Desítky vstřelených branek za dorost a juniorku hokejové Slavie, nespočet urputných soubojů v reprezentačním dresu nebo kapitánské céčko v národním týmu do sedmnácti let. Mladý útočník sešívaných Jan Kern toho navzdory nízkému věku už ve sportu zažil hodně. Hokejová hvězda budoucnosti však zůstává i přes nesporné úspěchy stále skromná. Za vzestup podle svých slov vděčí především rodině, která mladého forvarda odmalička podporovala. V rozhovoru se šestnáctiletý slávista a mládežnický reprezentant rozpovídal nejen o svých prvních krůčcích na ledové ploše, ale i o průběhu dosavadní kariéry, škole nebo volném čase.

V kolika letech jsi začínal s hokejem a kdo tě k němu přivedl?
S hokejem jsem začínal ve třech letech na Zbraslavi, kam mě dovedl můj dědeček. Bylo to hlavně kvůli zdravotním problémům s dýcháním, které jsou už v dnešní době, a to musím zaklepat, v pořádku. Nejdřív se jenom bruslilo. A když mi byly asi čtyři roky, začali jsme hrát zápasy.

Jak ses dostal ze Zbraslavi zrovna na Slavii?
Při jednom zápase, který jsme hráli se Zbraslaví proti Slavii, si mě všiml pan Pomahač. Bylo mi tehdy asi třináct. Vyhráli jsme 6:4 a navíc si myslím, že jsme předvedli i dobrý výkon. Pamatuju si to dodneška. Po utkání pan Pomahač přišel za mnou a naším trenérem a dohodli jsme se, že se přijdu podívat na přípravu s mladším dorostem. A v Edenu už jsem zůstal.

Ve Slavii působí mladý útočník už tři roky. Do Edenu ho přivedl František Pomahač, který ho objevil při zápase sešívaných s mužstvem Zbraslavi.

Soupeře se snažíš zdolat střílením branek z pozice útočníka. Chtěl jsi být už odmalička tím, kdo bude sázet góly, nebo jsi vyzkoušel i jiné posty?
Jako malý jsem chtěl být brankář, ale rodiče i děda mi to zakázali. Na Zbraslavi jsem hrál všechno a až tady na Slavii jsem se dostal výhradně do útoku.

Dokázal bys vybrat nejhezčí trefu, kterou se ti v kariéře podařilo vsítit?
Já moc hezké góly nedávám. Když už dám branku, tak to tam většinou doplácám. Ale občas se mi povede dát gól, který se mi líbí. Takový se mi podařilo vstřelit třeba v posledním pražském derby. Povedlo se mi objet soupeře a zasunout puk mezi nohy sparťanského gólmana, který je náhodou i můj dobrý kamarád. Občas když ho chci pozlobit, tak ho tím škádlím.(usmívá se)

V současnosti působíš ve slávistickém starším dorostu a juniorce. Na jaké mužstvo a kterého trenéra z mládežnických let vzpomínáš nejradši?
Já vzpomínám rád na všechny týmy i všechny sezony. Každý trenér mi navíc nějakým způsobem pomohl k tomu, abych se zlepšil, protože každý z nich vedl tým trochu jinak.

Se kterými spoluhráči sis za dobu svého působení ve vršovickém klubu nejvíc rozuměl? Ať už herně, tak i po lidské stránce.
Na ledě se snažím vycházet s každým. Ve Slavii si asi nejvíc herně rozumím s Tomášem Vildumetzem, v národním týmu to jsou Martin Nečas a Martin Kaut, kteří spolu hráli ve Žďáru. Ti jsou tak dobře sehraní, že si s nimi na ledě občas přijdu jako páté kolo u vozu. (usmívá se) Jinak sice nevím, jestli je to vzájemné, ale lidsky si rozumím se všemi.

