Inline hokej je o čekání na chybu soupeře, říká juniorský mistr světa Štěpán Turek

Dvouletý půst po titulu mistrů světa ukončila letos v Barceloně na světovém juniorském šampionátu česká reprezentace, když suverénně prošla celým turnajem a ve finále porazila 5:2 výběr Spojených států. Podruhé za sebou si na mistrovství v českých barvách zahrál i osmnáctiletý útočník slávistické juniorky Štěpán Turek. Jak cestu za zlatem viděl on?

Na letošním MS juniorů v inline hokeji jsi byl součástí české reprezentace, která získala zlaté medaile. Jak turnaj zpětně hodnotíš?
Určitě pozitivně, vyhráli jsme a celý turnaj jsme si s kluky užili. Měli jsme to napůl jako dovolenou, napůl jako práci, ale jeli jsme tam s tím, že chceme uspět, protože jsme na to měli. Každý den jsme měli jeden zápas, takže zbytek dne jsme si užili na pláži u moře a prošli jsme si Barcelonu.

Do finále se probojovaly i seniorské týmy mužů a žen, oba nakonec získaly stříbro. Umíš vysvětlit, proč jsme v inline hokeji tak dobrý národ?
V Česku se o tom moc nemluví, moc lidí to nezná, ale možná, že když se takhle dostáváme na vrcholy těch turnajů, že se pak o to někdo začne zajímat a začne ten sport hrát. Příliš lidí to ale nehraje, je to spíš doplňkový sport. Určitě pro nás juniory a ženy, v áčku to na vrcholové úrovni hraje jen pár chlapů, například ve Francii.

Štěpán Turek odehrál v uplynulém ročníku za slávistickou juniorku 30 zápasů a připsal si v ní 12 bodů.

Jak ses ty k inline hokeji dostal?
Já jsem k němu dostal, když jsem byl v Itálii ve výběru Martina Altrichtera na mezinárodní hokejový turnaj Igor Loro Cup. V něm byl se mnou taky jeden kluk, který to hrál, a zeptal se mě, jestli to nechci zkusit. Říkal mi, že bych to mohl hrát v létě a že to je takové hobby. Tak jsem to zkusil, zůstal jsem u toho a baví mě to. Je to nějakých sedm nebo osm let.

Hraješ za nějaký tým?
Začínal jsem za IHC Comgad Beroun, ale klub skončil, takže jsem přestoupil do Kladna. Momentálně hraji za IHC Čerti Kladno pod panem trenérem Vladimírem Kamešem.

V čem bys řekl, že je největší rozdíl mezi inline hokejem a klasickým hokejem? Nemyslím až tak v pravidlech, ale v tom, jak musí hráč přemýšlet a vnímat jinak hru.
Je to určitě pomalejší a klidnější. Držíte puk a čekáte, až soupeř udělá chybu a vy můžete vjet do útoku. Není to jako hokej – nahoru dolů –, ale spíš takové vyčkávání na chybu soupeře a rychlý útok.

Byli s vámi v týmu i nějací čistě inline hokejisti, nebo jste všichni byli hráči, kteří se věnují jen hokeji?
Ne, všichni jsme hokejisti, co si chodí zahrát jen ty dva měsíce, co je volno.

A máte v rámci národního týmu přes rok nějaké srazy?
Nemáme. Jakmile se rozpustí led, tak se začíná inline – máme tréninky a zápasy. Přitom ostatní země jako Itálie, Francie, USA nebo Kanada mají čistě inlajnisty, kteří to hrají odmalička.

Když jsem se díval na výsledky mistrovství, tak mě tam zarazila třeba Namibie.
Hraje tam třeba i Kolumbie. A Namibie je, myslím, i jeden ze zakládajících států.

Kde vůbec inline hokej vznikl?
Myslím, že v Kalifornii, začali to tam hrát na pláži pod palmami. Právě i proto bylo dobré, že jsme hráli ve Španělsku, ta atmosféra tam byla podobná.

Čeští junioři ovládli letošní MS v inline hokeji v Barceloně.

Chodili se lidi na šampionát dívat?
Na zápasy v základní skupině moc ne, v semifinále proti Kanadě už to bylo lepší a na boje o medaile tam přišli místní i hráči z vyřazených týmů, takže zaplněné to bylo. Neříkám, že všichni fandili, ale lidi se dívali.

Může ten váš úspěch dohromady se stříbry mužů a žen nějak zlepšit postavení inline hokeje v Česku? Zlepšuje se to v posledních letech?
To nedokážu říci, myslím, že je to stejné. Že by se to začalo nějak výrazně zvedat, bych neřekl.

Pojďme také na chvíli na Slavii. Vy jste s juniorkou letos skončili v pátém zápase čtvrtfinále proti Chomutovu. Co si z té sezóny odnášíš?
Osobně jsem neměl tu sezónu úplně nejlepší – na začátku jsem se zranil a start jsem promeškal. Pak jsem se do toho dostával až postupně. Týmově jsme s kluky dostali daleko, škoda, že jsme skončili takhle brzo. Myslím si, že jsme měli na to jít dál. Je těžké říci, jestli do finále, ale na Chomutov jsme určitě měli. Škoda že to nedopadlo.

Jaké si dáváš do příští sezóny cíle?
Určitě bych se chtěl dostat co nejdál s týmem, to je priorita. A malinko bych chtěl nakouknout i do áčka, podívat se na nějaké tréninky a okouknout ten dospělý hokej.