Matador Kolařík: Do hokeje mám pořád velkou chuť

Ve 40 letech je vůbec nejstarším hráčem Slavie. Protřelý mazák Pavel Kolařík patří mezi hlavní pilíře červenobílé defenzivy a svou rozvahou dodává klid mladším spoluhráčům, kteří na něj často spoléhají. Nejinak tomu bude i v sezoně 2013/2014, která pro bývalého hráče Bostonu může být ta poslední.

I když hodně hráčů v jeho věku sleduje hokej už jen z televize, on léto co léto jezdí do vršovického Edenu a v potu tváře nabírá sílu na další ročník Tipsport extraligy. Ten nadcházející bude pro něj celkem šestnáctý, který stráví v dresu Slavie!

„Je pravda, že letní příprava mi připadá každý rok těžší a těžší,“ usmál se Pavel Kolařík a dodal: „Do úterý se zátěž stupňovala, ale od středy už je to takové lehčí. Každopádně musím říct, že na volno se už dost těším.“ Za vůbec nejdrsnější součást letního drilu považuje výběh letenských schodů. Tedy specialitu, kterou každou sobotu dopoledne ordinoval hráčům kondiční trenér Lukáš Stránský.

„Naštěstí už mám nějaké úlevy, takže jsem tam musel jenom jednou. Ale musím říct, že to stálo za to!“ odfrknul si zkušený zadák, jenž se s vedením klubu dohodl na prodloužení spolupráce o další rok. „O konci kariéry jsem neuvažoval. S Růžou jsme domluvení, že si na konci každé sezony sedneme a probereme, co dál. Jde o to, jestli drží zdraví a já můžu být týmu stále prospěšný. Co se mě týče, do hokeje mám pořád velkou chuť,“ ubezpečil fanoušky.

Motivací je pro něj zopakovat, případně ještě vylepšit, uplynulý ročník, v němž Slavia měla po základní části stejně bodů jako první Zlín a v play-off skončila v semifinále. „Takové umístění člověka samozřejmě nakopne. V sezoně předtím jsme se motali furt dole, to bylo něco hrozného. Letošní zisk bronzu byl náplastí za to všechno,“ poznamenal účastník světového šampionátu z roku 2003 ve Finsku.

V kabině potkává každé léto spoustu nových hráčů, kteří by věkem klidně mohli být jeho synové. „Je hrozné vidět ty osmnáctileté kluky, jak jim to ještě běhá a skáče... Holt si na to musím zvyknout,“ rozesmál se. „Ale musím říct, že jsou všichni mladí úplně v pohodě. Jsou takoví pokorní a je vidět, že mají ke člověku nějakou úctu,“ připojil už vážněji.

A co nejradši dělá o svém volnu? Dříve se zabýval poněkud netradičním koníčkem, a sice obchodováním na burze. S tím už je však konec. „Už se tomu nevěnuju. Bylo to jako na houpačce, jednou nahoru, jednou dolů. Kdyby se o to člověk víc zajímal, bylo by to asi jiné, ale já na to neměl tolik času,“ pokrčil rameny.

Rád si však zajde na golf nebo s prutem na ryby. „Na ty chodím už nějakých dvacet let. Dřív jsem měl v oblibě hlavně Berounku, tam to bylo perfektní. Ovšem teď už spíš rybařím jen v okolí Prahy,“ řekl Kolařík s tím, že zahraniční jezera či řeky ho příliš nevzrušují. „Kluci mě lákali na ryby do Norska, ale tam by mě to asi moc nebavilo. Já jsem spokojený tady v Čechách,“ uvedl na závěr.