Kdysi jsem chytal tenisáky do kšiltovky, vzpomíná gólman reprezentace do 16 let Michal Meravý

V našem letním seriálu si na oficiálním webu postupně představíme mládežnické reprezentanty, kteří hájí barvy Slavie Praha. První na řadě je šestnáctiletý brankář Michal Meravý, který v loňské sezóně odehrál čtyři zápasy za národní tým České republiky do 16 let. V nadcházející sezóně by měl být oporou slávistického dorostu, možná dostane příležitost i mezi juniory.

Hokejové začátky

Michale, jak jste se dostal k hokeji? Chtěl jste být od samého začátku brankář?
K hokeji jsem se dostal někdy těsně po mistrovství světa ve Vídni. Hned jsem věděl, že chci být brankář. Táta s mamkou mě vzali do Černošic, kde je nejbližší zimák od mého domova. Rodiče to brali ze začátku tak, že to zkusím a že mě to přestane bavit.

Vzpomínáte na svůj první trénink?
Pamatuji si svůj první trénink, kdy jsem přišel na stadion a říkal jsem šéfovi klubu panu Slapničkovi, že chci být brankář. On mě však do branky nechtěl pustit. Řekl mi, že jsem moc malý... Tak jsem se strašně rozbrečel, což asi u něj vyvolalo soucit a dal mi takovou "muzejní" výstroj, ze které lítali moli :-)

Proč jste chtěl být za každou cenu zrovna brankář?
Už u nás před barákem jsem se tam vždycky cpal. Ke třetím narozeninám jsem dostal brankářskou hokejku a kšiltovku speciálně na chytání tenisáku :-). Abych ale řekl pravdu, přesný důvod si už ani nepamatuju. Prostě jsem viděl v televizi poprvé hokej a hned jsem věděl, že chci být brankář.

Zkuste ještě zavzpomínat na váš první zápas...
Svůj první zápas si také pamatuji moc dobře. Byl právě proti Slavii někdy v době, kdy jsem ještě chodil do školky. Bylo mi asi pět let. Dostal jsem tehdy, tuším, 26 gólů. Vím, že když jsem zajel do brány, tak mi chybělo ještě tak dvacet centimetrů do výšky břevna a rozhodčí mi museli podávat hokejku. V mém tzv. hokejovém růstu v Černošicích mi pomohl hlavně Milan Panoch, který chytal extraligu juniorů na Kladně. Ten mě naučil téměř vše, co jsem v posledních letech zdokonaloval.

Příchod do Slavie

Jak jste se dostal z Černošic do Slavie?
Do Slavie jsem se dostal tak trochu i se štěstím. Právě v Černošicích se hrál turnaj v minihokeji, kde si mě všiml pan Čumpelík. Přesně si vybavuji ten moment, jak jsem byl opřený o mantinel a se zalomeným krkem jsem poslouchal, jaká je ve Slavii úroveň, zázemí i podmínky. Jenže v osmi letech jsem tomu jaksi nerozuměl a říkal jsem panu Čumpelíkovi: "Ne, já chci zůstat tady. Mně se tu líbí. Mám tu kamarády a u vás nikoho neznám." Potom zašel za mamkou, která měla na stadionu hokejový obchod, a domluvil se s ní, ať se zajdu ukázat na jeden trénink. Hned po tréninku na Slavii za mnou Jirka Čumpelík přišel a řekl mi, že s nimi jedu druhý den na turnaj do Znojma.

A jel jste? Rozhodl turnaj ve Znojmě o příchodu do Slavie?
Jel jsem tam s tím, že nemám co ztratit. Hned po turnaji jsem se chtěl zase vrátit zpátky do Černošic. Asi patnáct minut po vyhlášení výsledků přišel Jirka znovu a říkal, že s nimi za týden jedu na další turnaj. No, a tak nějak jsem se ve Slavii ustálil. :-) Tohle se stalo někdy ve třetí třídě. Ve čtvrté třídě jsem půlku sezóny za Slavii nemohl nastoupit kvůli nějakým problémům v Černošicích, které mě nechtěly do Slavie pustit. Později se to nějak vyřešilo ale jak, to už nevím. Na to se musíte zeptat vedení...

