Datový analytik na ledě: Američan Čermák a cesta od Krtečka do Edenu

Milan James Čermák – americký borec s českými kořeny, který se letos rozhodl dobýt svou původní domovinu. „Miluju to tady!“ říká mladý sympaťák o životě v Praze, kde ho s trochou štěstí potkáte v kavárně nebo na golfovém hřišti.

Milan Čermák má kořeny v Berouně a je synem Miloslava Čermáka, který v Česku hrál naposledy za Opavu v roce 2000, než odešel do USA. Tady se seznámil s Milanovou maminkou.

Hokejová rodina se nezapře, protože Milanův bratranec Tomáš Čermák válí v obraně Mladé Boleslavi a loni se objevil i v reprezentační sedmnáctce. Prarodiče dodnes žijí na Berounsku, a právě to bylo jedním z hlavních důvodů, proč dnes najdeme Čermiho v kádru Slavie.

„Chtěl jsem vždycky hrát profesionální hokej, a obzvlášť v Česku, protože jsem nikdy neměl možnost hrát před babičkou a dědou. Když přišla v květnu možnost tryoutu, řekl jsem: No jasně!“ usmívá se milovník Krtečka, Pata a Mata a dalších českých kreslených pohádek.

Cesta do Edenu ale nebyla jednoduchá. Milan Čermák začínal v tvrdém konkurenčním prostředí mládežnických týmů Pittsburghu Penguins, později se dostal na Chatham University, kde dokázal skloubit hokej s vysokoškolským studiem datové analytiky.

Do toho přišly dvě těžké operace ramene, ale i přes to všechno se mladý hokejový student rozhodl: Musím domů, do Česka!

A po zápase proti Frýdku-Místku (4:3sn), kdy se rozpovídal o svých dosavadních dojmech, zářil od ucha k uchu.

O zápase i životě v Praze

Proti Frýdku šlo už o šestou výhru v řadě. Ale tentokrát nešlo asi o nic jednoduchého…
Nebyl to z naší strany nejlepší zápas, ale chtěli jsme to urvat a nakonec se nám to podařilo. Ve třetí třetině jsme dokázali převzít kontrolu a to bylo hlavní, co nás nakonec dovedlo k vítězství.

Ve druhé třetině jste vedli 2:0, ale soupeř za čtyři minuty otočil na 2:3. Bylo v kabině dusno?
Trenéři nám říkali, že musíme být agreisvnější a rychlejší při forčekingu – prostě víc makat. To je naše hra, kterou se chceme prezentovat. Čím víc ji budeme hrát, tím úspěšnější budeme.

Sezona se zatím vyvíjí skvěle. Slavia vede tabulku a skoro neprohrává.
Je to úžasné a navíc je skvělé hrát před všemi těmi fanoušky. Máme opravdu dobrou partu kluků, ve které všichni hráči chceme každým dnem zlepšovat. Zatím se nám daří vyhrávat a snad to tak bude pokračovat.

Myslím, že jsem dobrý bruslař...

Jaká je tvá pozice v týmu? Chodíš na buly, sbíráš minuty a v posledních zápasech jsi dával i důležité branky…
Snažím se vydobýt si své místo. Myslím, že jsem velmi dobrý bruslař. Pracuju na tom, abych byl silnější na puku a více kreativní v ofenzivě. Chci pomáhat rozbít soupeřovy lajny. Obecně to ale pro mě samozřejmě byla velká změna oproti hokeji na univerzitě v USA. Kluci v týmu mi pomáhají, abych se naučil a pochopil, o čem zdejší hokej je.

V čem je největší rozdíl?
Místní hokej není tolik fyzický. Kluci jsou tady techničtější a rychlejší při hře s pukem. Když jdete někoho hitovat, tak se musíte rychleji postavit na nohy. I kvůli tomu, že led je tady samozřejmě výrazně větší.

Jak se ti podařilo zatím zapadnout do kabiny Slavie? Kdo je tvůj nejlepší kamarád?
To je můj spolubydlící Maks Perčič, říkáme mu Pogi (podle slovinského cyklisty Pogačara, pozn.). A pak další Američan v kabině Jake Gricius. Obvykle spolu jdeme na oběd a pak něco podnikáme po tréninku. Bydlím s Pogim kousek od metra Strašnická a Jakeův byt je jen pár bloků od nás v docházkové vzdálenosti.

Líbí se ti život v Praze?
Miluju to! Když máme odpracováno tady na zimáku, tak si moc užívám okamžiky, kdy se můžu procházet po Starém městě. Dám si někde po cestě kafe a jen objevuju, co Praha nabízí. Miluju historii, takže se rád dozvím i něco o městě. A když je tepleji, tak najdu nějaké golfové hřiště, kam si jdu zahrát.

A co česká kultura?
Miluju české kreslené pohádky. Protože jsem z poloviny Čech, vyrůstal jsem na nich díky tátovi. Krteček, Pat a Mat… Moc rád se na ně dívám, protože mi připomenou dětství a okamžiky, kdy jsme sem jezdili ze Států na návštěvu. Hudbě nerozumím v češtině natolik, abych si ji dokázal vychutnat. Ale začal jsem se dívat v češtině na Přátele, takže doufejme, že na konci roku už budu schopný v češtině mluvit. Ale uvidíme, je to těžký jazyk.

Rozumíš tedy všemu podstatnému?
Rozumím většině věcí, hlavně co se týče hokeje. A pokud ne, tak trenéři jsou schopni mi vše velmi dobře vysvětlit. Co se týče normálních konverzací, tak tam je to na mě ještě moc rychlé a mám problém to zprocesovat. (smích) Každý den se to ale zlepšuje.

A co nějaký oblíbený český hokejista?
Když jsem vyrůstal, tak byl můj oblíbenec Tomáš Plekanec. Ani vlastně nevím proč, ale jednou jsem ho viděl hrát naživo, když mi bylo asi 6 let. A od té doby to byl můj oblíbený hráč. Samozřejmě Jágr, to je persona. Mám rád i Milana Hejduka.

Jak tohle celé vlastně vzniklo? Co tě přimělo přerušit studium na univerzitě v USA a vydat se hrát hokej do Česka?
Vždycky jsem chtěl hrát profesionální hokej. Když mi bylo asi 16, tak mi došlo, že chci hrát v Evropě. A obzvlášť v Česku, protože jsem neměl možnost hrát před babičkou, dědou a celou rodinou. Když přišla v květnu možnost tryoutu, tak jsem řekl: No jasně! Jsem moc rád, že to vyšlo.

Co plánuješ dál provést s vaším studiem?
Zbývá mi ještě rok a půl školy. Moje zaměření je Analytics and Data (analytika a data / datová analytika, pozn.). Zase se do toho pustím v lednu a dostuduju online. Doufám, že příští podzim už budu mít hotovo.