Extraliga bude jiný level. Věřím, že se dokážeme kvalitně připravit, říká Luboš Jenáček

Na poháru pro vítěze Ligy juniorů ještě pořádně nezaschlo šampaňské, trenér Luboš Jenáček už ale musí střádat plány na příští sezonu. „Víme, že nás jako nováčka nebude čekat v extralize nic jednoduchého, Budějovice a Přerov se letos prali o udržení až do posledního kola. Pořádná kondiční příprava bude základ,” přibližuje trenér, který se i přes jiné nabídky rozhodl zůstat u slávistické juniorky.

Už jsme se o tom bavili bezprostředně po posledním finálovém zápase, ale s odstupem několika dní se zeptám znovu: Jaké jsou vaše pocity z úspěšné sezony a postupu do extraligy?
Pořád je to čerstvé, vyskakují na mě postupová videa a honí se mi to hlavou, každopádně cítím dobrý pocit, že se to podařilo a mělo to smysl. A i když to na konci vypadalo jasně, tak si promítám cestu, kterou jsme ušli od loňského května, a vím, že za tím byla spousta práce a rozhodnutí, a nebylo to vždycky jednoduché.

Jak probíhaly oslavy?
Nejhezčí chvíle jsou vždycky hned po závěrečné siréně na ledě a v kabině, to bylo hodně emotivní. Pak jsme šli na večeři, kde se samozřejmě něco vypilo, a i po cestě zpátky v autobuse byla spousta srandy. Druhý den jsme měli ještě sraz v Praze, a to bylo taky fajn. Zpívalo se, tančilo, bylo to veselé, tak jak to má být, když se slaví úspěch. Minulý týden měli kluci ještě večeři zajištěnou od klubu, kde jsem nemohl být, protože jsem onemocněl. Vedení jim ještě jednou poděkovalo, a tím se oslavy uzavřely.

Kluci vám dali po posledním finále putovní klobouk pro nejlepšího hráče zápasu a vyvolávali v kabině mimo jiné vaše jméno. Takové ocenění kabiny jistě potěší…
Nečekal jsem to, Hroňas (obránce Filip Hron) mi udělal velkou radost, že ho to takhle napadlo. Když pak kluci skandovali moje jméno, tak jsem byl šťastný a říkal jsem si, že to mělo smysl a že jsem klukům, samozřejmě společně s mými trenérskými kolegy, něco předal. I když ne vždy se jim určitě líbilo, co jim říkám, nebo že na ně řvu a nakládám jim, tak věřím, že většina pochopila, že jsem to dělal v jejich prospěch, aby se zlepšovali, a abychom se zlepšovali i jako tým.

V předchozím rozhovoru jste říkal, že za úspěchem stojí jedenáct měsíců dřiny. Jak se ten tým posunul od května loňského roku, kdy jste začínali letní přípravu?
Když jsem přišel do Slavie, tak jsem kluky vůbec neznal a oni neznali mě, takže si to muselo sedat a museli jsme se poznávat. Ale zrovna letní tréninky jsou k tomu dobré, protože tam jde člověk kolikrát přes závit, musí se kousnout u různých běhů a dalších kondičních věcí. I při různých hrách se třeba ukázalo, jak kdo chce vyhrát. Měli jsme spoustu hráčů, ať už slávistů nebo těch, kteří přišli na zkoušku z Letňan, Kobry, Hvězdy a dalších týmů, proto jsem byl rád, že mi vedení klubu umožnilo v červnu i dva dny ledu ve Velkých Popovicích, abych je viděl a načetl si je. I v červenci a na začátku srpna nás trénovalo hodně, ale pak jsme byli na turnaji v Přerově, a to byl pro nás takový deadline, po kterém jsme chtěli mít finální podobu kádru. Na trenérské práci je asi nejtěžší, když musíte říct hráči, který se snaží, maká, dobře vystupuje a má dobrý charakter, že pro něj bohužel v místo v týmu nemáte. Nebylo to nic příjemného, spousta kluků byla navíc na podobné úrovni.

Potom, co se tým utvořil, tak to ze začátku trochu skřípalo, přáteláky nebyly úplně optimální a ani úvod sezony nám moc nevyšel, bylo to nahoru dolu. Pamatuju si, když jsme v Havlíčkově Brodě prohráli třetí zápas v řadě, jak Viktor Štípek říkal: ´Tak už je to stejné jako loni.´ A já jsem si v tu chvíli řekl: ´K**va, nebude to stejné, bude to lepší.´ Pak jsem to klukům vždycky připomínal, když jsme udělali nějakou sérii.