Jak jste se ve Slavii aklimatizoval? Brankář může chytat jenom jeden... Dostával jste od začátku hodně prostoru?
Nechci nějak snižovat úroveň konkurence, ale dá se říct, že jsem ihned po příchodu byl jedničkou. Kluci byli vážně super! Já neznal ani polovinu a mě už všichni. Bylo na nich vidět, že jsou odmalička spolu a přibírat nové hráče jim problém nedělalo. Teď už jen těžko zjistím, jestli to bylo proto, že jsem jako brankář nemohl ohrozit jejich pozici nebo že jsou prostě takoví :-)

Slavia je pověstná výchovou mládeže. V Praze je v tomto směru jasná jednička. Cítil jste to také tak po příchodu do Slavie?
To každopádně. Pamatuji si moc dobře, že už ve čtvrté třídě jsme jako brankáři chodívali na brankářské tréninky se staršími kluky, kde jsme je měli za idoly a snažili se okoukat téměř vše, co se dalo. Taky ty tréninky byly dělané tak, že se trenéři věnovali všem téměř po celou dobu. U hráčů do pole vím, že už odmalička se slávističtí trenéři snažili zprvu naučit hráče základní věci, na výsledcích nezáleželo. Nejprve bylo důležité naučit se pořádně bruslit, potom následovala práce s holí a následně herní myšlení. Troufnu si říct, že tahle práce přináší obrovskou sklizeň. Když se podíváte, kolik hráčů ze Slavie se objevuje v reprezentačních výběrech, tak se není o čem bavit.

Měl jste někdy ve Slavii problémy? Brankář může chytat jenom jeden a mohou ho postihnout výpadky formy...
V 8. třídě jsem nějak nechytal, místo mě dostal přednost Jakub Šťovík. Dostal jsem nabídku do dorostu do Letňan, kde právě hráli kluci z Černošic, tak jsem neváhal a ihned jsem šel. To byla asi sezóna, která mi dala nejvíc. Byl jsem v brance pořád, občas jsem si šel zachytat i za devátou třídu do Slavie. V té sezóně se nám s týmem z Letňan povedlo vyhrát baráž o první ligu. Zápasová úroveň mezi dorostem a osmou třídou, to je obrovský rozdíl, i když Letňany hrály jen krajský přebor. Rychlost a tvrdost střely je v dorostu daleko větší a musel jsem se tomu přizpůsobit. Když jsem občas zašel na trénink na Slavii, tak jsem tam téměř nedostal gól. Šlo o ty zkušenosti a takový ten vnitřní boj, jestli jsem schopný se dostat na vyšší úroveň, než na jaké jsem předtím hrál.

Titul se Slavií? Zatím nesplněné přání

Na titul mistra republiky zatím čekáte marně. Kdy jste k němu měli nejblíže?
V žácích se nám titul nepodařil. Nejblíže jsme k němu měli v deváté třídě, kde jsme skončili druzí za Českými Budějovicemi. Zpočátku byl rozhodující zápas hodně vyrovnaný, ale nakonec jsme prohráli snad 5:3. Je fakt, že ten zápas si už moc nepamatuji, protože pro mě nebyl moc šťastný... Neutěšujete se v kabině tím, že za Slavii obvykle hrají mladší hráči, než jací nastupují v jiných týmech?

Tak určitě jsme se na to ze začátku vymlouvali. Přeci jen, téměř každý nastupoval pravidelně s hráči narozenými v roce 1990. Ale i přesto se nám dařilo porážet téměř každého.

Loňská sezóna v dorostu

Loni jste byl v dorostu prvním rokem a hned jste dostal v brance hodně prostoru. Asi musíte být s uplynulou sezónou spokojený...
Myslel jsem si, že jako mlaďas celou sezónu strávím jako vrátný. Měl jsem přece jen velikou konkurenci v podobě Dominika Furcha a Pavla Krcha. Dominik letos už o rok dřív dostal prostor v reprezentaci do osmnácti let, takže to je opravdu skvělý brankář. Události šly ovšem jiným směrem. Dominik chytal střídavě jeden zápas u nás v dorostu a jeden za juniory, točili jsme se tedy v podstatě po každém zapase. Potom se dostal v juniorce na post jedničky, když Míra Brož odešel na hostování do Hradce Králové a začali jsme se střídat zase s Pavlem. Ke konci sezóny jsem dostal víc prostoru já.

V play-off jste si ale nakonec nezachytal...
V závěru základní části jsem chytal téměř pořád, protože nebylo jisté, jestli Domino zůstane na play-off v juniorech nebo půjde zpátky k nám. Celkem mě potěšilo a dalo veliký impuls do další práce, když si mě pan Kalous vytáhl uprostřed tréninku k mantinelu a říkal mi, že by chtěl, abych chytal celé play-off, jestliže Domajz zůstane v juniorech. Přeci jen se mladým prvoročákům taková šance moc nedává. Nakonec to ale dopadlo tak, že celé play-off odchytal Dominik.

