Zase díky Kanadě vidíme, že nejsme nejlepší, říká obránce Bohdan Višňák

Turnaj reperezentací do osmnácti let, který se každoročně hraje v Břeclavi a Piešťanech znovu skončil vítězstvím Kanady. Ta vyhrála devět z deseti ročníků. Ještě do loňského roku se turnaj hrál pod názvem Světový pohár, letos se sehrál pod novým názvem Memoriál Ivana Hlinky. Slavie měla největší počet reprezentantů, brankáře Miroslava Brož, obránce Bohdana Višňáka, Jiřího Jebavého, Antonína Drbohlava, Františka Moščice a Jana Soldána a útočníky Vladimíra Růžičku a Jakuba Sklenáře, navíc tým vedl Martin Pešout.

Finálový zápas znou svedl dohromady výběr Kanady a České republiky. Stejní soupeři se utkali o prvenství v turnaji v roce 2004 a 2002, v roce 2003 se Češi střetli s Kanaďany v boji o bronz. To byl také jediný rok, kdy český celek dokázal Kanadu porazit. V letošním turnaji sehráli oba soupeři již jeden zápas ve skupině. Kanada domácí tým porazila jasně 6:2. „Poučili jsme se z prvního zápasu. Hlavně jsme byli lépe psychycky připraveni. V prvním zápase nás ze začátku hodně zaskočili a to jsme chtěli zlepšit,“ řekl obránce Bohdan Višňák. Také semifinálová výhra na nájezdy nad Ruskem týmu pomohla.

Češi se opravdu poučili a nenechali soupeře ovládat hru. Naopak Kanada měla ze začátku několik vyloučení. Hra byl v první třetině vyrovnaná. „Měli jsme lepší vstup do utkání než minule. Říkali jsme si, že hlavně musíme Kanadu udržet ze začatku,“ varoval Višňák. Tento plán plnili mladíci jen do 17. minuty. Důraznější hráči Kanady si vytvořili tlak a Fadden dorazil odražený puk – 0:1. „Byli jsme unavenější a postupen času se to začalo projevovat. Kanada točila čtyři lajny a my hráli s třinácti hráči,“ dodává Višňák.

Ve druhé části byli šance znovu na obou stranách. Ve 26. minutě se Češi dobře usadili v pásmu Kanady. Martin Bartoš z horu namířil přihrávku před bránu, kde číhal David Stieler a z první trefil puk za záda brankáře Berniera – 1:1. Trenér Karel Najman okomentoval druhou branku, „Bojovali jsme a vypracovali jsme si šance. Vyrovnání bylo zaslouženě.“ Radost českého týmu nevydržela dlouho. Při přesilové hře ve 28. minutě z kruhu vypálil Hamill – 1:2. O minutu později, díky špatnému střídání Čech, ujížděli čtyři Kanaďani na dva obránce. Rychlými přihrávkami se dostal před bránu Armstron a backhandem překonal Neuvirtha – 1:3.

Nevydařenou třetinu završila česká přesilovka pět na tři. Na začátku byla špatná nahrávka. Kanadský bek Pyett se zmocnil puku a postupoval sám dopředu. Češi se ho snažili dojet, ale Pyett mezitím vystřelil a puk propadl Neuvirthovi mezi betony, ten jen zůstal nevěřícně stát – 1:4. „Byla to chyba hráčů, to nemůžeme vyčítata brankáři. Byla to velká rána,“ lituje Najman.

Češi přišli z kabiny znovu nabuzení a rozhodně se nechtěli smířit s prohrou. V 55. minutě vystřelil Patrik Prokop od modré, Beriner jeho střelu neviděl – 2:4. Češi viděli, že naděje stále žije. V čase 57:28 při přesilové hře a zároveň při hře bez brankáře se dostal k odraženému puku Michal Kazatel – 3:4. Už to vypadalo, že Češi povzbuzováni publikem stav vyrovnají, ale času zbývalo málo. Nakonec se Kanada ubránila a Hamill poslal puk přes celé hriště do prázdné brány – 3:5. „Třetí třetina nás vrátila do hry. Vypracovali jsme si vyložené šance a dvě jsme proměnili. Přesvědčili jsme se, že se s nimi dá hrát. Pod tlakem dělají chyby, jako každý,“ mínil Najman.

V obou dvou zápasech s Kanadou vyhráli Češi třetí třetinu shodně 2:1. „Hráli jsme pak hodně dopředu, publikum nás tlačilo. Je ale otázka, jestli bychom dokázali hrát v takovém tempu celý zápas. Hodně jsme v závěru podléhali atmosféře,“ zamýšlel se Najman. Přesto je Najman na své svěřence pyšný, druhé místo v konkurenci nejlepších týmů do osmnácti let je velký úspěch. „Parta tu byla skvělá. Měli touhu vyhrávat a celkově jsme s Martinem Pešoutem byli spokojeni s morálkou v týmu. Každý stříbrná se cení. Navíc jsme rád, že jsme se dostali do zápasu vlastnostmi, jaké prokazoval Ivan Hlinka. Je vidět, že se dál vyvíjejí takový hráči,“ zamýšlel se Najman.

Višňák je s druhým místem také spokojen, stejné umístění zažil už loni, kdy reprezentoval na tomto turnaji spolu s hráči ročníku 87. „Druhé místo je skvělé, ale na druhou stranu nás to mrzí. Byli jsme blízko vítězství,“ řekl Višňák a dodal: „Zase díky Kanadě vidíme, že nejsme nejlepší. Musíme na sobě ještě makat, jestli to chceme někam dotáhnout.“

Stejně jako Višňák, tak i Najman má s tímto letním turnajem zkušenosti. Byl tu před třemi lety s ročníkem 85, kde hráli například Olesz, Šmíd, Kašpar a Jakub Šindel, ti také prohráli ve finále s Kanadou. „Dobré umístění je vždy úspěch. Ale do mistroství světa, které je tou nejdůležitější akcí, je ještě daleko. Musíme udělat mnoho práce. Všechny týmy se do dubna, kdy bude šampionát, změní a stát se může cokoliv,“ nepřeceňuje výsledek turnaje Najman.

V neposlední řadě je nutno poděkovat břeclavskému publiku za jeho velkou podporu. „Lidi tu jsou výborní. Povzbuzují kluky I když se nedaří. Díky nim tu každý rok předvádíme skvélý hokej. Doufám, že to tak bude i nadále,“ uzavírá Najman.

Společná fotka českých mladíků po skončení Memoriálu Ivana Hlinky