Jiří Drtina toho ve svém hokejovém životě okusil spoustu. Angažmá za mořem, extraligový titul se Slavií i vítězství v první lize a postup do extraligy. V obranných řadách sešívaných platí dvaatřicetiletý bek za jednoho z nejzkušenějších, a tak není divu, že měl v rozhovoru o své kariéře o čem vyprávět. Pojďte se na vzpomínky slávisty s dvaadvacítkou na zádech podívat spolu s námi.

Seriál MOJE KARIÉRA

Pavel Kolařík

Zdeněk Doležal

Jaroslav Kasík

Marek Račuk

Lukáš Nedvídek

Jiří Drtina

Hokej se do života zkušeného obránce dostal i dílem náhody. Mohla za to hlavně blízkost jeho bydliště se zimním stadionem. „První hokejové krůčky jsem udělal na Hvězdě Praha, kam mě přivedla maminka. Vyplynulo to hlavně z toho, že jsme bydleli hned vedle stadionu, a tak byl hokej ideální cestou k tomu, abych začal s nějakým sportem,“ vzpomíná.

Na Hvězdě hrál mladý Drtina až do deváté třídy, kdy se přestěhoval do vršovického Edenu. „Bylo to v deváté třídě, takže mi bylo asi nějakých čtrnáct let. Na Slavii jsem šel do dorostu a byl to pro mě velký krok. V Edenu se už hrála extraliga dorostu a byla tu mnohem větší konkurence než ve Hvězdě,“ vypráví slávistické obranné eso. „Na mládí ve Slavii vzpomínám moc rád. Řekl bych, že to pro mě byly nejkrásnější roky kariéry,“ dodává.

V Kanadě se hrálo do těla, já ale nikdy nebyl tvrdý hráč

Ještě v juniorském věku se však obránce s dvaadvacítkou na zádech přesunul na sezonu a čtvrt do Kanady. „K angažmá v OHL jsem se dostal přes agenty. Oni v tomhle hrají velkou roli. Člověk si sice vybírá nakonec sám, jestli půjde, nebo ne, ale musí dostat nějakou nabídku a oni jsou schopní to zařídit. Přišlo nám to tehdy jako dobrá zkušenost, a tak jsem na nabídku kývl,“ vysvětluje.

Jenže štace za mořem nevyšla zkušenému zadákovi úplně podle představ. „Do života to pro mě byla určitě dobrá zkušenost. Hokejově to ale spíš úplně nevyšlo. Možná jsem od toho čekal trochu víc. Teď bych se zpětně zachoval asi jinak, nicméně jako životní zkušenost to bylo fajn i kvůli angličtině. Hokejově by mi ale možná víc prospělo, kdybych zůstal tady v Praze,“ polemizuje.

„Neprosadil jsem se tak, jak jsem předpokládal. Styl hokeje tam byl trošku jiný a jiný byl hlavně i život. To pro mě bylo asi nejtěžší, protože jsem si na něj nedokázal zvyknout. Bydlel jsem v menším městě, a jelikož jsem neměl auto, byl jsem neustále odkázaný na někoho, kdo mě mohl někam odvézt. Neměl jsem taky moc času pro sebe a chyběla mi svoboda, na kterou jsem byl zvyklý odsud z Čech,“ vypráví ofenzivně laděný bek.

Hokejové zkušenosti ovšem Drtina v zemi javorového listu přeci jen nasbíral. Jako obránce okusil pověstnou tvrdou kanadskou hru. „V Kanadě se muselo hrát tvrdě. Když jsem se vrátil zpátky, tak to na mě bylo poznat, asi jsem hrál tvrději než ostatní. Teď po patnácti letech v Čechách jsem si ale zase zvykl na náš styl hokeje. Navíc jsem nikdy nebyl moc tvrdý hráč, takže už se to vrátilo do starých kolejí,“ vysvětluje.

Probojoval jsem se do áčka a hned z toho byl titul

Ofenzivní bek se ve vítězné finálové sérii s Karlovými Vary i gólově prosadil.

Po návratu z Kanady se ostřílený zadák propracoval do A-týmu Slavie a v sezoně 2007/08 hned oslavil mistrovský titul. „Jsou to krásné vzpomínky. Pro mě to byly pořád takové hokejové začátky. V dospělém hokeji jsem teprve začínal hrát stabilně a bylo moc hezké, že se mi poštěstilo v těchhle letech zažít, jaké to je vyhrát extraligu,“ vzpomíná Drtina s nostalgií v hlase.

