přes současné zdravotní trable angažmá ve Vršovicích pochvaluje. „Je tady výborná parta, perfektně jsme si sedli,“ mne si ruce, zatímco ho jeho spoluhráči míjí na cestě do šatny.

Od většiny svých parťáků se celkem liší. Ve volném čase nevolí herní konzoli nebo aktivity jako rybaření či golf. „Playstation moc nemusím, raději si doma sednu k televizi a pustím si nějaký oblíbený sport, nejvíc koukám asi na fotbal a tenis,“ přibližuje svůj regenerační program.

„Nejradši mám Rafu Nadala a Real Madrid, hokej jde při tom pravidelném vytížení trochu stranou.“ Zdeněk Doležal ale teď spíš doufá, že se brzy bude moci zase naplno věnovat hokeji. A Eden uvidí další kousky tohoto šikovného útočníka.