Báječné individuální výkony: Červenkův hattrick za 12 minut

14.07.2019, Tomáš Pauček

V nové sérii, která se postará o osvěžení letní hokejové přestávky, se postupně vrátíme do posledních deseti let, ze kterých vybereme obzvlášť povedené a v té době nezapomenutelné individuální momenty, jimiž se slávističtí hokejisté zapsali do hokejových dějin. První díl nás přenese do sezony 2009/10, ve kterém Pražané získali bronzové medaile!

 
 

Ten rok byl jako na houpačce. Povedená období bruslařů s hvězdou na prsou se střídala s těmi nepovedenými, nadějný tým kolem v té době mimořádně zářícího kapitána Červenky se navíc do předkola play off dostal až doslova za pět minut dvanáct. I přes všechny útrapy z toho nicméně nakonec byl postup přes Litvínov a Zlín až do semifinále, ve kterém svěřenci Vladimíra Růžičky vypadli s později stříbrnými Vítkovicemi.

Slavia, jak již bylo vyřčeno, se tenkrát mohla spolehnout na jednu obrovskou útočnou sílu. Kapitán Roman Červenka v té době připomínal odbržděný důlní vozík, jehož od skórování či přesných gólových přihrávek téměř nešlo zastavit. Od rekordního počinu 77 bodů za sezonu jej tehdy dělily pouhé čtyři brankové akce…

Nelze nicméně opomenout ani další jeho spoluhráče. Lví podíl na bronzových medailích patří i Michalu Vondrkovi, stejně tak zářil i další produktivní forvard Tomáš Kůrka, jenž během sezony přestoupil do Vršovic z Českých Budějovic. Do branky tehdy poprvé nakoukla i pozdější opora, v té době teprve dvacetiletý Dominik Furch.

Obrat v úvodu řídil famózní Červenka

Psala se poklidná neděle 13. září. Slávistická fanouškovská obec mohla být prozatím spokojená tak napůl – v úvodním domácím klání sice jejich miláčci nestačili na Třinec, v repríze finále posledních dvou sezon nicméně srazili Karlovy Vary 4:1 a řádně jim tak znechutili premiéru ve zbrusu nové KV Areně. Jenže přichází další náročná zkouška – do Vysočan přijíždí nepříjemný Litvínov, v té době ještě stále také s hrajícími legendami Jiřím Šlégrem a Robertem Reichelem. Sešívaným v té době navíc chyběl kapitán a přední exekutor vhazování Josef Beránek, jenž se potýkal se zraněným ramenem, kapitánské céčko tak oblékl pětadvacetiletý Roman Červenka.

A právě absence Josefa Beránka byla znát – klíčová vhazování lépe zvládal soupeř, jenž přestál úvodní nápor a zásluhou Michala Trávníčka se dostal do vedení. Chemici svůj těsný náskok hájili výborně – zablokovali nespočet střel, byli důrazní ve všech koutech svého obranného pásma a navrch jim držel vysoké akcie výtečně chytající Jaroslav Hübl.

Roman Červenka nasbíral v sezoně 2009/10 báječných 73 bodů - k překonání rekordu mu chyběly jen čtyři další...

Když pak zkraje 45. minuty zvyšoval na 0:2 ostrou ranou Peter Jánský, zdálo se, že je hotovo. Jenže nikdo se v té době nemohl mýlit víc.

Ke slovu se totiž přihlásil do té doby nepříliš výrazný zastupující kapitán. Roman Červenka, jemuž se nalepené céčko na prsou během druhé přestávky odlepilo a pro třetí část jej tak nechal raději v kabině, si minutu po druhém inkasovaném gólu sjel k vyraženému kotouči a po obkroužení Hübla bez potíží zakončil do prázdné klece. Sešívaným jakoby někdo vlil čerstvou krev do žil. Náhle byli bruslivější, důraznější a hlavně nebezpečnější než jejich soupeř. Šest minut před koncem navíc zaváhání hostujícího Gureně využil opět Roman Červenka, jenž parádní nahrávkou přes celou šíři hostujícího brankoviště vybídl k zakončení do prázdné brány Davida Hrušku.

O2 Arena byla v tu chvíli na nohou a žádala si další zásah v hostující svatyni. A rozhodně se nedá říci, že by na něj musela čekat dlouho. Po další půlminutě sice za tvrzené sklo trestné lavice putoval až příliš aktivní Kolařík, i při vlastním oslabení nicméně pokračovalo galapředstavení Romana Červenky – tehdy pětadvacetiletý forvard se protlačil po pravé straně přes dva hráče k zakončení backhandem, které skončilo přesně v levém horním růžku.

