Pátý semifinálový zápas byl pro Svobodu procházkou růžovým sadem

P r a h a – Hráči Liberce tentokrát Adama Svobodu moc nezaměstnali. Bílí Tygři Liberec se do šancí dostávali pouze sporadicky. „V podstatě neměli žádnou kloudnou šanci s výjimkou střel od modré,“ všiml si gólman Pražanů, který byl nezvykle bez práce. „Zápas byl pro mě doslova procházkou růžovým sadem,“ usmál se po zápase.

Adame, vy jste k pátému semifinálovému zápasu nastupovali za vyrovnaného stavu dva dva na zápasy a možná i s pocitem křivdy, zejména poté, co obě strany podaly v minulých dnech protesty proti řízení předchozích zápasů semifinálové série. Jak moc těžké to bylo?
Tak těžké to určitě bylo, zejména když jsme předtím v Liberci dvakrát dostali na frak. Ale my jsme chtěli hrát to, co hrál Liberec doma, přesně s takovým nasazením. A nakonec jsme odehráli jednoznačně nejlepší zápas této série. Liberec jsme opravdu k ničemu nepustili. Pro mě ten zápas byl procházkou růžovým sadem. Moc práce jsem neměl, řešil jsem tam snad jen tři těžší zákroky.

Kdyby vám někdo před zápasem řekl, že ten zápas takhle skončí, že se takhle bude vyvíjet, věřil byste tomu?
Věřil, nevěřil... Samozřejmě výsledku pět jedna bych asi nevěřil, ale co jsem během těch dvou volných dnů viděl v kabině, tak ti kluci hodně moc chtějí. To srdce tam je a já si myslím, že i to utkání toho bylo důkazem.

Přesto tak jednoduché to zase nebylo. Po první třetině jste vedli jedna nula, což možná vzhledem k příležitostem, které jste měli, bylo málo, ale vy jste si dál, jak s oblibou říkáte, hráli svou hru...
Hráli jsme svoji hru a co bylo dobré, že jsme hned ze začátku odskočili. Jakmile Liberec snížil, hned jsme dali třetí gól. Za stavu čtyři jedna už bylo po zápase.

Ten třetí gól ale museli dodatečně ověřovat videorozhodčí. Bylo ve vás také takové to pnutí, jestli vůbec bude uznán?
Tak já jsem to slyšel až na druhou stranu, tyčka zvoní jinak. Už jsem to několikrát říkal, tohle zvonilo úplně jinak než tyčka. Sám Hrouda (David Hruška) to říkal, byl přesvědčený, že to trefil vzadu do té gumy, do těch úchytů.

Jestli se nepletu, tak jste dnes tři z pěti gólů dali v přesilovce, takže přesilovky svým způsobem rozhodly zápas...?
Přesilovky většinou rozhodují utkání, ať už v play off nebo i jindy. My jsme dva dny ty přesilovky hodně trénovali, zlepšili jsme pohyb, jak hráčů s pukem, tak i bez puku, a všechno jsme to zjednodušili. A vidíte, přineslo to ovoce.

Přesilovku pět na tři ale využil i soupeř, přitom v těch dalších početních výhodách, onu dvouminutovou po „zatleskání“ kouče Růžičky nevyjímaje, jste jim už ale skórovat nedovolili...
Já bych chtěl hodně vyzdvihnout výkon kluků v oslabení. Když pomineme ten gól, který jsme inkasovali ve dvojnásobném oslabení, tak Liberec neměl žádnou kloudnou šanci, snad s výjimkou střel od modré, skórovat. Kluci hráli s nesmírnou obětavostí, spoustu střel zablokovali. Za to si zaslouží absolutní pochvalu.

Zápas jste nakonec dotáhli do vítězného konce, navíc tak výrazné vítězství, jakým vítězství pět jedna bezesporu je, může být i povoleným dopingem, jakousi psychickou vzpruhou, před šestým zápasem v Liberci, nemyslíte?
Samozřejmě, to bez debaty. Víme, co nás v Liberci čeká, už jsme si tím prošli. Doufám, že se na ten zápas připravíme tak, aby se to neopakovalo.