Nejsem bitkař, říká David Štich. Za Slavii ale krev procedí rád

I když mu je teprve 24 let, v kabině je k nepřehlédnutí. A to doslova. Mohutný David Štich je zkrátka ranař, jehož byste nechtěli zbytečně rozčílit. Na ledě už se to pár hokejistům povedlo - a většinou nedopadli dobře. Nová tvář v defenzivě Slavie však nálepku bijce odmítá. Nepere se z osobního potěšení, ale pro dobro týmu.

Davide, jak se vlastně zrodil váš přestup do Slavie? Řešil jste více nabídek?
Nějaký kontakt tam proběhl už během sezony, ale to řešil jen můj agent. Já měl smlouvu v Liberci, takže další angažmá pro mě bylo dlouhou dobu tabu a zajímat jsem se o něj začal až v létě. Jestli byl zájem i odjinud, ani nevím, s agentem jsem mluvil hlavně o Slavii. Její jednání bylo nejrychlejší. Trenér Růžička o mě dost stál a to je pro hráče to nejdůležitější.

Berete tedy příchod do Edenu jako další krok ve své kariéře?
Myslím, že jo. Slavia má velké ambice a bylo tu už hodně mladých kluků, kteří se pod zdejším trenérským vedením dokázali zvednout. Třeba z Tomáše Hertla se stal během dvou sezon opravdu skvělý hráč. Taky já mám chuť se zlepšovat a věřím, že se mi to tady povede. Když se daří týmu, jdou vždycky nahoru i výkony jednotlivce.

Do letní přípravy jste se zapojil o týden později než ostatní. Proč to?
Já jsem skončil sezonu až devatenáctého dubna, naopak Slavia někdy třetího. Nevadilo mi to, chtěl jsem začít trénovat ve stejném termínu jako celý tým. Pan Růžička mi ale volal, ať si dám ještě týden volno, aby si tělo stačilo pořádně odpočinout a bylo fit na náročnou přípravu na suchu.

Liberec udržel extraligovou příslušnost až v baráži. Ta je asi pro každého hokejistu takový strašák, že už ji nikdy v životě hrát nechcete.
Doufám, že ani nebudu. Tam nejde nic získat, jen hodně ztratit… Začalo to už v play-out, kdy jsme nezvládli poslední zápas s Kometou a spadli někam, kde to pro nás byla černá můra. Nakonec jsme se zachránili až v posledním kole baráže s Mladou Boleslaví, tam už to byl souboj o všechno. Snad už podobný zápas nikdy nezažiju. Na psychiku to bylo něco strašného.

Jinak ale budete na Liberec vzpomínat v dobrém, ne?
Nemohu proti němu říct křivé slovo. Strávil jsem tam krásné tři roky, jen ten poslední se celkově zkrátka nevyvedl.

Zpátky ke Slavii. Už vám trenér Růžička řekl, co přesně od vás očekává? Jste typologicky podobný hráč jako Jiří Vašíček, takový „rabiját“ v mužstvu loni chyběl…
Tak o tom jsme se ještě nebavili. Kdo má jakou roli, nám trenér nejspíš řekne, až skončí suchá příprava a my půjdeme na led. Je ale možné, že tuto práci skutečně zastanu. Jsem ten typ, co si nenechá nic líbit a vždycky chce to nejlepší pro svůj tým.

Můžete tedy fanouškům slíbit, že budete pro Slavii krvácet?
To určitě můžu (směje se).

Mimo jiné jste prvním extraligovým hokejistou, který se nebál vyzvat k šarvátce sparťana Davida Kočího. To je pro příznivce Slavie jistě velké lákadlo…
Lákadlo nevím, oni na to fanoušci u nás nejsou zvyklí. A já hlavně ani nejsem žádný bitkař. Nechodím na led s tím, abych se popral. Pokud to situace vyžaduje, nebojím se shodit rukavice proti komukoli, ale znovu říkám, že v Čechách na to nejsou lidé zvyklí. Tady se hraje technický hokej a nějaké pěstní výměny rozhodčí moc netolerují. Pro diváky je to samozřejmě zpestření, ovšem aby tu každý druhý zápas byly dvě bitky jako v NHL, to tedy určitě ne.

FOTO: Bílí Tygři Liberec