S Josefem Hronkem o perličkách ze slávistické kuchyně

Je mužem v ústraní, který nosí na bedrech nemalou zodpovědnost. Bývalý vynikající brankář Josef Hronek chytal za Slavii v letech 1972-1976, ještě loni trénoval gólmany “áčka“ a už několik let působí v pozici vedoucího mužstva. Sami hráči o něm často mluví jako o dobré duši týmu. “Za ta léta jsem si vypracoval určitý nadhled a se svou prací jsem spokojený. Dokud mě tu bude Růža (trenér Vladimír Růžička) chtít, rád mu budu pomáhat,“ řekl Hronek v obsáhlém rozhovoru, v němž vyzradil i pár červenobílých pikantností.

Pane Hronek, objasněte, prosím, fanouškům, co všechno má vedoucí mužstva vlastně na starosti.
No, je toho dost. Zajišťuji přípravné zápasy, doktory pro hráče, soustředění, hotely, stravování, dopravu… Ten obzor je široký, v podstatě mám zodpovědnost za všechny organizační věci. Hlavně zpočátku to není žádná sranda. Než se člověk zaběhne a rozkouká, chvíli to trvá. Je proto dobré začít u mládeže a postupně si získat různé kontakty, které jsou pro tuhle práci nezbytné. Pak už to jde tak nějak samo.

Chytnu se toho stravování. Mají někteří hráči speciální nároky, co se jídla týče?
Nějací by se asi našli. To víte, třiceti lidem se nikdy nezavděčíte. Pětadvaceti z nich to jídlo chutná, zbylých pět remcá. Když hrajeme doma, kluci obědvají v O₂ areně a na výběr mají ze tří jídel. Mohou si dát rybu, kuřecí maso nebo těstoviny. Jako přílohy tam jsou brambory a rýže, polévka je jednotná. Při zápasech venku je to prakticky stejné.

A jak je to při tréninkových dnech?
To ráno přijdu, dám klukům nabídku z restaurace a oni si vyberou, co chtějí. Já to potom objednám.

Když se vrátíme k mé původní otázce, opravdu není v týmu hráč, jenž by měl k jídlu připomínky častěji než ostatní?
Ne, nikoho takového tu nemáme. On by se s ním trenér ani nepáral. Řekl by mu, že jestli má nějaký problém, ať si jí příště někde jinde (směje se).

Pojí se vám s jídlem nějaká humorná historka z minulé sezony?
Něco bych měl. Když jsme během play off jeli do Zlína, klasici Červenka s Kůrkou si vymysleli, že se musí stavět v Průhonicích u McDonalda. Tak jsme tedy zastavili, byla kávička a nějaké hamburgery… No, co vám mám povídat, zasekli jsme se tam na tři čtvrtě hodiny! Přitom ve Zlíně jsme měli na pevný čas stanovenou večeři a já tam musel volat s výmluvou, že je na dálnici zácpa. Růža z toho byl tenkrát docela paf, u něj musí všechno klapat na minuty (usmívá se).

A když nesedí, dá hodně najevo, že se mu to nelíbí?
No jéje. To pak lítá všechno kolem!

Můžete to trochu přiblížit?
Růža je strašný perfekcionista. Zakládá si na tom, že všechno musí být tip top. Třeba s odjezdem na stadion. Když hrajeme venku a hráči nejsou na minutu včas v autobuse, je jim pak pořádné horko (znovu se směje).

Je i na vás dost náročný?
On je náročný na každého stejně. Je úplně jedno, jestli jste hráč, kustod či vedoucí. U mě si třeba často ověřuje, zda jsem opravdu zařídil všechno tak, jak jsem měl. Vláďa zkrátka nastolil nějaký řád a ten musí všichni dodržovat. Přes to nejede vlak.