Slavii mám hodně rád, rivalitu se Spartou až tolik nevnímám, říká Kern

Do sestavy sešívaných patříš přibližně tři roky. Jaký sis za tu dobu vypěstoval ke Slavii vztah?
Mám Slavii osobně hodně rád. Už odmalička jsem jí fandil ve všech sportech. Speciálně k hokejové Slavii mám obzvlášť hodně dobrý vztah, protože mi vždycky ve všem vyšli vstříc, za což jim děkuju.

A co věčná rivalita se Spartou? Máš vůči druhému pražskému „S“ výhrady jako většina slávistických fanoušků?
Jelikož jsem nezačínal ani ve Spartě, ani ve Slavii, tak jsem takový neutrální. Samozřejmě, že když hraje Sparta proti Slavii, tak fandím Slavii. Ale když je pak nějaký mezinárodní zápas, tak to přeju i Spartě, aby to zůstalo v Praze.

Na jaký hokejový zážitek v červenobílém dresu doteď vzpomínáš?
Momentálně si vzpomenu hlavně na ten nejčerstvější zážitek. Byly to oslavy se starším dorostem v autobuse na cestě z Olomouce po osmifinálovém vítězství 7:2.

Právě se starším dorostem jsi zažil poměrně povedenou sezonu. Můžeš ji zhodnotit ze svého pohledu?
Myslím, že letošní sezona se nám až na poslední utkání v Brně docela povedla. V tom střetnutí jsem navíc bohužel neměl možnost hrát, protože jsem dostal stopku na jeden zápas. Ve finále jsem ani nevěděl za co, protože jsem nic neprovedl a dostal trest za spoluhráče, což mě hodně mrzí.

Letos jsi nakoukl i do juniorky a zahrál si už poněkolikáté za reprezentaci. Uplynulý ročník pro tebe byl v celkovém měřítku, dá se říct, osobně hodně úspěšný.
Myslím, že tahle sezona byla celkově dobrá a jsem rád, že se mi povedla. Možná i trochu nad očekávání se mi dařilo jak tady na Slavii, tak docela i v reprezentaci. Musím zopakovat, že jsem za to moc rád.

Pozvánka do národního týmu sice nepřišla poprvé, ale přesto, jaké pocity zažíváš ve chvílích, když se dozvíš o své nominaci.
Pokaždé, když se o nominaci dozvím, mám velkou radost. A je to nepopsatelný pocit.

V zápasech na Turnaji čtyř v Södertälje vedl Kern národní tým do sedmnácti let jako kapitán.

Který zápas v dresu se lvíčkem na prsou bys označil jako nezapomenutelný?
Vzpomínám na hodně zápasů, na ty dobré i na ty špatné. Ale jak už to tak bývá, tak radši na ty lepší. Jedním takovým bylo utkání proti Americe, které se hrálo v Detroitu. Povedlo se nám vyhrát 4:3 v prodloužení, výhra mi udělala velkou radost a opravdu rád na ten zápas vzpomínám.

Díky různým reprezentačním akcím jsi procestoval řadu zemí. Kde se ti líbilo nejvíc?
Líbilo se mi asi všude, jelikož jsem měl možnost tam hrát hokej a poznat nové prostředí. Hodně hezké to bylo v Americe, kde byl krásný stadion i hotel. Totéž platí o Kanadě, kde jsme byli na World Hockey Challenge na přelomu listopadu a prosince. Tam byl taky skvělý stadion a chodilo i hodně diváků, takže to byl super zážitek. V Detroitu jsme měli možnost se podívat do šatny hokejových Red Wings, což byl taky úžasný zážitek.

K cestám na hokejové podniky a turnaje neodmyslitelně patří letecké přesuny. Jak cestování letadlem snášíš?
Z létání mám zdravý respekt. Dřív to pro mě bylo relativně neobvyklé, teď už létám častěji, ale i tak mám vždycky trochu strach.