V kabině sešívaných vydržel ještě dva roky. Po nich se pak přestěhoval do Kladna a v dresu tamního týmu si mimo jiné zahrál v sezoně 2012/13, kdy měla NHL podzimní výluku, i s Jaromírem Jágrem a Tomášem Plekancem. „Byla to pro mě moc hezká zkušenost. Nebyla to sice moje zásluha, ale je to fajn, ne každému se taková věc poštěstí. Člověk může vzpomínat, že si s takovými hráči hrál v jednom týmu a byl s nimi při zápase na jedné straně. Je to pěkné. Myslím, že už takovou šanci nikdy mít nebudu, takže jsem za to rád.“

Ale na otázku, zda je s takovými hvězdami stále v kontaktu odpovídá s úsměvem a skromností záporně. „V kabině jsme se spolu sice bavili, to ano, ale jinak jsou to lidi z jiné sféry, takže už v kontaktu nejsme.“

Během působení na Kladně se zkušený zadák utkal i se Slavií a se svými bývalými spoluhráči si měl co vyprávět.

Po angažmá na Kladně zažil Drtina štaci na západě a severu Čech. Oblékal totiž nejprve dres karlovarské Energie a poté i chomutovských Pirátů. A jaké má na obě působiště vzpomínky? „Karlovy Vary jsou krásné město. V klubu jsem potkal hodně fajn lidí. Hrát tam bylo moc příjemné,“ vypráví. „V Chomutově se nám zase podařilo postoupit do extraligy, což byl velký úspěch. Postup není nic lehkého, je to dlouhá cesta. Sezona je vždycky náročná. Na obě angažmá vzpomínám moc rád. Bylo tam příjemně a i hokejově se mi tam dařilo. Člověk si zahrál, takže to bylo fajn.“

Poté byl zkušený bek opět pasován na Rytíře a po sezoně v klubu Jaromíra Jágra se nakonec symbolicky vrátil zpět do Edenu, kde jeho cesta velkým hokejem začala. „Návrat pro mě byl moc příjemný. Oživily se mi vzpomínky a samozřejmě je krásné, když se může člověk vrátit do klubu, ve kterém hokejově vyrůstal.“

A kdyby měl dvaatřicetiletý obránce vyzdvihnout pár nejvýznamnějších okamžiků v kariéře, jaké by to byly? „Nejvíc si vážím mistrovského titulu se Slavií a postupu s Chomutovem. To byly asi dva největší úspěchy, které bych vypíchl,“ hodnotí.

Jeden zápas v reprezentaci – žádné terno, ale dobrá zkušenost

Ve své kariéře ovšem Drtina na jeden zápas oblékl také reprezentační dres, a i když to bylo jen v přátelském utkání, vzpomíná na onen zápas rád. „Je to určitě lepší, než kdybych neodehrál žádný. (smích) Není to ale zároveň žádný velký úspěch. Kdybych se v reprezentaci udržel déle a odehrál nějaké turnaje, bylo by to hned lepší. Ale i za ten jeden zápas jsem rád, je pěkné si něco takového vyzkoušet a nastoupit na led v českém dresu.“

Drtina je momentálně nejproduktivnějším obráncem Slavie. Na svém kontě má 8 gólů a 15 asistencí.

Zkušený obránce má opravdu hokej v krvi a o tom svědčí i fakt, že se od něj nepotřebuje nijak speciálně odreagovávat. „Žádné koníčky na odreagování vyloženě nemám. Od hokeje ani moc odpočinku nepotřebuju. Mám rodinu a malou holčičku, takže ta mě odreaguje od všeho, ale jinak od hokeje nijak odpočívat nemusím. Baví mě to a není to tak, že bych přišel domů z tréninku nebo zápasu a musel na to zapomínat,“ vysvětluje.

Dcerku přivedl do Edenu na veřejné bruslení, ale ta v hokejových šlépějích svého tatínka zřejmě nepůjde. „Na hokej ji dát neplánujeme, jen bych chtěl, aby se naučila bruslit. Je ještě malá, takže jí to zatím moc nejde, ale už jsme byli bruslit několikrát a zlepšuje se to,“ uzavírá opora slávistické obrany rozhovor s úsměvem.