Děláme všechno pro to, abychom sezonu neodepsali, říká prezident klubu Miroslav Tvrdý

P r a h a - S a z k a A r e n a – Bylo přesně šest hodin večer, hodinu před začátkem utkání Slavie s Vítkovicemi, když prezident klubu HC Slavia RNDr. Miroslav Tvrdý zaťukal na zavřené dveře u VIP prostor v podzemí Sazka Areny. Domluvili jsme se, že si tady v klidu popovídáme o letošním nevydařeném vstupu Slavie do nové sezony. Jenže ochranka nás zprvu odmítala vpustit dovnitř, nepomohly ani všemožné průkazky. Až po několikátém naléhání jsme se nakonec dostali dovnitř. „Prostě když se nedaří, tak se nedaří,“ hlesl.

Slavii se nedaří, nelze jí ale upřít snahu tento nepříznivý stav změnit. Výsledková a tak trochu i herní mizérie rozhodně nevyplývá z toho, že by hráči nechtěli nebo neuměli hrát hokej. Slavii ale nepomohly hráčské výměny a tak se začalo spekulovat o tom, že by Slavii mohla pomoci výměna i takové ikony, jakou je trenér Vladimír Růžička. Jak je pro vás, prezidenta klubu, který vlastně na Vláďovi Růžičkovi Slavii de facto postavil, takováto informace přijatelná?
Máte pravdu. Vladimír Růžička je osobou, na které jsme skutečně v roce 1994, když Vláďa jako hráč do Slavie přišel, Slavii postavili. A stavěli jsme ten klub na něm i když skončil s aktivní kariérou a ujal se manažerských a trenérských funkcí. To, že Vláďa bude současně sportovním manažerem a trenérem, a že to tedy bude funkce kumulovaná, vyplynulo vlastně až z následné situace po odvolání trenéra Jaromíra Šindela. Tu situaci jsme tehdy řešili právě nástupem Vladimíra Růžičky do funkce trenéra a já si myslím, že se ukázalo, že stejně tak jako byl dobrý hráč, je i dobrý trenér. Alespoň v mých očích je v této chvíli nezpochybnitelné, že Vladimír Růžička je nejlepší trenér v České republice, a i pro Slavii je to naprosto klíčová osoba. Jenže situace, která se v posledních dnech a týdnech vyvinula, kdy v podstatě markantně nezabraly změny v hráčském kádru, nás přivedla k diskusi na téma, jestli doba není zralá k tomu, abychom udělali nějakou změnu i na trenérském křesle. Jestli přece jenom jeho působení na trenérské lavici není spíše kontraproduktivní, ať už z pohledu určité rezistence hráčů vůči jeho osobě, nebo určité neschopnosti najít tu správnou motivaci. O tom jsme s Vláďou diskutovali a on pak tuto diskusi v podstatě nějak interpretoval i ve sdělovacích prostředcích. Nicméně za sebe musím říct, a myslím si, že to mohu říct i za něho, že si uvědomujeme, že jde o zcela zásadní rozhodnutí pro nejbližší budoucnost klubu. I když se na tu situaci dnes dívám z pohledu naší současné složité situace, uvědomuji si, že taková změna by měla podstatný vliv i na to, co bude ve Slavii zítra, tedy v příštích sezonách.

Mimochodem, našel byste důvod současného stavu? Proč je podle vás tým na konci tabulky?
Shodou okolností jsem zrovna dnes (tj. úterý 10. 10., poznámka autora), musím říct, že po delší době, před tréninkem osobně předstoupil před mužstvo. Cítil jsem povinnost se k této situaci vyjádřit. Od té chvíle, co Vláďa trénuje Slavii, je to snad teprve potřetí, co jsem využil tohoto kroku. Poprvé to bylo v sezoně, která následovala po té, kdy jsme vyhráli titul, a kdy jsme se rovněž zpočátku potáceli velmi hluboko v tabulce. Tehdy jsem se snažil hráče nějak „namotivovat“ a nakonec se to povedlo – došli jsme až do finále. Podruhé to bylo vloni před pátým finálovým zápasem a také se to povedlo, i když v šestém zápase a v celé té sérii jsme pak bohužel neuspěli…

A teď potřetí, třeba se to také povede…?
Do třetice všeho dobrého? No, nebylo by to špatné… (smích). Hráčům jsem dnes řekl řadu věcí, které zůstanou jen mezi námi, ale, myslím si, že veřejnosti mohu sdělit alespoň to, že jsem jim řekl můj názor na důvody, které nás přivedly do toho stavu, v němž nyní jsme. Podle mého názoru jsou ty důvody dva: Jednak ten, že mužstvo nyní nehraje jako tým, že svým způsobem převažují individuální cíle hráčů, individuální hodnocení jejich schopností, nad prezentací kolektivních cílů. Týmu také chybí taková ta schopnost vzájemně spolupracovat, osobnosti se na ledě neobětují pro kolektiv a z toho vyplývají i ty výsledky. A druhý moment, který jsem zmínil, je podle mého názoru jistá ztráta sebedůvěry, kterou už jsme ztratili někdy v prvním finálovém zápase se Spartou, v patnácté minutě třetí třetiny. Od té doby se to s námi táhne a nejsme schopni se tohoto syndromu, takového toho strachu z vítězství, zbavit.

