Někdy mě myšlenka na návrat chytne, říká o své výslužbě Lukáš Hronek

Brankář Lukáš Hronek strávil ve Slavii dlouhé roky. Do áčka poprvé nakoukl v sezóně 2001/02, v klubu pak strávil dalších pět let, většinu času jako druhý gólman. Na jeho výstroj se práší už dva roky a on nyní hokej sleduje jen z pozice agenta. Přesto přiznává, že ho to čas od času táhne zpátky.

Po odchodu do Slavie jste působil v tehdy prvoligové Kometě Brno. Proč to tam nevyšlo?
Když jsem odešel ze Slavie, tak jsem šel pryč asi po své nejlepší sezóně, kdy jsem i odchytal play-off. Osud mě však zavanul do Brna. Já jsem se ale ve své první sezóně tam dost vážně zranil a poté jsem se s tím tři roky potýkal. Myslím, že to i hodně ovlivnilo mojí kariéru. Takže moje rozhodnutí skončit ve třiceti s aktivním hokejem, což je na brankáře dost brzo, bylo dost ovlivněné i tím.

Zmínil jste, že před svým odchodem ze Slavie jste v sezóně 2006/07 odchytal i play-off. Byla mezi vámi a Adamem Svobodou napjatá atmosféra, když jste najednou oba mohli pomýšlet na post jedničky?
Po Adamově příchodu jsem přestal chytat. Ještě během sezóny jsem se do branky na delší dobu dostal, když měl Adam zápal plic, ale na play-off šel znovu do branky jako zkušenější on. Když jsme ale v sérii s Českými Budějovicemi prohrávali 0:2, trenéři nás prohodili a sérii jsme doma dvěma výhrami vyrovnali. Jenže nakonec stejně postoupili Budějovice. Musím ale říct, že s Adamem jsem měl výborný vztah a v rámci brankářského dua asi nejlepší, co jsem kdy zažil. Vzpomínám na něj tedy jen v dobrém.

Naposledy jste působil ve slovenské Nitře, ale odchytal jste tam pouhé tři zápasy. Co se tam stalo?
Tam jsem byl na rozdíl od angažmá v Kometě zdravotně v pořádku, ale úplně se nám nepovedl začátek sezóny. Byli jsme tam tři Češi, kterým jednoho dne řekli, že končíme. Neřekl bych ale, že to bylo z výkonnostních důvodů, spíš tam šlo o finanční potíže. Někdo tak musel skončit a padlo to na mě s Davidem Moravcem a Michalem Fikrtem.

Sehrálo zklamání z nepodařené zahraniční štace i v konci vaší profesionální kariéry?
To si ani nemyslím. Měl jsem poté nabídku z první české ligy. Já už ale věděl, o čem to je a nechtělo se mi jít do první ligy znovu něco dokazovat, což jsem udělal jednou, když jsem po zranění šel do Chomutova, ale potom jsem začínal v prvoligové Kadani. Také jsem měl vysokou tabulkovou cenu, tak jsem se takhle rozhodnul. Někdy si na chytání ale vzpomenu, zvlášť v play-off, kdy jsou parádní zápasy před skvělou atmosférou, ale jinak toho nelituju. Pracuju dál u hokeje, tak jsem spokojený.

Vracíte se k hokeji na rekreační úrovni?
Začal jsem chodit, ale do útoku, do brány mě to moc netáhne (směje se). Docela se mi daří, ale samozřejmě je to jen mezi kamarády, ale možná vím, jak na ty brankáře střílet. Vzhledem k tomu co ale dělám, mi hokej úplně nechybí.

Pracujete s hokejovým agentem Alešem Volkem, jak jste se k tomu dostal?
Mě už jako hráče Aleš Volek zastupoval a když věděl, že už nehraju, nabídl mi tuhle práci. Když jsem dřív hrával, přemýšlel jsem, co budu dělat, až skončím, tak jsem si říkal, že dělat agenta by nebylo úplně špatné. Byl jsem tak rád za tuhle příležitost. A jak říkám, baví a naplňuje mě to. Navíc jsem u hokeje.

Nezauvažoval jste někdy, že byste se pokusil o comeback k hokeji?
Mám vždycky jednou do roka takové období, ale vím, že ta realita je úplně jiná a moje zdraví na tu stoprocentní profesionální úroveň, když se budeme bavit o extralize, už asi není, tak to beru jako uzavřenou kapitolu. Někdy to ale v hlavě mám.