Po hokejové stránce to tady pro mě bylo nejlepší, tvrdí navrátilec Svoboda

Jednou ze čtyř letních posil Slavie je i pětatřicetiletý gólman Adam Svoboda. Ten už v pražském Edenu působil v letech 2006 až 2008 a vychytal týmu mistrovský titul. Záda mu tehdy kryl mladičký Dominik Furch, nyní si role nejspíš prohodí. Věčně dobře naladěný rodák z Brna je na to ovšem připravený.

O Svobodově návratu do Vršovic se mluvilo už delší čas. Definitivně byl jeho přestup ale stvrzen až minulý týden. „Je příjemné být zase zpátky. Cítím se tu jako doma. I když jsem odehrál hodně let v Pardubicích, kde i bydlím, po hokejové stránce to tady pro mě bylo nejlepší,“ konstatoval zkušený brankář v rozhovoru pro klubové stránky.

Nabídky odjinud ani neřešil. „Když se ozval Růža, už jsem nic jiného nehledal. On zná mě a já zase jeho, oba víme, do čeho jdeme. Asi si ještě pamatuje, že umím vyjít s každým a mám nějaké své kvality. Pevně věřím, že návrat sem byl dobrou volbou,“ prohlásil Svoboda, jenž se na Slavii cítí jako ryba ve vodě.

„Spousta věcí je tu stejných jako předtím. Tým trénuje Vláďa Růžička a v mužstvu pořád hrají hráči jako Petr Kadlec, Mára Tomica, Pavel Kolařík i mnoho dalších. S těmi kluky jsem zažil hodně srandy a jsem rád, že s nimi můžu zase hrát. Samozřejmě je tu i pár mladých, které neznám, ale to je normální. V kabině nejsme rozdělení na starší a ty mladší, tam to funguje skvěle,“ ubezpečil mistr světa z roku 2005.

Že by měl do nového ročníku extraligy vstoupit jako dvojka, nechává známého flegmatika v klidu. „Trenéra jsem se na svou roli samozřejmě ptal. Něco jsme si k tomu řekli a já vím, do čeho jdu. Jsem připraven plnit to, co se po mně očekává,“ poznamenal Svoboda.

Jakéhosi mentora ale Dominiku Furchovi dělat nehodlá. „Myslím, o tohle tu nejde. Kolik je Dominovi, třiadvacet? To už není zase tak mladý, aby potřeboval od někoho radit. Už má něco odchytáno a v minulé sezoně odehrál řadu skvělých zápasů. To o něčem svědčí,“ pochválil svého parťáka.

Svoboda je znám také jako vyhlášený šprýmař, který nezkazí žádnou legraci. V šatně ho bylo vždycky plno. „Ale občas dokážu i vybouchnout a být pěkně nepříjemný,“ usmál se a jedním dechem dodal: „Do kabiny ovšem chodím nesmírně rád a pozitivně naladěný, starosti nechávám venku. Už jsem starší a mám svůj nadhled. Po operaci hlavy se navíc snažím si hokej hlavně užívat a bavit se jím.“

Je pikantní, že i když má za sebou angažmá v Německu, Rusku nebo Švédsku, rodné Brno mu pořádnou šanci nikdy nedalo. Svoboda si z toho těžkou hlavu nedělá. „Chytal jsem tam pár zápasů v první národní, jenže když se někdy v mých sedmnácti letech lámal chleba, tehdejší vedení nechtělo hráče příliš vychovávat. Hodně mladých, kteří hráli v nároďáku a škrábali na dveře brněnského áčka, bylo pro klub neperspektivních. Ať už to byl Robert Kántor, Mára Vorel nebo Pavel Zubíček, ti všichni museli odejít, aby se někde jinde prosadili,“ prozradil Adam Svoboda.

On sám dokázal v hokejovém světě prorazit na výbornou. Kromě titulu světového šampióna je i dvojnásobným mistrem extraligy. Před pěti lety triumfoval se Slavií, letos s Plzní. Ztráta motivace prý ale nehrozí. „Každý hokejista hraje proto, aby něco vyhrál. A toho se nikdy nenabaží. Takže dokud budu hrát, vyhrát budu chtít vždycky,“ řekl Svoboda a nastínil, jak probíhaly mistrovské oslavy v táboře Indiánů.

„Slavili jsme hlavně první den po titulu. Pak tu štafetu převzali spíš ti mladší, kteří víc vydrží. My starší se už drželi jen piva a postupně odpadali,“ uzavřel s úsměvem.