Daniel Vecka je v hokejové Slavii poprvé ve své kariéře. Chytá za starší dorost a občas se podívá i do juniorské kategorie. V minulosti si prošel už několika kluby. Chytal v extralize i v druhé nejvyšší soutěži: „Extraliga je o hodně náročnější, máme sedm až osm tréninků za pět dní. Na druhou stranu víme, že je to potřeba, abychom byli zápas od zápasu lepší," pochvaluje si naděje ve slávistickém brankovišti. Jak se k hokeji dostal, jak moc se mu věnuje, nebo kdo je jeho vzorem popsal maskovaný muž v obsáhlém rozhovoru.

Slavia je tradiční klub s bohatou historií. Jak se vám v Edenu zatím líbí?
Je tu dobré zázemí. Hodně si vážím i trenérů, kteří mají dobrý přístup. Jsem tady velmi spokojený.

Z kterého klubu jste se na pražskou misi vydal. A kde jste vůbec s hokejem začínal?
V minulé sezóně jsem byl ve starším dorostu v Kadani a v juniorce v Klášterci nad Ohří. Pocházím z Karlových Varů, tudíž jsem tam každý den dojížděl, což nebylo ideální. Bylo méně tréninků, ale stejně zápasů, takže jsem měl víc času. Nebyla to taková zátěž jako tady, ale vím, že tu zátěž potřebujeme a pro mě osobně je to teď lepší.

Kadaň a Klášterec jsou v lize staršího dorostu a lize juniorů. Vy nyní hrajete extraligu. Jak jste se dostal právě do Slavie?
Do Slavie mě dostal pan Málek. Já jezdím na kempy Goalie Service, které pořádají trenéři Láďa Dohnal, Péťa Přikryl a Roman Málek. Tam si mě Roman Málek vyhlédl, nabídl mi, že mě vezme na zkoušku a nejspíš jsem prošel, protože jsem tu už zůstal.

Přišel jste z prvoligového klubu, jak vám vyhovují nynější tréninky?
Je to o hodně náročnější. Za pět dní máme přibližně sedm až osm tréninků, někdy ráno i odpoledne. Nestěžuju si, protože vím, že je to potřeba. Vím, že nás to připraví do zápasů, abychom byli co nejlepší.

Měl jste už nějaké zkušenosti s hokejovou extraligou, nebo to pro vás byla premiéra?
Od osmé třídy do mladšího dorostu jsem hrál v Chomutově, kde je také extraliga. Tam to pro mě byla větší zátěž, protože jsem musel každý den dojíždět z Varů.

Jak byste porovnal působení v Chomutově a ve Slavii?
Určitě v tom velké rozdíly nejsou. Oba týmy hrají stejnou soutěž, takže velké rozdíly v tom být nemohou.

Hokejové začátky? Děda na mě házel tenisáky

Vraťme se do minulosti k vašim hokejovým začátkům. Kdo vás přivedl na led?
Když jsem jako malý bydlel ve Varech, byla tam ještě "plech" aréna. S našima jsme jednou jeli nakupovat okolo a já viděl upoutávací plakát, že nabírají mladé hráče do karlovarské Energie. Od té doby jsem pořád prosil mamku, že tam chci a že chci hrát hokej. Ona to pořád oddalovala, posílala mě na jiné sporty jako fotbal, ale nakonec se tomu nevyhnula a s tátou mě na hokej dovedli.

Kolik vám v té době bylo let?
Začínal jsem o hodně později než ostatní hráči. Ty první tréninky byly okolo mých devíti let. Začal jsem v přípravce a postupně jsem se zlepšoval. Byl jsem celou dobu hráč v poli, přibližně do sedmé třídy, a to i přesto, že jsem chtěl být vždycky gólman. Abych byl hráč do pole si přál i táta, ale ani on toho nedocílil a já šel na pozici gólmana podle mé představy. Post brankáře se mi líbil nejvíc už odmalinka, když jsme si s dědou hráli. On na mě střílel tenisovými míčky, které jsem chytal.

Tréninky musíte odmalička kombinovat se školou. Jak se vám daří sport a učení skloubit?
To už je trošku horší. Protože v sedm ráno odejdu z ubytovny za stadionem, kde bydlíme. Vracím se v šest večer. Takže nemám moc času na učení mimo školu. Ale když se člověk snaží, tak se to dá zvládnout.

Jakou školu vůbec momentálně navštěvujete a chystáte se ve studiu pokračovat i po maturitě?
Teď chodím na Gymnázium Přípotoční. Na vysokou školu bych chtěl jít. Líbila by se mi Fakulta tělesné výchovy a sportu, kde bych mohl vystudovat třeba trénování, a pak trénovat gólmany.

Je tedy vaším cílem trénovat, nebo je to jen náhradní plán pro případ, že byste nemohl hrát aktivně?
Kdyby nějakým způsobem hráčská kariéra neměla budoucnost, nebo bych musel skončit, tak bych chtěl zkusit dělat trenéra. Kdyby ani trenér nevyšel, chtěl bych do oblasti sportu v zahraničí. Ale je jasné, že jako hráč se chci dostat co nejvýš.

Mým snem je NHL, obdivuju Neuvirtha, říká Vecka

Co pro vás znamená nejvýš? Kam až sahají vaše kariérní ambice?
Stejně jako většina hokejistů bych chtěl do NHL, ale k tomu je cesta daleká. Chci ze sebe dostat co nejvíc. Být nejlepší v rámci mých možností.

Zmiňoval jste, že se účastníte různých hokejových kempů. Co byste řekl k vašim mimoklubovým aktivitám?
Když se zadaří a je na to čas, jezdím do tréninkového HLF centra na pukomet. Taky jezdím na kempy Goalie Service a mimo jiné trénuju s Láďou Dohnalem, Petrem Přikrylem a Romanem Málkem.

Kdo je pro vás největší hokejová osobnost, s níž jste se díky tomu potkal?
Tou je bezesporu Michal Neuvirth. Ten byl na kempu letos před sezónou. Zároveň je mým brankářským idolem. Líbí se mi styl, jakým chytá. Teď měl skvělou sezónu ve Philadelphii v NHL. Je to velmi dobrý gólman.

Michal Neuvirth chytal i na Světovém poháru. Sledoval jste tento turnaj a výkony brankářů?
Sledoval jsem ho celý. Oba brankáři, jak Michal, tak Petr Mrázek, chytali perfektně. V každém zápase měli okolo 40 zásahů, což je opravdu hodně. Na to, kolik na ně šlo střel a jak byli ti hráči kvalitní, nepustili těch gólů tolik.

Takřka čtyřiadvacet hodin denně žijete hokejem. Co pro vás tenhle sport vlastně znamená?
Hokej je pro mě smysl života. Nedokážu si to bez něj představit.

Danových TOP 10