Ze začátku nás strašně trápila nahrávka, zpracování, a na tom končila většina našich akcí, ale postupně se to zlepšovalo, udělali jsme sérii dvanácti výher v řadě a stávali jsme se víc a víc dominantní. Po Novém roce jsme začali dávat i více gólů a už to šlapalo parádně až do konce

Kdy jste začal věřit, že ten tým je největší favoritem na postup?
Od prvního tréninku jsem věřil, že na to budeme mít. Věřil jsem našemu tréninkovému procesu a tomu, že když kluci budou trénovat naplno a přenášet to do zápasu, tak se budou zlepšovat. Pamatuju zápasy s Chomutovem v srpnu a v září, kdy bylo vidět, že jsme v ten moment horší, a já jsem si říkal: ´Ti jsou dobří, to bude těžký oříšek. Čeká nás hodně práce.’ A měli jsme problémy i s dalšími týmy jako Havlíčkův Brod, Vsetín, Třemošná, nebyla sranda vyhrát ani v Písku nebo na Kladně. Ale viděl jsem, jak kluci trénují, a věřil jsem, že se budou zlepšovat.

Takový zlom pak byl určitě příchod Martina Vašíčka, o kterého jsem hodně stál. Projevil zájem, protože ve Spartě nedostával takový prostor, a přišel nejdřív na měsíc. Byl jsem rád, že se mu v našem kolektivu zalíbilo a že se cítil dobře, takže jsme se domluvili, že tady zůstane. Vedení klubu ho pak koupilo, a to pro nás bylo hodně zásadní. Martin si sedl s Erniem Krumsem a Danem Kříženecký a my jsme najednou místo jedné produktivní lajny měli dvě. Další dvě pětky zas byly pracovité a braly soupeřům síly, a v tu chvíli jsem věděl, že jsme hodně silní, navíc jsem měl ještě vzadu v hlavě možné doplnění z áčka. Byl to takový moment, kdy jsem začal být přesvědčený, že bude těžké nás v play-off třikrát porazit.

Když zmiňujete hráče z A-týmu, kteří se k vám na play-off nakonec připojili, chtěl bych se zeptat, jak těžké je bylo zapracovat do týmu, který v tu dobu skvěle šlapal? Přeci jen bylo potřeba, aby se tomu i ostatní podřídili a vzali je mezi sebe…
Byl jsem na to hodně opatrný, protože jsem měl zprávy, že loni moc kabině nepomohlo, když po Novém roce přišli někteří noví hráči. S klukama jsme si sedli, řekli jsme si nějaké věci, jak by to mělo fungovat, a také to mělo určitý vývoj. Pro Slavii byla samozřejmě škoda, že áčko nepostoupilo přes Jihlavu dál, ale pro juniorku to bylo výhodné, protože jsme mohli mít kluky k dispozici už 14 dní před naším play-off a bylo tím pádem ještě dost času, abychom našli nějakou chemii. Od začátku jsem měl v hlavě, že spolu Vojta (Polák) a Strny (Lukáš Strnad) nebudou hrát v lajně, protože když s náma hráli v Třemošné, tak některé věci přehrávali a chtěli si to dávat do prázdné a moc to nefugnovalo. Měl jsem samozřejmě záložní variantu, že je k sobě dám, kdyby to nešlo, ale spíš jsme je chtěli rozdělit do dvou formací.

Vojta šel k Erniemu a k Vášovi a Strnyho jsme dali ke klukům, které zná, k Vosmovi (Adam Vosmík) a Štípasovi (Viktor Štípek) a fungovalo to. Myslím si, že když budou ti kluci k sobě upřímní, tak řeknou podobnou věc jako teď já - že to nečekali tak těžké. Samozřejmě, že se nakonec hodně prosazovali, ale obzvlášť zápasy venku v Porubě nebo Šumperku byly náročné, a nebylo to rozhodně o tom, že vezmou puk, projedou to a dají gól. Vždycky, když přijde hráč z áčka do juniorky, tak má trochu tendenci to podcenit a myslet si, že to uhraje jen uměním, ale kluci u nás rychle pochopili, že bez bojovnosti nebo bruslení to nepůjde, a týmu v play-off hodně pomohli.

Citlivé to asi bylo i na brankářském postu, kde měl Jirka Tesař parádní sezonu a najednou měl vedle sebe konkurenci v podobě Tomáše Voleveckého. Ten ale přijal i roli dvojky…
O Tomášovi jsme věděli, že je to bezvadný, charakterní kluk, a i když už bylo jasné, že na Slavii končí, tak chtěl tomu týmu pomoci. Tesák si za celou sezonu zasloužil, aby play-off začal, na druhou stranu jsem chtěl, aby byli oba v provozní teplotě, takže ve čtvrtfinále i v semifinále chytal první zápas Jirka a druhý Tomáš a každý pak jednou chytal třetí. Ve finále jsme se rozhodli, že začne Tesák, a když to v prvním zápase klapne a podá dobrý výkon tak půjde dál.

