Cesta za prvním titulem: Slavii vždy svědčilo, že se od ní nic nečeká, tvrdí Lukáš Hronek

V rámci vzpomínkového seriálu se o zlatém tažení v sezóně 2002/03 rozpovídal i dřívější brankář Slavie Lukáš Hronek, který kryl ve vítězném play-off záda Romanu Málkovi. Třicetiletý bývalý gólman o největším kariérním úspěchu vypráví už pouze ze židle agenta.

Když se myšlenkami vrátíte zpět do vítězného play-off, který okamžik se vám vybaví nejživěji?
Už je to docela dlouho, ale vzpomínám si, že když jsme jeli na sedmý zápas do Pardubic, málokdo nám věřil a víceméně si myslím, že nám to tehdy i nahrávalo do karet, když naši výhru už nikdo nečekal. To ale Slavii vždycky svědčilo. Rozhodující utkání bylo o jedné šťastné střele a Roman Málek tenkrát chytal výborně. Takže sedmý zápas mi utkvěl v paměti nejvíc.

Došlo ve vítězném tažení i na nějaký kritický moment?
Za dobu, co jsem ve Slavii byl, se nikdy nestalo, že by mužstvo netáhlo za jeden provaz. Samozřejmě je to také dané autoritou Vládi Růžičky, který má na hráče dobrý vliv. Vybavuju si ale, že za stavu kdy jsme ve finále vedli 3:1 na zápasy, nesli už v Pardubicích pohár k ledu, takže se na nás možná i trochu projevilo uspokojení. Málem se to i vymstilo a mohlo to utéct. Že bychom se ale třeba někdy hádali, to jsem ve Slavii nezažil.

Vzpomenete si na nějaké perličky z oslav?
Pamatuju si, že jsme slavili na Slavii v Edenu a pak jsme jeli do baru Zanzibar, a tam to bylo docela zajímavé, ale úplně nějakou konkrétní věc si už nevybavuju.

V době titulu vám bylo 21 let. Cítil jste jako mladý brankář nervozitu, že kdyby se Málek zranil nebo měl nějaké problémy, veškerá tíha by spadla na vás?
V té době ani ne. Roman měl fantastickou sezónu a já jsem toho tehdy moc neodchytal, takže bych neměl co ztratit. Nebyl jsem příliš nervózní, protože tam nebylo co zkazit. Navíc většinou, když jde brankář do brány, bývá to tak rychlé, že ani nestihne přemýšlet, co je a za jaké situace tam jde.

FOTO: Jan Hučín (Top fotografie)