Jak na váš projev hráči reagovali?
To je vždycky složité, jak pro hráče, tak i pro toho, kdo před ně předstoupí. V tu chvíli si říkáte, co si asi tak myslí… (úsměv). Většinou ta reakce je značně pasivní, oni váš názor pouze přijímají, ale nereagují na něj. Jsou spíše výjimky, i dnes se taková jedna našla, že se prostě někdo k té diskusi chce vyjádřit. Snažil jsem se k hráčům mluvit motivačně, dokonce jsem se snažil některých z nich, u kterých mám pocit, že mají na víc, trochu dotknout. Bohužel ty doby, kdy jsem promlouval k hráčům, a seděli tam Vláďa Růžička, Miloš Hořava a Láďa Blažek, kteří se nebáli otevřeně diskutovat, jsou definitivně pryč. Dnes takovou úlohu dokáže hrát asi jenom Pepa Beránek.

Jestli se nepletu, tak za chod klubu ale nezodpovídáte jenom vy, ale devítičlenná dozorčí rada v čele s Vladimírem Růžičkou. Už jste si stačili sednout a situaci probrat?
Vláďa Růžička není členem dozorčí rady, on plní funkci generálního manažera, tedy funkci výkonnou, zatímco dozorčí rada plní spíše funkci kontrolní. Dozorčí rada ho pouze kontroluje. Ač je dozorčí rada devítičlenná, nominovali jsme tři její členy – kolegy Poletína a Rosena, a mě – kteří mají kompetenci ty problémy čistě operativní sami řešit. My tři jsme se sešli naposledy po zdrcující porážce od Sparty a už tehdy jsme rozhodli o některých hráčských výměnách, které pak Vladimír Růžička realizoval. To bylo, řekněme poslední oficiální stanovisko dozorčí rady k této situaci. Pochopitelně, že na bázi privátních jednání se spolu bavíme dál.

Takže to není tak, jak je v tisku často prezentováno, že to byl právě Vladimír Růžička, kdo poslal například Tomáše Divíška pryč z týmu, ale že o tom vy tři společně s Vladimírem Růžičkou diskutujete?
Tak, jak to v úvodu vaší otázky zmiňujete, to nebylo nikdy, i když Vláďa je vlastně ten, kdo nese kůži na trh. Samozřejmě, že s tím sklízí jak úspěchy, tak, bohužel, i problémy. Dříve jsme takovéto věci řešili s Vláďou mezi čtyřma očima. Teď, po mém odchodu ze společnosti Skanska, je ale situace odlišná. Myslím si, že je správné, aby se dnes na takovýchto důležitých rozhodnutích podíleli všichni. Musím dodat, že pokud by bylo jen na mně, tak bychom k hráčským výměnám sáhli už podstatně dřív, protože výkon mužstva se mi nelíbil od samého začátku sezony. Na druhou stranu podotýkám, že to, že to byli právě tito hráči, kteří z mužstva odešli, bylo kolektivním rozhodnutím.

Asi se shodneme na tom, že mužstvu chybí nějaký impuls. Několik zápasů se čekalo na vítězství, to se ale nedostavilo (rozhovor se konal před zápasem s Vítkovicemi). Teď by takovým impulsem mohla být výměna trenérů. Zeptám se na rovinu: Myslíte si, že by takovým impulsem pro Slavii mohla být výměna Vladimíra Růžičky?
Z obecného úhlu pohledu, kdyby tady byl jiný trenér než Vladimír Růžička, tak by tady už pravděpodobně ten trenér nebyl. Musím ale říct, že to je věc, která je pro řadu z nás nepředstavitelná. Na druhou stranu si myslím, že to je jedna z cest, kterou se lze vydat.

Je to založeno čistě na bázi dobrovolnosti Vládi Růžičky, a nebo jej, jako dozorčí rada, máte právo odvolat?
Vždycky je to kolektivní rozhodnutí, v tomto případě několikanásobně komplikované. Takže to není ani dobrovolné rozhodnutí, ani rozhodnutí kolektivní. Bez jeho kladného stanoviska by ke kolektivnímu rozhodnutí nedošlo. A to platí i opačně.

Co bude dál? Teď čekáte na to, jak se týmu povede ve večerním zápase proti Vítkovicím?
Všichni chceme ten zápas vyhrát, ale na druhou jsem hráčům řekl, že dnes nehrajeme nějaké důležité utkání, sedmý zápas o titul mistra extraligy. Čili večerní zápas není v té pozici, že se o něčem rozhoduje, ač se v tisku neustále spekuluje o tom, že je to v otázce dalšího setrvání Vládi Růžičky na postu šéftrenéra zápas zlomový. Přál bych si, aby hráči k tomuto zápasu přistoupili jako k jednomu z mnoha. Samozřejmě lze ale těžko hráčům namluvit, že mají hrát stejně jako po šňůře patnácti vyhraných zápasech. Na druhou stranu musím říct, že dnešní zápas s Vítkovicemi není postaven do polohy buď, a nebo.