Myslím si, že je důležité s klukama mluvit, vysvětlit jim to, a Tomáš to pochopil a patří mu za to dík. Mohl dělat trochu ofrky, ale přijal to perfektně a byl bezvadný, fandil Tesákovi i celému týmu. Bral to asi i jako rozlučku se Slavií, a i když zrovna nebyl na ledě, tak byl super a ukázal, že je jeden z nich.

Všichni tři byli bezvadní. Stali se členy našeho týmu, nijak se nepovyšovali nad ostatní a naopak to zdravě hecovali.

Čepice? Talisman, když potřebujeme vyhrávat

V play-off jste měl na hlavě speciální čepici, která k vám už ale tak trochu patří i z minulých angažmá. Přináší vám štěstí?
Měl jsem dvě, ale jedna se už se rozpadla. Tuhle mi dal Ríša Hrazdíra, trenér gólmanů ve Zlíně, zhruba před dvanácti lety a já ji vždycky vytahuji, když je nějaká krizovka nebo když potřebujeme vyhrávat, a ono to většinou vyjde. A pak když je nějaká série, tak ji mám pořád, dokud se třeba neprohraje. Když to přestane fungovat, tak si vezmu něco jiného, ale většinou se k ní vždycky vracím. Letos jsem si ji vzal v průběhu sezony a od listopadu jsme toho moc neprohráli, takže jsem ji v podstatě nesundal a šla se mnou. Je to takový můj talisman. Ještě jsem pak měl jeden od manželky v kapse.

Po úspěšné sezoně zůstáváte u juniorky i pro příští sezonu, co hrálo hlavní roli při vašem rozhodování? Měl jste i jiné nabídky?
Dvě sezony po sobě mě lanaří do slovenské extraligy, což je hrozně lákavé, ale ze Slavie byl velký zájem, abych zůstal. Dokonce jsem měl i možnost být asistentem Aleše Tottera u A-týmu, ale i díky tomu vyvrcholení soutěže a euforii jsem se nakonec rozhodl, že zůstanu u juniorky. I vedení mělo velký zájem, abych tam pokračoval, protože spoustu kluků znám a první rok v extralize bude extrémně těžký. Viděli jsme to letos, kdy nováčci Přerov a Budějovice hrály do posledního kola o záchranu.

Zůstávám i díky vztahu, který jsem si ke klukům vytvořil, a skvělé partě, přece jen jsme spolu něco prožili. Dělalo se mi s nimi vážně dobře a pro mě je i zásadní, že většina z nich tu bude dál. Vidím v nich potenciál, aby se ještě zlepšovali, a chci být s nimi u toho, když se na Slavii bude hrát po dvouleté odmlce extraliga.

Jak náročné bude tenhle tým připravit, aby byl konkurenceschopný v extralize? Na čem budete muset pracovat?
Na všem, protože je to jiný level. Zjednodušeně řečeno jsou tam lepší gólmani, kvalitnější obránci i produktivnější útočníci, takže to, co nám procházelo v Lize juniorů, nám určitě nebude procházet v extralize. Na druhou stranu kluci projevili velkou chuť, trénovali a některé věci nasávali velmi dobře, takže věřím, že se ještě budeme zlepšovat. Pokud uděláme dobrou letní přípravu a budeme dobře kondičně připravení, což je základ všeho, tak si myslím, že bychom nemuseli hrát úplně druhé housle. Samozřejmě cílem bude záchrana, udržet se v soutěži a etablovat se, ale já věřím, že budeme mít dobrou sezonu.

Model juniorské soutěže ještě není schválený, ale nejspíše bude možné využit tři overage hráče, a v tom případě bych chtěl, aby s námi všichni kluci ročníku 2004 zůstali, na těch pozicích se točili a zároveň vedli ostatní a takzvaně dělali kabinu. Měla by tu být zdravá konkurence, navíc by měli přijít šikovní kluci z dorostu, který hrál letos výborný hokej. Věřím, že tady zůstanou, protože teď, když se tu bude hrát juniorská extraliga, tak nemají proč odcházet, na Slavii jsou pro jejich vývoj super podmínky.

Jak jste již zmiňoval, dal jste přednost juniorce před angažmá u dospělých. Práce s mladými je určitě trochu jiná, není to jen o nějakém systému, ale stále i o formování hráčů a jejich vývoji…
Jasně, máme speciální tréninky, na kterých pracujeme na dovednostech, a snažím se to dávat i do týmového tréninku, to je samozřejmé v tomhle věku, ale zásadní je, aby se ti hráči chtěli nové věci učit. Viděl jsem to i na svých klucích, že když jim něco nešlo hned, tak od toho ustupovali, a to je škoda, protože všechno se dá naučit. I medvěd se naučí jezdit na kole, tak proč by se hráč nemohl naučit tenhle pohyb, zhoupnutí po hranách a další věci. Limitem je jen nebe. Věřím, že někteří dostanou i šanci v A-týmu na tréninky nebo na nějaký zápas v přípravném období a že to pro ně bude motivace na sobě pracovat.