Určitě s ním ale zažijete i dost legrace.
Tak samozřejmě. Vzpomínám si třeba na příhodu, když jsme hráli ve Vrchlabí v rámci Tipsport Cupu. Já s Růžou jsme tam jeli autem. On řídil, já navigoval. Náramně jsme si povídali a jak už to bývá, zapomněli zatočit na Špindl, takže jsme jeli pořád rovně. On po chvíli znervózněl, jestli bychom už neměli být v cíli, ale my místo toho přijeli někam ke Trutnovu! A do zápasu chyběly dvě hodiny! Tak na to Vláďa šlápnul, teď nám tam furt skákala červená… (směje se). Nakonec jsme to stihli, ale přijeli jsme nějakých patnáct minut před začátkem zápasu.

Trenér Růžička je známý tím, že na střídačce dává často průchod svým emocím. Je těžké stát vedle něj, a zůstat přitom v klidu?
Já v klidu být i musím Starám se o zápis a píšu si třeba hráče, kteří byli na ledě při gólech. A to zvlášť u těch inkasovaných není lehké, protože kluci rádi mizí ihned na střídačku. Na hodně stadionech vám po brance dokonce zhasnou, což je úplně nejhorší. V tom závidím Růžovi. On má výbornou fotogenickou paměť a do detailu si vybavuje i situace, které se staly tři zápasy předtím. Hlavu má prostě výbornou. I kdybyste ho vzbudil ve tři ráno a chtěl s ním diskutovat o hokeji, on bude připraven.

Pojďme teď k něčemu jinému. Zkuste jako bývalý vynikající brankář říct, v čem se vaše řemeslo za ta léta změnilo. Mají to teď gólmani těžší než dřív?
V něčem určitě ano. Hokej se za tu dobu hrozně zrychlil, brankáři mají na všechno mnohem méně času, než jsme měli my. Musí být skvělí bruslaři, jinak nemají šanci. Na druhou stranu jsou teď gólmani lépe chráněni. Jejich výbava je na mnohem vyšší úrovni, protože i střely jsou mnohem tvrdší než dřív. Holt chytání prošlo obrovským vývojem, který se jen tak nezastaví. A prim v tom hrají hlavně seveřané, tedy Švédové a Fini. Jejich gólmani se v NHL prosazují v čím dál větší míře.

Kdo je podle vás nejlepším brankářem současnosti?
Těžká otázka. Top gólmanů je víc. Líbí se mi třeba Lundqvist nebo Luongo, výborný je i Američan Miller. A pak samozřejmě Vokoun, ten do té společnosti patří taky.

Jak byste zhodnotil Tomášův výkon na zlatém mistrovství světa?
Řeknu vám to samé, co Růžovi. Od Nagana jsem v národním dresu neviděl brankáře, který by zachytal stejně jako Tomáš. Jeho výkon byl prostě fantastický. To, jak pracoval hokejkou, jak rychle rozehrával puky… Pro hráče před sebou byl ohromnou jistotou. Bylo na něm hrozně znát, jak moc si věří.

Ještě v minulé sezoně jste kromě vedoucího mužstva vykonával i funkci trenéra brankářů. Se kterým z nich se vám pracovalo nejlépe?
To nejde takhle říct. Každý měl něco svého. Standa Neruda byl starší a zkušenější, na svůj věk měl vynikající mrštnost. Dominik Furch je pro změnu veliký talent, Robert Slipčenko by zase pořád trénoval. Před play off jsme ho v tom museli dokonce brzdit.

Jasnou jedničkou ale dlouho nebyl ani jeden z nich.
Víte, v tomhle je Slavia specifická. Tlak na brankáře je tu mnohem větší než jinde, tak to prostě je. Stejné to je jen na Spartě. Tam se nechytil Chábera, který předtím chytal výborně v Plzni i Mladé Boleslavi. Když ale přišel do Prahy, nebylo to ono.

Slavii v létě posílil Miroslav Kopřiva z Kladna. Bude to podle vás právě on, kdo zaujme místo mezi tyčemi?
Nevím, to je čistě věcí trenéra. Můj osobní názor ale je, že by k tomu měl mít nejblíže. Brankář to je kvalitní, otázka jen je je, jakou ukáže formu. Konkurenci bude mít každopádně velikou.