Trenér Růžička měl údajně hráčů říct, že se sám rozhodne po čtvrtečním zápase s Plzní. Do té doby se tedy ve věci osoby trenéra a jeho asistentů nic nezmění? Vidíte vůbec variantu změny trenéra reálně?
Mluvili jsme o tom s Vláďou několikrát a je pravdou, že tyto dva domácí zápasy nepochybně leccos naznačí. Určitě si po tom čtvrtečním zápase, protože druhý den odlétám do zahraničí, sedneme a řekneme, co dál. Není to ale v poloze, že když oba dva domácí zápasy Slavii nevyjdou, musí nutně dojít k výměně trenérů. Na druhou stranu budeme muset s týmem něco udělat.
Současný stav zatím všichni cítí jako něco nenormálního. I tisk k tomu přistupuje jako k nějaké senzaci. Stále je to něco, co ještě lze změnit, ale pochopitelně tento stav nemůže trvat do nekonečna. Ano, ty černé vize skutečně mohou nastat, ale zatím děláme všechno pro to, abychom tuto sezonu, jak se lidově říká, neodepsali. Klidně se ale může stát, že se dostaneme do takové situace, že jí budeme muset odepsat. To ale není dnešní případ, ještě stále na to nějaké desáté místo dohlédneme…

Sledujete noviny?
Pokud prohrajeme, noviny nečtu, nebo čtu něco jiného než sport. Po každé porážce jsem natolik psychicky zklamaný, že na to nemám sílu. V tuto chvíli čtu noviny omezeně a jen ta média, která se sportem nezabývají.

A internet?
Velmi málo, jen když mě někdo na něco upozorní.

Takže asi nevíte, že po internetu kolují zaručené informace o tom, že do Slavie míří, bez ohledu na výsledek zápasu s Vítkovicemi, explzeňský trenér Marek Sýkora…
To mohu stoprocentně vyloučit.

A že jeho asistenty by měli být někdejší hráči Slavie Jiří Doležal a David Bruk. A další hráčské změny: odchod Fraňka do Skalice, Bednáře do Plzně a Hronka do Jihlavy.
Pokud se dostaneme do situace, kdy tuto sezonu skutečně odepíšeme, tak tito hráči to tady s námi absolvují až do konce sezony. Nepůjdou nikam. Myslím si, že je správné, abychom si ten příběh prožili společně až do konce.

Šance ale stále ještě žije, proto asi nemá cenu stahovat trenky, vždyť brod je ještě daleko…
Samozřejmě, do konce základní části je ještě čtyřicet kol. Proto jsem se snažil hráčům vysvětlit, že oba nadcházející zápasy, ani ten dnešní, ani ten čtvrteční, nejsou o tom, že končí svět.

Myslíte si, že v tuto chvíli je ještě nějaká hráčská výměna na pořadu dne?
V této branži se nikdy neříká nikdy. Například kdyby se Jan Hejda rozhodl vrátit zpátky do Čech, asi bychom ho neodmítli, to přiznám. Ale jinak musím říct, že těch pět změn, respektive těch pět nových hráčů, kteří do Slavie přišli, je změnou velikou, dostatečnou. Jestli někdo uvažuje o výměnách typu Franěk za Málka, Bednář za někoho, tak mohu s čistým svědomím prohlásit, že se to nestane. Například vůči Petru Fraňkovi mám osobně naprosto výjimečný vztah, i když ho vůbec neznám. Musím říct, že v sezoně, kdy jsme z klubu „vytrejdovali“ Romana Málka a kdy se nám tak trochu „sesypal“ Lukáš Hronek, právě Petr Franěk dokázal mužstvo pod obrovským mediálním tlakem dovést až do finále. Myslím si, že i když Petr nechytá tak, jak bychom si všichni představovali, a jak by si určitě představoval i on sám, tak vinu za to, co se nyní děje, nelze rozhodně svalovat na něj.

Čeká vás zápas s Vítkovicemi, jaký výsledek by byl pro vás přijatelný?
Budu šťastný za jakékoliv vítězství, ale i kdyby nakonec ten výsledek neskončil podle našich představ, a já viděl alespoň změnu v psychice mužstva, tak bych byl spokojený. Já si totiž myslím, že ten problém, který teď řešíme, je jen a jen v hlavách hráčů. Je to psychická záležitost. Pokud dnes mužstvo zápas nejen začne, ale i dokončí jako první třetinu proti Pardubicím, a přesto ten soupeř bude lepší a šťastnější, tak i to bude pro mě něco jako poloviční vítězství.