Sezona skončila relativně pozdě, kdy plánujete start letní přípravy?
Kluci teď potřebují odpočinek, dořešit si školu, maturity a různé další resty, protože play-off bylo náročné a na venkovní zápasy jsme jezdili ve všední dny ráno. Sejdeme se 6. května, čeká nás osm týdnů suché přípravy včetně soustředění a pak půjdeme přibližně v polovině července na led. Bude záležet i na tom, kdy přesně začne soutěž, protože loni začínala juniorská extraliga už na konci srpna.

Máte za sebou první sezonu v Praze, první rok trénování mimo Moravu, jak jste si to užil po osobní stránce? Stal se z vás za ten rok slávista?
Dá se říct, že jsem už přicházel jako slávista. Ve fotbale jsem vždycky fandil Slavii, nikdy naopak, Sparta byl pro mě červený hadr. Ale i v hokeji my byla Slavia vždycky sympatická, pamatuju si, že jsem jim fandil, když hráli finále v extralize, navíc se mi tu hrálo dobře i se Vsetínem. A když jsem ještě působil v Kralupech, tak tam byla půlka týmu Kladeňáků a půlka slávistů. O Pražácích se na Moravě říkalo, že jsou nafoukaní frajírci, ale když jsem tam jako relativně mladý přišel, tak mě ti kluci vyvedli z omylu, já jsem se kamarádil hlavně s nimi a vytvořil jsem si s nimi v podstatě celoživotní přátelství. Takže i když jsem teď jel trénovat skoro na druhý konec republiky, tak jsem nešel do neznámého prostředí a můžu říct, že se jako slávista pomalu začínám cítít. Samozřejmě to nejde obratem ruky nebo ze dne na den, ale byl jsem i několikrát fandit na fotbale a myslím si, že už to ve mně bude celý život. I kdybych tu nebyl nebo netrénoval, tak budu Slavii přát vždycky.

Každopádně se tu cítím dobře hlavně díky tomu, že jsem na Slavii potkal strašně fajn lidi a chtěl bych jim všem poděkovat za spolupráci v minulé sezoně. Ať už Tomášovi Chludilovi, který odvedl super práci a se kterým jsme se dobře doplňovali, tak nejlepšímu vedoucímu, kterého jsem poznal, Jardovi Novákovi, společně jsme vytvořili perfektní realizační tým a užili jsme si i hodně srandy. Výbornou spolupráci jsme měli i s ostatními trenéry mládežnických kategorií a jsem rád, že je na Slavii bezvadný trenérský tým, kluci si nezávidí a spolupracují spolu. Máca (Petr Macek) nám pomohl v létě, když byl Chluďa zaneprázdněný, Franta Pomahač zase v play-off. Hodně jsme samozřejmě komunikovali s trenéry dorostu - s Kuchardou (Tomáš Kucharčík) a s Láďou Slížkem, ale i s dalšími, nerad bych na někoho zapomněl.

Musím poděkovat i vedení - Standovi Tichému, Jirkovi Vlasákovi a Frantovi Pomahačovi - za to, jaké jsme měli jako tým podmínky. Ať už během letní přípravy, kdy jsme absolvovali soustředění v Horní Lidči a turnaj v Přerově, tak během sezony i v play-off.

Jak jste prožíval zápasy, když hrála Slavia proti Vsetínu nebo Znojmu, kde hrají vaši synové? Obzvlášť třeba zápas ve Znojmě, který byl důležitý pro sestup z Chance ligy…
Bylo to těžké. Kubovi jsem držel palce, na druhou stranu jsem nemohl přát Znojmu, protože pokud by Slavia měla sestoupit, tak by to mohlo být fatální důsledky. Pamatuju si, jak složité bylo na Vsetíně dostat se do 1. ligy, a kolik mladých kluků nám v té době uteklo, protože je rozdíl, když mají svoji seniorskou kariéru začínat v Chance lize nebo ve 2. lize, která není profesionální soutěží a hrajou tam kluci, co chodí do práce. Takže jsem to hodně prožíval a fandil áčku, aby Chance ligu pro Slavii zachovali. Hráli pak parádně, semkli se, i když jim už moc lidí nevěřilo. Ale já jsem chodil na tréninky a viděl jsem, jak pracují, jak náročné mají tréninky, a líbilo se mi to, věřil jsem, že tu šňůru vítězství udělají. Samozřejmě synům jsem přál, ať se jim daří, a byl jsem na ně pyšný, ale fandil jsem Slavii.