Ve svých dvaceti letech stojí na prahu NHL a před sebou má velmi důležitou sezónu. Slávistický odchovanec Filip Chlapík se před třemi lety vydal do zámoří do juniorské ligy. V dresu Charlottetown Islanders zaujal natolik, že byl v roce 2015 draftovaný už ve druhém kole. Vybrala si ho Ottawa, se kterou už stihl podepsat smlouvu, a udělal tak první velký krok k budoucí kariéře v nejslavnější hokejové lize světa. Společně z dalšími českými hráči z Ameriky strávil srpen v Edenu, kde se připravoval po boku Hertla, Sobotky nebo Pastrňáka.

Filip Chlapík

• 20. let
• útočník
• Ottawa Senators

V Edenu jste se připravoval na další sezónu v zámoří, je výhoda trénovat se stejně kvalitními hráči?
Ono to ani jinak nejde, hráči, kteří nehrají v NHL už mají povinnosti, a tak je to pro nás jediná možnost, jak se před oficiální přípravou v klubech dostat na led. Pro mě osobně je to navíc výhoda, jelikož si můžu zatrénovat s hráči, kteří už se do NHL dostali a něco tam odehráli, díky čemuž se pořád zlepšuji.

Česká vás zřejmě klíčová sezóna, co od ní očekáváte?
Poprvé jdu ve své kariéře do dospělého hokeje, takže cítím, že to pro mě může být klíčová sezóna. Určitě bych se chtěl udržet v hlavním týmu, uvidím, jaké budou možnosti. Všechno se bude odvíjet od toho, jak se mi povede kemp a jestli udělám na trenéry ten správný dojem.

Odchodu z Česka nelituju, obrovsky mě to posunulo, říká Chlapík

V dresu Charlottetown Islanders odehrál tři sezóny, během kterých posbíral 250 bodů. (foto: Darell Theriault)

Jak s odstupem času hodnotíte své rozhodnutí odejít z Česka?
Do zámoří jsem odcházel v sedmnácti a vůbec jsem netušil, co od toho mám očekávat. Po třech letech jsem přesvědčený, že jsem nemohl pro svoji kariéru udělat lepší věc. A beru to z pohledu hokejisty i člověka, v obou směrech mi to dalo obrovské zkušenosti.

Když byste měl porovnat tři sezóny, které jste zatím strávil v juniorské lize, kterou vnímáte jako nejpovedenější?
V první sezóně se mi dařilo ve všech směrech, pak to šlo trochu dolů. Neměl jsem pořádně jasno v hlavě, což se samozřejmě projevilo i na ledě. Druhý rok se mi tedy moc nepovedl, o to víc se mi vydařil zatím ten poslední. Podával jsem stabilní výkony a podepsal jsem smlouvu s klubem z NHL, to je cíl každého hokejisty.

Jak jste se vyrovnával s jazykem a jiným stylem života?
Ze začátku to bylo hodně těžké, zejména s jídlem jsem hodně bojoval. Na každém rohu tam jsou fast foody, takže jsem si musel hodně vybírat, abych se dobře najedl. Nejtěžší byly asi první tři měsíce, protože, když jsem tam odcházel, tak jsem skoro neuměl anglicky, takže jsem se to učil až tam. Postupně se to ale zlepšilo a momentálně si nemůžu na nic stěžovat.

Hokejově mě vychoval pan Pomahač, s ním se vždy rád vidím, popisuje Chlapík

Jaký vztah máte ke Slavii?
Já jsem na Slavii začínal s hokejem a je vždy příjemné se potkat s lidmi, kteří tady jsou od začátku. Rád se sem vracím a je hezké, že si tady můžeme přes léto s dalšími kluky ze Slavie zatrénovat.

Filip Chlapík na draftu NHL v roce 2015, kdy si ho vybrali tým Ottawa Senators. (foto: isport.cz)

Těšíte se konkrétně na někoho?
Od malička mě trénoval František Pomahač, na toho se vždycky nejvíce těším. Letos jsme se viděli asi po dvou letech, takže jsem byl rád, že jsem si s ním mohl popovídat.

Vybavíte si něco z dětství, když přijdete do Edenu?
Například si doteď přesně pamatuji, kde jsme celou dobu měli šatnu, takže vždycky, když přijdu do Edenu, tak si na to vzpomenu. Člověk si pak uvědomí, jaké měl skvělé dětství.

Kdo vás přivedl jako malého na Slavii?
Na Slavii jsem začínal vlastně kvůli bráchovi, který už tady několik let hrál. Byla to tedy jasná věc, kde udělám první hokejové krůčky. Nakonec jsem tady zůstal do osmé třídy. Bylo to skvělé období a pokaždé, když se sejdu se svými spoluhráči z dětství, tak vzpomínáme, co jsme společně prožili.

Před odchodem do zámoří jste přestoupil do Liberce, co vás k tomu vedlo?
Nebylo to vůbec nic proti Slavii, ta pro mě zůstává srdečním klubem. Tenkrát se toho seběhlo trochu víc, brácha odcházel do Ameriky a já jsem prostě ve stejnou dobu přešel jinam. Už je to minulost a nechci se v tom pitvat.