Pravou fanouškovskou atmosféru uvnitř kotle si Filip Kesman vychutnal ve stejném roce, kdy se po českých extraligových kluzištích proháněly milionové hvězdy zámořské NHL. Hokejovou sezonou 2012/2013, ve které Slavia vyválčila bronz, už strávil zády k hrací ploše s megafonem v ruce jako neoficiální vůdce příznivců červenobílých. S milovaným klubem za tu dobu zakusil mnohé – roky ověnčené vavříny, nespočet zahraničních výjezdů i méně úspěšná období.

Lásku k vršovickému klubu zdědil současný speaker po tatínkovi. Borcům v sešívaných dresech fandil už odmalička a nikdy ho nenapadlo, že by si vybral jinak. „Táta je slávista, neumím si představit, že bych fandil někomu jinému. Nejde si to vybrat, člověk k tomu klubu musí něco cítit od začátku, musí ho tam něco táhnout.“

„Co se děje na ledě, mi říkají lidi okolo...“

K jádru slávistických příznivců se dostal zhruba před deseti lety při zápase proti Liberci od té doby je jeho nedílnou součástí. Nejprve se angažoval jen u přípravy chorea, místo u megafonu získal až o několik let později. „Bývalí speakeři se rozhodli po jedné sezoně skončit a já řekl, že bych si to zkusil,“ vzpomíná na své začátky Kesman.

Zároveň přiznává, že první krůčky v této roli nebyly vůbec snadné. „Tehdy jsem měl pocit, že na zájezd v Mannheimu, kde jsem rozeřvával poprvé, to bylo poprvé a naposledy. Nakonec jsem se k megafonu dostával na méně atraktivních zápasech na pár minut. Tuším, že od sezony 2012/13 jsem u něj pravidelně.“

Ačkoliv od té doby tráví kvůli své úloze většinu zápasů zády k dění na ledě, utkání si dokáže skvěle užít. „Co se děje na ledě, mi říkají lidí okolo. Pokud kotel šlape jak má, tak si dokážu vychutnat parádně jakýkoliv zápas. Když hráči makají, lidi fandí, je dobrá atmosféra, zápas si musí v tu chvíli užít každý.“

Práce na víkend

S atmosférou souvisí i radost z návratu do známého prostředí Edenu. Vůdce slávistického kotle však prozrazuje, že i obří O2 aréna měla při fandění své výhody a pouští se do porovnání obou hokejových stánků. „O2 aréna měla svoje výhody ohledně choreografií. Konkrétně kartoniády se tam rozhodně dělaly lépe než v Edenu. O atmosféře se zmiňovat nemusím, každý ví a i viděl, že v Edenu dokážeme udělat parádní support, což byl v O2 často problém,“ říká.

Stará hokejová „plechárna“, za kterou jsou edenská i jí podobné haly v republice označovány, má podle něj navíc i pověstné kouzlo. „V Edenu je výborná atmosféra, člověk je blízko ledu. I podle výrazu lidí mi přišlo, že je to v Edenu o dost víc baví než v O2 aréně. Slavia tam patří a jsem rád, že nebude hrát v O2.

Filip Kesman se kromě hlasité podpory v kotli podílí i na předzápasové přípravě chorea a dalších propriet. „Pokud zrovna nemáme žádnou choreografii, připravíme akorát buben, megafon a vlajky. Při choreu je to náročnější. Někdy se jde do haly i několik hodin před samotným zápasem, aby se dodělaly poslední detaily. Jinak se všechno připravuje o víkendech. Ten základ tvoří přibližně deset lidí, někdy stačí choreo udělat ve třech, jindy je potřeba víc rukou.“

Filip Kesman vzkazuje: „1. září všichni na jediné letošní derby do Holešovic!“

O vztahu s fotbalovými příznivci

Vedle záležitostí, jež se týkají fandění a kotle sešívaných, se Filip Kesman vyjadřuje i k několika ožehavým tématům. „My a vztah s fanoušky fotbalové Slavie? Těžká otázka a nechci mluvit za všechny. Osobně si myslím, že vztah je dobrý, když něco potřebujeme, lidi z fotbalu nám pomůžou, půjčí nám nějaké věci. Za mě můžu říct, že budu jedině rád, když přijdou do Edenu na hokej.“

Otevřeně promlouvá také o odvěké rivalitě s nenáviděnou Spartou. „Rivalita existuje, ale není tak velká jako na fotbale, což je dané i složením lidí. Všeobecně na hokeji nejsou takoví ti blázni, případně jich je strašně málo. Slavia má navíc v kotli spoustu dětí a žen, buďme za ně rádi.“ Na závěr pak šéf slávistického kotle přidává jedno přání. „Doufám, že 1. 9. dorazí každý slávista do Holešovic na jediné letošní derby!“