Gólové koření stále chybí!

Další neplodný večer mají za sebou hráči Slavie. Bilance jedné vstřelené branky ve třech domácích utkání je více než výmluvná a jasně vypovídá, kde vršovické borce tlačí bota nejvíce. Klíč od zakleté branky soupeře se nepodařilo najít jak mládí zastoupeném Milanem Kopeckým či ostříleným reprezentantům v sešívaném dresu. O náladě ve slávistické šatně v současné době svědčí i reakce jinak vyhlášeného šprýmaře a "mluvky" Viktora Ujčíka na žádost o rozhovor:"Já vlastně ani nevím, co bych vám k tomu řekl."

Slavia začala zápas s Vítkovicemi podobně jako proti Vsetínu. Již od samého začátku utkání bylo znát, jak všichni hráči touží po zisku tří bodů z domácího ledu. Ovšem nervozita a strach z toho, aby někdo neudělal chybu, měla za následek pro diváka nepříliš atraktivní hokej. Jedním ze světlých momentů byl výkon formace mladíků - na křídlech Radek Dlouhý, Petr Jaroš a v centru Milan Kopecký."Jsem rád, že nás Láďa Růžička nechává tak často hrát, proto se snažíme hrát co nejlépe." Skutečně, mládí se dralo vpřed opravdu velmi důsledně, a v tomto zápase byli na ledě hodně vidět. Možná trochu překvapivě dostávali i oni často důvěru na přesilovky. Jenomže ani "mladé pušky" nenašly onen zázračný recept na překonání brankáře hostí, ač si vypracovali dostatek šancí. "V koncovce se vyloženě trápíme, chce to víc klidu a také štěstíčko."

Jeden ze "starších" a zkušenějších hráčů v dresu Slavie je bezesporu Viktor Ujčík. Před týdnem v zápase proti Litvínovu slavil malé jubileum - odehraný zápas s číslem 550. O vyjímečnosti zápasu na severu Čech však netušil. "Já si čárky nedělám, ale když jste mi to tedˇřekl, tak jsem rád, že se tam vyhrálo" Za tolik zápasů by hráč měl nasbírat už nějaké ty zkušenosti a být důstojným vzorem mladším generacím. "Občas ráno, když vstává, si člověk uvědomí, že už hraje ligu více než deset sezón. Bohužel mi to ale není nic platné,nepomůže nám to, aby jsme se dostali z toho svrabu, co tady hrajeme." Kdy Slavia unikne momentální krizi, si nikdo netroufá říci. Ani změny v útočných řadách, kdy kromě ještě věkem juniorské lajny nezůstal kámen na kameni, nepomohly."Myslím si, že v současné době je jedno, kdo s kým hraje, hra doma je jedna velká křeč. Nevíme čím to je, že se nedaří," říká slávistická jedenáctka. Ovšem hokej nehrají hráči jen pro sebe, ale hlavně pro diváka. Jeho pohled na to, co se odehrává na ledě pokud se nedaří, není jistě tak přitažlivý, jako když je tomu naopak. Správný fanoušek by ale měl stát za svým týmem, v dobrém i zlém. "Nás samotné to strašně mrzí, už jen kvůli lidem co na Slavii chodí. Opravdu, ty fotbalové výsledky co tu uhráváme jsou strašné," míní populární "Ujča". Každá hra, ať už hokej či něco jiného, je spojena nejen s fyzickou, ale i psychickou pohodou. A Slavie rozhodně nemá problém s fyzickou kondicí. Pokud hráč nastupuje k utkání, není dokonale motivován a přesvědčen o vítězství, tak je cesta ke třem bodům poněkud komplikovanější. Jenomže psychická nepohoda je věc velice nakažlivá. Snadno se přenáší i na ty, kteří ještě donedávna hýřili vtipem. Ale věřme tomu, že z Liberce si Slavia přiveze tři body a doma proti Znojmu předvede výkon, na který jsme v domácím prostředí zvyklí. Na závěr slova Viktora Ujčíka, která by si měli vzít k srdci i ostatní kolegové z týmu. "Hodit to za hlavu a hrát uvolněněji, to je možná recept."