Slávistou budu do konce života. Příští rok chceme jít dál, burcuje Průžek

Se 32 body se Jiří Průžek zařadil mezi klíčové muže sešívané ofenzivy. V otevřeném rozhovoru hodnotí uplynulou jízdu, popisuje svou cestu ze čtvrté lajny až k roli elitního snajpra a vysvětluje, proč je pro něj Slavia srdeční záležitostí. Kromě hokeje přišla řeč i na jeho fotbalovou vášeň.

Jirko, začneme základní částí... Co pro tebe byl nejlepší moment téhle jízdy?
Musím zmínit Zlín, konkrétně náš zápas na startu soutěže. Vyhráli jsme tam 6:1 a právě tehdy tým získal to správné sebevědomí. Od té doby jsme se vyhnuli jakékoliv výraznější krizi. Hraji hokej profesionálně zhruba osm let a podobnou sezonu jsem zažil snad jen v Liberci, kde jsme vyhráli základní část. Tehdy jsem byl ale ještě mladý a tolik jsem to nevnímal. Tady si všechno skvěle sedlo.

Jaká byla největší síla kabiny, že jste dokázali celou sezónu držet takovou vyrovnanost?
Bylo to nastavením od trenérů až po partu v kabině. Věděli jsme přesně, co se po nás chce. A plnili jsme to, což bylo v základní části vidět. Můžeme spekulovat, že kdybychom ve čtvrtfinále narazili na někoho jiného, možná bychom hráli dál. Na Zlínu ale byly znát jejich zkušenosti a ambice, zatímco my jsme stále mladý tým, který si podobné série musí teprve prožít.

Letos jsi prožil individuálně nejlepší sezonu ve Slavii. Dal jsi i hattrick, pak tři góly ve zmíněné sérii se Zlínem... Cítil jsi už od letní přípravy, že ti to letos bude lepit víc než v minulých letech?
Věděl jsem, že sem přichází trenér, pod kterým jsem hrál v Litoměřicích a pod kterým se mi dařilo. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem zůstal – věřil jsem mu. Naštěstí se to potvrdilo. Sezona se povedla, a i když to vždycky může být lepší, jsem za ni rád. Samozřejmě bych ty body okamžitě vyměnil za postup do semifinále, ale po té minulé, z mého pohledu nepovedené sezoně, jsem všem dokázal, že se umím vrátit na svou úroveň.

V čem byl největší rozdíl? Změnil jsi něco v tréninku, nebo jsi prostě dostal od trenérů roli, která ti sedí, a začal sis víc věřit v zakončení?
Klíčová byla důvěra od trenérů, ta pro hráče znamená strašně moc. Cítil jsem ji od prvního dne. Dali mi roli, ve které jsem se v první lize vždy cítil nejlépe, a doufám, že se mi podařilo jim to splatit, i když týmový výsledek mohl být ještě o kousek lepší.

Fanoušci tě znají jako dříče, ale letos z tebe byl regulérní sniper. Máš pocit, že se konečně všechna ta práce z předchozích ročníků letos sečetla a vrátila ti to?
Jsem vděčný i za to, čím jsem si prošel loni. Najednou jsem hrál ve čtvrté lajně a musel se s tím naučit pracovat. Změnil jsem přístup, začal jsem víc bránit, hlavně v oslabení, a to mi hrozně pomohlo do letošního roku. Do každého střídání jsem šel s tím, že tam nechám všechno – buď to vyjde, nebo ne, a v dalším střídání to zkusím znovu. Slavia ze mě udělala dříče, ale věděl jsem, že v sobě ty góly pořád mám. Jsem rád, že jsem mohl opět rozhodovat zápasy.

Kotel letos tvé jméno vyvolával poměrně často. Jako pro slávistu, je tohle pro tebe ten největší hnací motor?
Určitě. Po předchozích dvou letech jsem si dal jasný cíl – nechtěl jsem ze Slavie odcházet s tím, že jsem tu neuspěl. Chtěl jsem ukázat, že jsem hráčem, který dokáže rozhodovat utkání. Jsem rád, že se mi to vrátilo. Slávistou budu do konce života a takových momentů si nesmírně vážím.

