Ubrečený Gretzky Růžičku zklamal

Mysl fanoušků českého hokeje se již plně soustřeďuje na příští týden, kdy vypuknou boje v play-off. V mezičase určitě neuškodí se ještě trošku poohlédnout za skončenými olympijskými hrami s jejich přímým účastníkem, Vladimírem Růžičkou.

Jak hodnotíte vystoupení českých hokejistů na olympijských hrách v Salt Lake City?
Hodnotím ho velice dobře. Myslím, že jsme hráli dobrý hokej. Jsem však zklamaný z toho, že jsme nepostoupili a že jsme byli neproduktivní.

Jak moc věříte na štěstí?
Štěstí hrálo obrovskou roli. Hrály spolu velmi vyrovnané týmy, bylo to svým způsobem podobné jako v Naganu. Tam jsme štěstí měli, tady ne.

Co podle vás rozhodlo o vyřazení ve čtvrtfinále?
Góly. Nedávali jsme góly. Když to tam nepadá, nemůže se vyhrát.

Měl jste na starosti přesilové hry. Slávističtí obránci se poměrně často tlačí při početních výhodách před branku soupeře. Zdálo se, že Češi se právě před brankou příliš neukazovali...
Souhlasím s tím, že jsme měli víc chodit před branku dorážet odražené puky. V prvním zápase s Němci nám tohle šlo výborně, ale pak to bylo horší. Gól se v těchto zápasech musí doplácnout do branky i z brankoviště a silou vůle. Škoda, že jsme neměli víc prostoru pro nacvičování.

Tady v Čechách se během olympiády hodně probíraly výroky Wayna Gretzkého, který několikrát prohlásil, že proti Kanadě stojí celý svět, a Hamrlíkovi vyhrožoval za faul na Fleuryho odplatou v NHL. Byla jeho slova stejně hlasitě slyšet i v Americe?
Myslím, že to trochu nezvládl. Jeho výroky byly pro mě nepochopitelné. Překvapilo mě, jak je ubrečený. Myslím, že Kanaďané obecně předvádějí horší fauly. Gretzky byl rozčarovaný z toho, že Kanada nehrála na turnaji příliš dobře s výjimkou posledního zápasu. Myslím, že Švédové, Češi a Američané hráli lépe.

Co říkáte tomu, jak vyřazení českého týmu přijali fanoušci u nás doma? Po letech triumfů tleskali svým i po čtvrtfinálovém vyřazení...
Lidi u nás viděli nasazení, bojovnost, viděli dobře, jak se zápasy vyvíjeli. Je to sport, je třeba umět přijímat porážky. A přijímat je bez vymlouvání, ne si namlouvat nesmysly jako to dělají Kanaďané a Rusové.

Slavia měla v Salt Lake City jenom vás, ale v minulosti za ní nastupoval německý útočník českého původu Jan Benda. V rozhovoru pro Deník Sport uvedl, že si vás váží a že se těší, až se v Salt Lake City setkáte. Došlo k setkání?
Vůbec jsme spolu nemluvili, viděl jsem ho jenom na ledě, když hrál proti nám. Mluvili jsme spolu před čtyřmi lety v Naganu, tady ne.

V týmech Ruska, Spojených států a hlavně pak za Kanadu hrála celá řada vašich vrstevníků, někteří z nich jsou starší než vy. Pamatujete si je z vašeho působení v NHL? Setkal jste se tady s některým z vašich bývalých kamarádů?
Byla tady celá řada hráčů, které znám, hlavně Kanaďané měli starší mužstvo, takže tam jsem jich znal nejvíc. S mnohými jsem prohodil pár vět, ale s nikým jsem se nebavil moc dlouho.

Na střídačce jste nosil sako. Jak jste se s tím smiřoval?
Je to takový rituál pro národní mužstvo. Myslím, že to k nároďáku patří. Když jsem byl v NHL, musel jsem v saku chodit každý druhý den. To se mi příliš nelíbilo, ale tady to bylo něco jiného. Šlo o nároďák, dalo se to v saku vydržet.

Nedá mi se nezeptat, protože teď už je to stejně všechno jedno. O kterých jménech se před uzávěrkou konečné nominace nejvíce diskutovalo a koho jste chtěl v nominaci mít a neměl jste?
Určitě bych tam býval rád viděl Pepu Beránka. Myslím, že je to superkvalitní hráč s velkými zkušenostmi. Jedním z nejkvalitnějších hráčů u nás i v národním mužstvu je Viktor Ujčík. Na mistrovství světa v Německu byl jedním z nejlepších hokejistů a rozhodoval zápasy. Stabilně hrál skvěle v národním týmu a na turnajích si výborně rozuměl s Čajánkem.

Co jste říkal atmosféře při zápasech? Téměř nikdy nebylo vyprodáno a rovněž skandování se většinou ozývalo sporadicky...
Myslím, že to bylo podobné jako v Naganu. Překvapilo mě, kolik tam bylo v hledišti Čechů, ale to byli asi spíš ti, kteří v Americe už bydlí. Proti Němcům a Rusům jsme hráli v Provu, což byla spíše taková stodola. Když jsem se díval na krasobruslení, zdálo se mi, že v té daleko větší hale mají vyprodáno, asi to Američany baví víc.

Sledoval jste alespoň po internetu nebo po telefonu přípravu Slavie? Nebo jste to ponechal plně osudu?
Před odjezdem jsem plán přípravy dopodrobna probral s Ondrou Weissmannem a přibrali jsme k němu trenéra juniorů Jirku Kalouse. Ten by měl příští sezónu pendlovat mezi áčkem a juniory jako třetí trenér. Ze Salt Lake City jsem samozřejmě na Slavii zavolal. Mrzelo mě, kolik jsme měli zraněných, nebo spíše nemocných hráčů. Pepa Beránek měl chřipku. Měli jsme také hrát přípravu s Kazaní, domlouval to náš bývalý hráč Andrej Jakovenko, ale pak na to asi nějak zapomněl.

Jaké bylo loučení českého olympijského celku?
Zašli jsme do Českého olympijského domu. Bylo to docela smutné, bylo mi líto všech těch kluků. K hokeji však takové věci patří. Můžete prohrát, ale důležité je, aby mužstvo odešlo se zdviženou hlavou.