Prožil jste v sezóně nějaké slabší chvilky?
Loňská sezóna začala pro mě dost zajímavě. Hned v prvním zápase sezóny jsem dostal proti Ústí gól od červené čáry, takže jsem to moc dobře se svým dalším působením v brance neviděl. O dva dny později jsme však hráli znovu a už se to dostalo nějak do normálu, takže jsem ukázal, že se použít dám. :-)

Co vám na gól od půlky hřiště říkali ostatní? Dělali si z vás legraci?
Určitě, to k tomu patří. Moc dobře si pamatuji, jak mi pan Dlouhý nadával: "Hlavně že máš na hlavě tu Škodovku!" :-) Já si tehdy nechal na helmě nálepku z nároďáku se sponzorem Škoda. Spoluhráči se hned přidali hláškami typu: "Á, pan reprezentant, tyhle zápasy jsou pod jeho úroveň, a podobně... :-)

Na střídavé starty jste jezdil do Benátek nad Jizerou, kde jste hrál první ligu dorostu. Byla to pro vás spíše přítěž nebo naopak radost?
Jezdil jsem tam vážně moc rád. Byla tam super parta a hlavně vedení. Vzpomínám, že svou premiéru jsem si odbyl hned proti nejsilnějšímu celku Mladé Boleslavi, kde jsem dostal sedm kousků a prohráli jsme 1:7. Byl to vážně rozdíl, slávistická obrana oproti té benátecké. Už jen poměr střel z tohoto zápasu svědčil za vše - 83:12. V Benátkách byli všichni vážně vstřícní. Dokonce i sám trenér mi běžel o přestávce koupit pití do bufetu. :-)

Ani loni jste se titulu nedočkal. V play-off jste vypadli se Zlínem...
Do play-off jsme postupovali z druhého místa, čili jsme šli rovnou do čtvrtfinále. Měli jsme tak týden volna, abychom se připravili. Ve čtvrtfinále jsme chytili České Budějovice, které jsme porazili 3:0 na zápasy. Všechny utkání byly celkem jednoznačné. Potom nás čekal celkový vítěz moravské skupiny a i pozdější mistr České republiky Zlín. V minulé sezóně se na Moravu nejezdilo, takže jsme vůbec nevěděli, jak jsou na tom. Já jsem pár hráčů znal z nároďáku, ale hokej je kolektivní sport, takže se celkový výkon týmu nedal předpovídat. Zlín hrál skutečně hezký kombinační hokej a góly dával téměř do prázdné brány. Prohráli jsme s nimi 0:2 na zápasy a tím naše účast v play-off a zároveň sezóna skončila.

Reprezentační kariéra

Pojďme k reprezentaci. Kdy jste se poprvé dostal do reprezentačního výběru?
Poprvé jsem dostal přičuchnout už v osmé třídě, kdy mě pan Pomahač vzal o rok dřív na úplně základní kolo, kde se sjížděli brankáři ze všech krajů. Tehdy šlo hlavně o to, abych věděl, jak to tam chodí. Do užšího výběru jsem se ale nedostal. O rok později mě čekalo to samé, byl to v podstatě takový brankářský trénink. Tady se ukázalo, kde se komu jak věnují. Brankáři z extraligových klubů byli na jiné úrovni. Z tohoto základního výběru postupovalo asi třicet gólmanů dál na týdenní soustředění ve Slaném. Tam nás vytřídili na posledních dvanáct až patnáct. Další soustředění bylo v létě v Pelhřimově spolu s reprezentačními brankáři ze sedmnáctek a osmnáctek. Dva týdny nato nás zbylo posledních šest a sešli jsme se tu už i s vybranými hráči do pole. Po tomhle soustředění jsem měl vážně mizerný pocit, protože jsme dostali nové zúžené výstroje. Ta moje mi absolutně ze začátku nesedla. Nakonec se mi ale poštěstilo jet spolu s prvním výběrem do Maďarska.

Jak jste prožíval váš první zápas za národní tým?
V Maďarsku jsem nastoupil až na druhý zápas. Musím se přiznat, že do poslední chvíle jsem byl nervózní, ale jakmile vhodili úvodní buly, hned to ze mě spadlo. V tom zápase jsem nepodal nijak zázračný výkon, ale naštěstí jsme vyhráli. Trenéři sice říkali, že to bylo fajn, ale já jsem spokojený nebyl, takže jsem si šance do dalších srazů nedával.

