Plní si sen většiny hokejistek a zároveň píše parádní příběh. Denisa Křížová od jedenácti let hrála ve Slavii. V týmu s červenobílými dresy se také poprvé nadchla v to, že jednou bude hokej hrát v zahraniční – v Americe. Nyní bojuje v dresu bostonské Northeastern University. Hokej tak skvěle kombinuje se školou. O tom, jaká zkouška to pro ní je, i o meziuniverzitním boji v USA se rozpovídala v obsáhlém rozhovoru.

V zámoří je Denisa Křížová už od 16 let.

Pro hokejisty a především pak hokejistky z České republiky je to systém prakticky neznámý. Sport na profesionální úrovni většinou bývá faktorem, který jim studium komplikuje. Pro Denisu Křížovou je situace přesně opačná – na školu do USA se vydala hlavně kvůli hokeji. „Je to určitě něco jiného než v Česku. Hokejová sezona je totiž skloubená i se školou,“ říká.

Na jakém principu tedy fungují tamní soutěže? „Liga začíná na konci září, končí v březnu. Vše už následně záleží na tom, jak se daří v play off. Zápasy hrajeme i mimo naši ligu. Tam se různě sbírají body, ty se následně sčítají… Těch lig je prostě v Americe více. Vše vrcholí NCAA, což je finální turnaj pro nejlepších osm týmů z celé země,“ vysvětluje.

Na letošní sezonu si česká hokejistka určitě stěžovat nemůže. „Dostaly jsme se až do ligového semifinále. Cekově jsme skončily třetí.“ Tím si Křížové tým zajistil účast i na NCAA „To bylo pro školu velký úspěch, nikdy se tam před tím nedostala. Vypadly jsme sice v prvním kole, ale už tu účast jsme braly,“ ví talentová hokejistka.

Pro Denisu Křížovou tedy velmi vydařená sezona. „Snad to tak půjde dál. V kanadském bodování týmu jsem skončila druhá (20+39). To je více bodů než loni. Na univerzitu už budu od září chodit třetím rokem. Dostala jsem se i do druhého All Star Teamu, tak to bylo taky super,“ říká se skromným úsměvem.

Krušné začátky: I praní byl problém

Jak se vám na univerzitě v Americe daří? Stíháte sport i studium?
Ta škola sama o sobě už je zaměřená na sport – máme tam fotbal, basketbal a tak. Na osmou jdu do školy, od jedné pak mám tréninky. Je to spojené dohromady v tom smyslu, že reprezentuji školu. Nehraji za město, ale za školu. Takhle to mají spojené téměř všechny univerzity v Americe. Škola je velmi tolerantní i ve smyslu dojíždění na zápasy. O všech těchto akcích tam ví. Nechám si vystavovat originální omluvenky, že skutečně jedu na zápas a nechodím za školu. I díky tomu se všechno dá parádně stíhat.

Do zamoří jste vyrazila už v šestnácti letech. To asi není jen tak v takto mladém věku…
Těžké to bylo. Jela jsem tam sama, bez rodiny. V podstatě se dá říct, že i bez angličtiny. Měla jsem ten jazyk sice pět let na základní škole, ale nešlo to podle mých představ. Musela jsem tam začít v podstatě od začátku. První rok byl docela krutý, to jsem si něco zažila. Musela jsem si všechno zařídit sama. I říct si o vyprání věcí nebyla žádná sranda. Dá se to však zvládnout. Mladším holkám to můžu jen doporučit. Chce to i trochu odvahu a kuráž.

Americký Matfyz

Vydala jste se do USA na doporučení některé ze spoluhráček? Znala jste tam nějakou?
Byla tam Lenka Craigová, hrála s námi v reprezentaci do 18 let. Její otec mi pomohl najít střední školu v Americe. I ona tam dříve chodila. Díky tomu jsem se tam dostala NSA (National Sports Academy). Ona mi to právě doporučila a chodila jsem tam s ní. Lenka sice česky uměla, ale mluvily jsme spolu anglicky. Ona tu češtinu neměla nejlepší, vyrůstala v Americe a maminku měla Češku, takže díky tomu měla české občanství. Takže reprezentovala Českou republika a jen díky tomu jsem ji znala a dostala se do zámoří.

#41. S tímto číslem nastupuje na dresu hráčka Northeastern University. V uplynulé sezoně si připsala 59 bodů.

K přijetí na univerzitu bylo pravděpodobně nutné absolvovat testy. Jak těžké byly?
Na střední škole nic moc nebylo. Na univerzitě už mě čekaly klasické přijímačky. Na střední asi věděli, že tu angličtinu mě budou muset teprv naučit. (směje se)

Na jaký obor se ve škole zaměřujete?
Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak to bude jako Matfyz v Praze. Studuji tedy matematický obor. Ta naše univerzita má spoustu oborů. Může tam chodit právník nebo účetní. Je tam téměř vše. Mohu si v podstatě vybrat jiný obor i na následující rok. Já jsem si ale vybrala ten matematický.

Hrát v zámoří je pro většinu hokejistek sen. Jak to vnímáte vy?
Byl to můj sen, už když jsem hrála za Slavii. V zámoří v tu dobu už byly jiné holky (Polenská a další). Všechny jsem znala z reprezentace a od nich jsem to také „odkoukala“. Od těch patnácti jsem pro to nadchla. Jsem moc šťastná, že to takhle vyšlo. Bylo štěstí, že jsem Lenkou Craigovou potkala. Rozhodně svého rozhodnutí tam nelituji.

Tituly ve Slavii

Dá se hokej v zámoří nějak srovnat s tím tuzemským?
Když to srovnám s českou hokejovou ligou, tak to je opravdu velký rozdíl. Ta úroveň je velice dobrá, ale zvládnutelná. Těžko se to porovnává, ten hokej v Americe je prostě jiný než v Evropě. V tom věku do 24 let nám nikde nic lepšího nenabídnou.

Denisa Křížová v dresu pražské Slavie.

Jak vzpomínáte na léta, která jste strávila na Slavii?
Na na ty sezony vzpomínám ráda. Bylo to super. Mohlo mi být tak 11, když jsem tam začala jezdit. Holky jsou super. Vždy když se vrátím domů, přijedu na reprezentaci, když je vidím, je to fajn. Můžeme si popovídat. Jsou to kamarádi na celý život pravděpodobně.

A nějaký úspěch se vám ještě vybaví?
Vyhrávaly jsme poměrně pravidelně českou ligu. Čtyřikrát, možná pětkrát… Ty medaile mám pořád doma. Jezdily jsme i do Rakouska a hrály jsme tam alpskou ligu. Hrály jsme jednou i finální turnaj v Berlíně, kam se dostaly jen nejlepší týmy z jednotlivých zahraničních lig. Sice jsme hned prohrály, ale pamatuji si to asi nejvíc.

Pravidelně nastupujete v reprezentaci. Jak si to užíváte?
Nejvíc vzpomínám na MS v kanadském Kamloops. Tam se nám povedlo udržet se v elitní skupině. To byl obrovský úspěch. Mohly jsme skončit páté, na ty Švédky jsme měly. Cílem ale bylo se udržet, což jsme splnily. Ráda vzpomínám, jak jsme postupovaly. Byly jsme v nejvyšší divizi v Ottawě v roce 2013, pak jsme spadly dokonce až do druhé divize. Je dobré, jak se vyvíjíme, zlepšujeme. Vyhrály jsme divizi dvě, pak tu první. V roce 2013 jsme pak vyletěly poprvé do TOP divize. To je prostě nezapomenutelné.

Foto: Karel Švec, ČSLH