Sezona skončila dřív, než jsme chtěli, takže zbývá víc času na odpočinek. Půjdeš si zase po roce ‚spravit chuť‘ kopanou za Vyšehořovice?
Už mě naháněli, že zrovna začíná jarní část sezony (smích). Teď nás ještě čekají nějaké týmové akce, ale pak se na fotbal moc těším. Je to můj nejoblíbenější sport. Dokážu u něj úplně vypnout, těším se na kluky, přijdu i na jiné myšlenky. Doufám, že i tam budeme úspěšní.

Permanentka v Edenu a obdiv ke „gamechangerovi“

Dá se vůbec něco z hokeje přenést do téhle úrovně fotbalu? Třeba fyzický fond, nebo tam naopak spíš jenom zúročuješ zkušenosti z rozcviček s klukama?
Myslím si, že příliš ne. Jsou to úplně odlišné sporty, i když se tam občas dají využít návyky pro hledání volných prostorů. Hlavně mě to ale udržuje v kondici i během volna.

Jak tě tam berou soupeři? Přece jen vědí, že jsi profík ze Slavie. Jdou ti víc do těla, nebo mají spíš respekt, aby tě nezranili?
To si ani nemyslím. Hokejistů tam hraje víc. Někdy to bývá vyhrocenější, ale snažím se držet zpátky, abych se zbytečně nezranil. Do žádných větších konfliktů se nepouštím.

A co tvá role? Ve Slavii jsi střelec, ve fotbale jsi taky ten, co má rozhodovat, nebo spíš jeno poctivě ‚brousíš lajnu‘ a užíváš si, že na tebe nikdo neřve z lavičky?
Věřím, že pár gólů jsem dal i tam (smích). Snažím se pomoct týmu k vítězství, ať už je ta role jakákoliv.

Když už jsme u fotbalu – vy se v Edenu před tréninkem často rozkopáváte. Kdo z týmu je největší ‚dřevák‘ a koho bys do Vyšehořovic radši s sebou nebral?
To je úplně jasné – Tomáš Trunda. Ten levou nohu nepoužívá vůbec, a když už ji náhodou zapojí, vypadá to, že je s ní na štíru (smích).

O tobě víme, že hodně sleduješ i fotbalovou Slavii. Máš nějakého oblíbence z aktuálního kádru?
Permanentku vlastním už mnoho let, takže když je čas, jdu na stadion nebo jedu podpořit kluky i na výjezd. Fotbal sleduju moc rád. Moji oblíbení hráči se sice střídají, ale momentálně je to Tomáš Chorý. Je to prostě „gamechanger“, Slavii ohromně zvedl a klobouk dolů před tím, co předvádí.

Příští rok ve čtvrtfinále neskončíme, věří Průžek

Teď je čas na hojení ran, ale co cíl do dalšího ročníku?
Chci navázat na to, co se mi dařilo letos. Přál bych si, abychom byli v play-off úspěšnější. Dal jsem sice tři góly, ale k postupu jich zjevně bylo potřeba víc. Je mi jedno, kdo ty branky dá, hlavně musíme udělat ten další krok. Věřím, že na to tenhle tým má.

Sezona byla dlouhá a náročná. Plánuješ teď totálně vypnout a jen odpočívat, nebo jsi typ, co neposedí a hned musí něco dělat?
Dokážu si sezonu v hlavě vyhodnotit celkem rychle. Teď se věnuji rodině a synovi. Dám si měsíc volno a pak se jde dál. V tom je hokej krásný – sice prohrajete poslední zápas, ale za měsíc a půl se začíná od nuly. Fanoušci chtějí vidět to nejlepší a já se připravím tak, aby to viděli u mě i u celého týmu. Chci všem slíbit, že příští rok už ve čtvrtfinále neskončíme.

Chystáš se někam k moři, nebo tě spíš láká česká příroda a klid?
Měli jsme v plánu moře, ale kvůli aktuální situaci ve světě jsme to raději odložili. Moje paní je z Jeseníků, takže se podíváme tam, a možná vyrazíme na prodloužený víkend do Říma.