Šanci jste však přece jen dostal...
Následoval další výběr na "Trojzápas se Švýcarskem", kam jsem vybrán nebyl. Popravdě, až na pár jedinců tam jel úplně jiný tým. Když se blížila generálka před Turnajem čtyř ve Finsku, tak mi na tři zápasy s Ruskem pozvánka dorazila. Sraz byl 25. prosince v České Lípě, kde jsme se připravovali zhruba tři až čtyři dny na první zápas. Já jsem měl odchytat až poslední třetí zápas v České Lípě, takže jsem měl možnost okoukat ruské rakety. Tenhle zápas už byl určitě lepší, jeden z těch lepších v sezóně. O dva měsíce později už se razilo do Finska, kde jsem dostal příležitost hned v prvním utkání proti Švédsku, které jsme vyhráli 4:1. Druhý zápas s Finskem chytal Novotňák (Filip Novotný z Jihlavy) a bohužel jsme prohráli 3:4. Ve třetím hracím dnu jsem opět dostal důvěru já. Opět nás čekali Rusáci. V tomhle zápase se na nás už podepsala únava a prohráli jsme 2:6.

Letní příprava

Minulá sezóna pro vás byla hodně úspěšná. Stal jste se jedničkou dorosteneckého výběru, prosadil jste se do reprezentace. Teď se připravujete na to, abyste své pozice obhájil. Jak vaše příprava probíhá?
Letní přípravu jsme zahájili na začátku května. Myslím, že druhého nebo třetího. Věnujeme se především vytrvalosti a odrazové síle. Taky posilujeme, ať už v podobě švihadla, překážek, železných tyčí, hrazdiček a podobně. Trénuji s dorostem, ale během sezóny bych měl sem tam skočit na led i s juniorkou. Během týdne trénujeme normálně s hráči s výjimkou středy, kdy máme speciální brankářský trénink, který rozvíjí hlavně koordinaci pohybů, pak máme strečink s paní Fuchsovou a zaměřujeme se též na obratnost.

Jaké to je, když vás při tréninku vede žena? V hokeji to není příliš zvykem... Jsou pro vás tréninky s bývalou atletkou Helenou Fuchsovou přínosem?
Ze začátku to byl maličko nezvyk. Přece jenom se nestává moc často, že by se v hokejové branži pohybovala žena, ale v jejím případě si dovolím říct, že ona je na tohle ve svém oboru vážně dobrá. Pomohla dost borcům a mně určitě taky s překonáváním svého vlastního těla.

V čem konkrétně vám Helena Fuchsová pomohla?
Helča Fuchsová mi pomohla hlavně při zotavení po zablokování bederní páteře, které mě chytlo letos na začátku sezóny. Můžu pokračovat dál... Měl jsem problémy s provazem, ale díky pravidelnému cvičení cviku, který mi připravila, jsem tento problém zdolal. Ještě zpátky k tomu strečinku. Dlouho jsem ho podceňoval a až někdy v osmé třídě jsem si uvědomil, že je to potřeba. Jednak mi to ulehčilo pohyblivost na ledě a dá se říct, že se mi i zrychlily nohy i ruce.

Cíle pro příští sezónu

Na závěr se chci ještě zeptat na vaše cíle. Toužíte konečně dobýt svůj první titul?
Cíle mužstva jsou jasné, jedeme na titul. Letos máme výbornou partu a skvělé hráče ročníku 1992. Takže ty šance jsou celkem reálné a zároveň pro nás z ročníku 1991 by to bylo hezké rozloučení s další kapitolou v našem hokejovém životě. :-)

A vaše osobní cíle?
Moje cíle jsou být na Slavii jedničkou a dostat se na hlavní akce národního týmu. Uvidíme, jak se bude dařit nejen mně ale i mužstvu. Když ale budu mluvit za sebe, tak se teď ke konci sezóny cítím vážně skvěle a zároveň výborně připravený.

Nemáte strach z konkurence? Devátá třída hrála v uplynulé sezóně opravdu výborně. Jan Dlouhý je dobrý gólman a navíc ho trénoval současný trenér dorostu Slížek....
To je složitá otázka. Dlouhán je kvalitní gólman, navíc jede taky na soustředění brankářů z reprezentace. Uvidíme, jak to vše bude, teď je těžké dělat závěry. Sezóna ještě nezačala a nevíme, jak se komu bude dařit.