Šprt nebo flákač? Kern je podle sebe sama něco mezi

Pojďme na chvíli opustit hokej a věnovat se času, který netrávíš na ledě. Jakou školu studuješ?
Studuju Gymnázium Nad Kavalírkou na Praze 5 a myslím si, že to naštěstí jakž takž zvládám. Musím to zaklepat. Je to asi i díky tomu, že učitelé i ředitel mi vycházejí vstříc s uvolňováním na tréninky a zápasy. Za to jim patří velký dík.

Máš mezi jednotlivými předměty nějaké favority? A jsou naopak vyučovací hodiny, které moc nemusíš?
Jako sportovec mám nejradši tělocvik. Naopak nemám rád předměty, kde se hodně počítá. A pak taky jazyky.

Patříš v učení spíš mezi šprty, nebo flákače? A jaké povolání by sis vybral, kdyby ses naplno nevěnoval hokeji?
Myslím, že jsem něco mezi tím. Když jsem unavený, tak školu občas flákám. Ale když mám dost síly, hodně se snažím dělat všechno naplno. Kdybych se nevěnoval hokeji, asi bych chtěl stejně zkusit něco okolo sportu, jen z jiné pozice než z pozice hráče.

Chvíle volna? Rodina, kamarádi, sportovní přenosy i škola

Hokej a škola tě nejspíš plně zaměstnávají. Jakým způsobem trávíš zbylý volný čas?
Ve volném čase jsem rád, když můžu sportovat a trávit čas s kamarády a rodinou. Jinak také hodně sleduju asi všechny české sportovce ve všech sportech a fandím jim. Hokejistům a fotbalistům možná trochu víc než ostatním, protože tyhle sporty mám nejradši. A pak taky Gabriele Soukalové, na kterou se hezky dívá, když závodí. (směje se) Jinak se rád podívám i na fotbalovou Ligu mistrů. Z týmů přeju hlavně Barceloně a Bayernu Mnichov. Občas si zahraju na playstationu, což nevím, jestli je úplně dobře. Ale ono na to stejně není moc času. Nějakou část volna totiž musím věnovat taky učení.

Zajdeš se v době volna občas podívat na hokejovou Zbraslav, kde jsi začínal?
Abych se přiznal, tak i když je Nikolajka, kde Zbraslav hraje, kousek, tak nechodím. A stydím se za to. Ale většinou bohužel není čas.

Máš k této hokejové hale speciální vztah, nebo ji bereš jako každou jinou?
Nikolajka sice není hezký ani moderní stadion, ale speciální vztah k němu mám a rád na něm hraju. A je to právě nejspíš kvůli tomu, že jsem tam začínal s hokejem a hrál tam dlouhá léta.

Se starším dorostem v letošní sezoně došel do osmifinále, s juniorkou skončil před branami závěrečného turnaje.

Zmínil ses mimo jiné i o tom, že se snažíš trávit čas s rodinou. Ta ti v kariéře určitě hodně pomohla.
Přesně tak. Rodiče mě hodně podporovali, za což jim moc děkuju. Podle mě je to jeden z nejdůležitějších aspektů k tomu, abych se mohl hokeji věnovat naplno. Vyjdou mi ve všem vstříc a podporují mě.

Kdo je vůbec tvým největším fanouškem?
To je jednoduchá otázka, je to děda. To je opravdu můj největší, nejvěrnější a nejlepší fanoušek.

Setkal ses naopak v průběhu dosavadní kariéry s někým, kdo by ti úspěch nepřál?
Takoví lidé, kteří mi to nepřejou, by se asi našli. Ale já se snažím si toho nevšímat a soustředím se na sebe a na lidi, kteří jsou pro mě důležití.

V hokeji na sobě tvrdě makáš, překonal jsi i zdravotní problémy s dýcháním. Jaký je tvůj největší hokejový sen do budoucnosti?
Nebudu lhát. Mým snem je určitě zahrát si NHL. Tak to má asi každý hokejista. Ale pro mě je hlavní, abych mohl hrát hokej. A ve finále je jedno, kde to bude.