Na konci ledna se výběru nejlepších hokejistů ročníku 2004 z Prahy podařilo vyhrát mistrovství ČR krajů, čímž si připsali velký úspěch. V sestavě hlavního města bylo celkem devět slávistů a my jsme pro vás s nimi připravili sérii rozhovorů. A kým jiným začít, než tím, který celou pouť za zlatem začal. Jako první se na turnaji střelecky prosadil obránce Jakub Dráb. Svoji trefou přispěl k úvodní remíze s Pardubickým krajem.

„Vždycky mě to potěší, když se mi podaří dát gól. Mnohem větší radost mám ale z týmových úspěchů,“ řekl Dráb. Celkové vítězství Prahy se ovšem nerodilo vůbec snadno. Téměř ve všech zápasech ve skupině totiž prohrávali, a tak museli skóre několikrát otáčet. „Bylo to hodně těžké. Snažili jsme se ale neustále hrát jako tým, díky čemuž se nám to většinou podařilo otočit,“ popsal mladý obránce.

Jeden obrat se nakonec Pražanům přece jen nepovedl. Nemuselo je to však mrzet, v posledním utkání skupiny proti Plzeňskému kraji totiž už o nic nešlo. Postup do finále si Praha pojistila už s předstihem. „Asi to z nás všechno spadlo a těšili jsme se na to finále. Zápas s Plzní už nic neřešil, hlavně ale, že nám vyšel ten nejdůležitější zápas,“ uvedl spokojeně Dráb.

Jakub Dráb (vpravo) po finále se svým spoluhráčem ze Slavie Vojtěchem Malínkem.

Ve finále skočil hlavnímu městu do cesty obrovsky silný soupeř. Liberecký kraj v šesti zápasech základní skupiny nasázel osmadvacet branek, z ofenzivy tak šel velký strach. Brankostroj Severočechů se však nečekaně zadrhl. V boji o zlato se střelecky dařilo jen Praze, která se nakonec s velkým přispění sešívaných mladíků radovala z jasné výhry 5:0.

„Nikdo z nás nečekal, že by to finále mohlo mít takhle hladký průběh. Mysleli jsme si, že půjde o velmi těžký zápas, nakonec jsme ho ale zvládli velmi dobře a soupeři nedali vůbec žádnou šanci,“ pochvaloval si Dráb. Při hledání nejtěžšího soupeře se ale musel vrátit do skupiny. „Pro mě osobně byli nejtěžší duely proti Plzni a Hradci Králové,“ doplnil.

Na hokej mě přivedla mamka, za přestup do Slavie jsem rád

„S hokejem jsem začínal na Kobře, kam mě asi v pěti letech přivedla mamka. To ona měla ten nápad, že budu hrát hokej. Já jsem do té doby o tom vůbec nepřemýšlel,“ vzpomínal Dráb. Hokej ale není jediný sport, který čtrnáctiletý obránce dělal. „Vedle hokeje jsem ještě chvíli dělal tenis, postupně ale vyhrál hokej, který mě baví mnohem více,“ vysvětlil.

Až do sedmé třídy hrál za Kobru, pak se ale odhodlal k prvnímu výraznému kroku v mládežnické kariéře. Rozhodl se pro přesun do většího klubu a nakonec vyhrála Slavia. „Určitě ten přestup beru pozitivně. Na začátku to pro mě byl sice velký skok, ale rychle jsem se s tím vyrovnal. Tréninky na Slavii jsou mnohem náročnější a trénuje se i více, díky čemuž se neustále zlepšuji,“ řekl Dráb.

V letní přípravě bylo na Slavii v kategorii dorostu přibližně padesát hokejistů, kteří se postupně rozdělili na tři skupiny. Někteří museli sešívané řady opustit, většina ale skončila v dorosteneckém áčku nebo béčku. Přestože Dráb také naskočil do několika zápasů rezervního týmu, své místo v extraligovém mužstvu má pevné. „Jsem rád, že se mi podařilo z žákovských tříd dostat do dorostu. Před sezonou tady byla velká konkurence, takže to nebylo úplně jednoduché se sem probojovat. Hodně se to užívám, daří se nám, což vždy celkové náladě pomůže.“

„Vítězství na republice krajů je pro mě první velký úspěch. Bylo by hezké, kdybychom na to navázali s klukama ve Slavii a udělali nějaký úspěch i v extralize. Postup do play-off už máme jistý, tam se pak může stát cokoliv, takže určitě bez šancí nejsme,“ dodal Dráb před koncem sezony.