Trenér Růžička: Překvapuje mě, kolik lidí naše hra zaujala

Hokejistům Slavie oficiálně začala první část dovolené, na níž se mohou vydat s čistou hlavou. V play-off Tipsport extraligy si sáhli až na dno a málem z toho byla účast ve finále, Třinec byl ale o jeden zápas šťastnější. Podle trenéra a generálního manažera Vladimíra Růžičky to bylo také kvůli tomu, že se jeho týmu nedařila hra v přesilovkách. “Kdybychom je měli lepší, přes Třinec jsme postoupili,“ řekl v první části rozhovoru pro klubový web.

Pane Růžičko, i s odstupem času musíte sezonu hodnotit jako úspěšnou, mám pravdu?
Tahle sezona pro nás byla o hodně jiná než ta loňská. Přišlo spousta nových hráčů a zapojili jsme i řadu juniorů, na druhou stranu jádro týmu zůstalo stejné. Pořád tu byli Káca, Michal Vondrka nebo Mára Tomica, k nim ale chodili jiní hráči než dřív. Ze čtvrtý lajny byla rázem druhá nebo první a i já měl obavy, jak to ti kluci zvládnou. Ale popasovali se s tím výborně. Na konci základní části i potom v play-off měli výbornou formu a nedali nikomu nic zadarmo. Byla na nich vidět obrovská bojovnost a každý se přesvědčil, že hokej není o jménech. Je to o tom, jaký kdo předvede výkon na ledě.

Je právě tohle pro vás na celém ročníku to nejcennější?
Určitě. Odešli nám hráči jako Roman Červenka nebo Jarda Bednář, ale ti ostatní chytli šanci za pačesy. A to včetně juniorů, s nimiž se mi pracovalo velice dobře.

Styl hry se musel ovšem změnit.
Tak to je jasné. Ten tým byl jiný a nemohl hrát stejný hokej jako předtím. To se trochu projevilo v přesilovkách. Ty byly z naší strany často špatné, což se dá pochopit, protože na ně chodili hráči, kteří je dřív nehráli. Na to jsme doplatili i v play-off. Myslím, že kdybychom měli přesilovky lepší, přes Třinec jsme postoupili.

V semifinále se přestalo Slavii dařit i při hře v oslabení, kterou během celé sezony měla parádní.
Je pravda, že proti Třinci už to bylo horší. On má velkou sílu v útoku, ale souviselo to i s tím, že nás ta oslabení stála spoustu sil. Za 38 dní jsme odehráli nějakých 19 zápasů, což je ohromná porce. Navíc jsme museli v semifinále jezdit do Třince, který je od nás přes celou republiku. Chytli jsme tak nejdelší trasu, jakou jsme mohli. Ale znovu říkám, že kluci předvedli skvělou práci. Dřeli, i když jsme pořád forčekovali, nebyl zápas, abychom jen drželi střední pásmo. Tohle stojí hrozně sil. Mužstvo na to ale bylo připravené a ani jednou se nestalo, abychom naši hru museli nějak měnit.

Tento styl hry dlouho platil i na Oceláře.
Nemůžu se zbavit dojmu, že ten šestý zápas jsme je přehrávali. Oni se nedostali skoro k ničemu, ale hokej je o gólech. Tak už to bývá, že můžete být lepší, ale góly dá soupeř a zvítězí. My jsme nad Třincem vyhráli tři zápasy v řadě, a i když jsme nevyužili ani jeden náš mečbol, na kluky jsem pyšný. Kamkoli přijdu, každý mi říká, že je neskutečné, co vydrželi. V každé sérii hráli maximální počet utkání, ale ani na chvíli nepřestali bojovat.

Kolik lidí vás nyní zastavuje a gratuluje k tomu, co jste dokázali?
Musím říct, že docela hodně. Až mě překvapuje, kolik lidí naše hra zaujala. Krásně se to poslouchá, ale musíme to potvrdit i v příštích ročnících. Já už teď myslím na letní přípravu a v hlavě si skládám mužstvo pro příští sezonu. Chtěl bych, aby byla minimálně stejně úspěšná jako ta letošní.

Berete to tak, že se od vás v sérii s Oceláři obrátilo štěstí, které jste měli proti Liberci?
Od toho šestého zápasu asi trochu ano. Ale štěstí vždycky přeje připravenějším a jimi byli Třinečtí. Mají skvělé mužstvo, ovšem musel jsem se smát tomu prohlášení Radka Bonka, že je spravedlivé, když finále hraje právě Třinec s Vítkovicemi. S tím nesouhlasím, play-off o spravedlnosti přece není. Rozhodně neplatí, že finále musí hrát ta nejlepší mužstva. Je to o tom, že se vám nepovede jedno utkání, vy se z něj už neodrazíte a prohrajete celou sérii. Play-off je strašně specifické, ale vždy záleží především na tom, jak odehrajete určitý zápas.

Vy jste po tom sedmém zápase přijal porážku s noblesou, což všichni trenéři v Česku neumí. Je to i díky vaším zkušenostem?
Už se mě na to někteří ptali, jak to, že jsem byl tak v klidu. Taková porážka vás samozřejmě žere, ale přece nejde se někam schovat a s nikým nemluvit. Sérii ovládne ten, kdo jako první vyhraje čtyři zápasy. Tak to prostě je. Povedlo se to Třinci a my mu k tomu můžeme jen poblahopřát. Ono je krásné vyhrávat, ale umění je i prohrát. To by měli umět všichni trenéři i hráči. Jsou dva týmy, ale vyhrát může jen jedno. To se raduje, druhé je naopak hrozně zklamané. A to bude platit i pro finále. Kdo ho prohraje, bude skleslý, jako jsme byli my, protože hlavní je vítězství. Zvednout pohár na hlavu je v hokeji to nejhezčí.

Co Vladimír Růžička vzkazuje fanouškům Slavie? Jaké plánuje změny v kádru? A co říká na dění v Omsku, kde se měl trenér Raimo Summanen sápat na Jaromíra Jágra? Počkejte si na druhou polovinu rozhovoru, vyjde už v nejbližších dnech.