Tvrďák Kalus: Hra Slavie je mi vlastní

Ještě před pár dny přijel do Edenu jako host a s Jokeritem Helsinky si odtud odvezl vítězství 4:2, nyní už ale stojí na červenobílé palubě. Od čtyřiadvacetiletého Petra Kaluse, který působil několik let v zámoří a na kontě má 11 utkání v NHL, si trenér Vladimír Růžička slibuje hlavně důraz v útočném pásmu. "Pan Růžička chce ode mě vidět takový hokej, jaký jsem nedávno předvedl proti Slavii. S tím nebudu mít žádný problém," poznamenal Kalus v rozhovoru pro klubové stránky.

Petře, váš příchod do Slavie se upekl dost narychlo. Jaká k němu vedla cesta?
Agent mi řekl, že ta možnost tady je. Pak mi volal i pan Růžička a já se definitivně rozhodl pro Slavii.

Že jste tak náhle skončil v Jokeritu, mnohé překvapilo. Co bylo příčinou?
Sám nevím, to byste se musel zeptat trenérů. Já už bych se v tom nechtěl dál packat a nějak to rozebírat.

Dá se ale říct, že ty důvody byly spíše finanční?
Možné to určitě je.

Ozvaly se vám v minulých dnech nějaké jiné kluby z Finska?
S agentem jsem to řešil, ale mě spíš zajímala varianta zakotvit doma v Česku. Proto jsem zvolil Slavii.

Dlouhodobějším cílem pro vás ale zůstává návrat do NHL, mám pravdu?
Jasně, moje priority se nijak nezměnily. Teď ale nemá cenu na to myslet. Já se soustředím na to, co bude teď, a ne co by mohlo být někdy za pár let. Na Slavii se těším a doufám, že s ní zažiju spoustu hezkých zápasů.

Nemrzí vás ale, že jste se v zámoří neprosadil o něco víc? Po vydařených zápasech jste vždy putoval na farmu.
Ano, ale v Americe to takhle prostě chodí. Nerozhoduje jen sportovní stránka, nýbrž spoustu věcí dohromady. A někdy člověk musí mít i trochu štěstí.

Když se vrátím ke Slavii, řekl vám Vladimír Růžička, co přesně od vás očekává?
Bavili jsme se o tom. Pan Růžička chce ode mě vidět takový hokej, jaký jsem nedávno předvedl proti Slavii. S tím nebudu mít žádný problém.

To chápu. Slavia se vyznačuje důrazným stylem hry, který vám musí vyhovovat.
Přesně tak. Tahle hra je mi vlastní. Navíc na Slavii je užší hřiště a všude máte blíž. Pro kontakt se soupeřem je to přímo ideální.

Mimochodem, ještě před pár dny jste se na ledě naháněl s Jiřím Vašíčkem. Vrátili jste se k tomu?
Vůbec ne. Před týdnem jsme byli soupeři, teď jsou z nás spoluhráči. Jsem rád, že je Jirka můj nový parťák. Celý tým musí táhnout za jeden provaz a navzájem si pomáhat.

Kromě vás dvou jsou ve Slavii i Tomáš Micka či Petr Jelínek, kteří také nejdou pro ránu daleko. Skoro to vypadá, že ve Slavii vzniká skupinka bitkařů...
Nemyslím si, že kdo hraje tvrdě, musí být zákonitě bitkař. Důrazný styl k hokeji prostě patří, je to tak všude na světě. Čím víc je mužstvo na ledě nepříjemné, tím větší má šanci na úspěch. A co se týče těch bitek, když to bude ku prospěchu týmu, nikdy jsem neměl problém shodit rukavice. V tom se měnit nehodlám.