Své galapředstavení pak Červenka dokonal dvě minuty před závěrečnou sirénou poté, co tentokrát z levé strany ostrým švihem vyhnal pavouky z opačné šibenice než o pár chvil předtím. Na hattrick slávistickému kanonýrovi stačilo 12 minut a 25 vteřin, čtyři body v jednom utkání mu pak vynesly i ocenění „Hvězda týdne“.

Sám čtyřbodový hrdina po zápase doslova zářil, svůj podíl na báječném obratu nicméně nechtěl nijak zveličovat. „Jsem moc rád, že se mi daří, nicméně nerad bych to přeceňoval,“ vyprávěl v mixzóně novinářům. „Důležité jsou pro mě výsledky týmu. Když se mi bude dařit a nebudeme sbírat body, bude to k ničemu.“ Ani on tehdy s největší pravděpodobností nevěděl, jak skvělý ročník prožije jak individuálně, tak nakonec i týmově.

Smutný hattrick Michala Vondrky

Ač měli Pražané svého spasitele v sezoně 2009/10 uloženého pod jménem Roman Červenka, nelze zapomenout ani na další šikuly, kteří se ve stínu pozdějšího vítěze kanadského bodování také podíleli na konečném tažení až do semifinále. Jedním z nich byl i tehdy osmadvacetiletý Michal Vondrka, který v té době patřil spíše mezi sběrače gólových přihrávek než mezi střelce – asistencí během základní části nastřádal 25, kdežto branek „pouze“ 9.

O to více některé fanoušky mohlo zarazit utkání 33. kola proti Plzni. Hokejisté z Vršovic v té době rozhodně neměli důvod k rozdávání úsměvů. Podařilo se jim sice přerušit nelichotivou sérii čtyř prohraných utkání v řadě, v jejich myslích nicméně stále rezonovala nepříjemná prohra na ledě Kladna. Do O2 Areny navíc přijížděl jeden z favoritů soutěže, svěřence Vladimíra Růžičky tedy rozhodně nečekalo nic jednoduchého.

Nepříliš optimistické prognózy nicméně už v páté minutě zpochybnil Karol Sloboda – vytáhlý obránce pálil od modré čáry hned po buly a jeho prudký projektil skončil až za Pöpperlem. To však bylo na dlouhou chvíli od červenobílých vše. Plzeň postupně převzala roli favorita a byť na tom střelecky byla o něco hůře než domácí, tak začala obracet skóre. Lví podíl na tom měl zejména Petr Vampola, jenž v první třetině dvakrát využil chyb slávistické obrany, zkraje části druhé pak dokonal hattrick po dorážce z hranice brankoviště.

Michal Vondrka v té době nepatřil mezi vyhlášené střelce, proti Plzni nicméně zaznamenal hattrick a jednu asistenci k tomu!

Rozhozené řady Pražanů nespasila ani následná přesilovka, po které navíc na rozdíl tří gólů zvyšoval Pavel Vostřák. Na jeho trefu asistoval plzeňský kapitán Martin Straka, jenž tak zaznamenal šestnáctý zápas alespoň s bodem v řadě.

Když už se zdálo, že je Slavia na odpis, přišel doslova blesk z čistého nebe. O ten se postaral Tomáš Kůrka, jehož slibný výpad dorazil za brankovou čáru Michal Vondrka. Po velké chybě Vostřáka se navíc budoucí reprezentant dostal do úniku i ve vlastním oslabení a vykřesal jiskru naděje, když snížil na 3:4.

„Tady snad nefungují obrany,“ musel si říkat nezaujatý divák. K mimořádně atraktivní druhé třetině totiž přispívaly zejména právě nepříliš jisté zadní řady obou výběrů – a stejně jako se to dvakrát povedlo Vondrkovi, i Plzeňští vzápětí dvakrát trestali sešívané chyby. Nejprve vrátil modrobílým dvoubrankový náskok taktéž ve vlastním oslabení Jan Dresler, vzápětí navíc na 3:6 z pohledu Pražanů zvyšoval Jan Benda. Oba zásahy nedokázal zastavit ani Stanislav Neruda, jenž po čtvrté brance vystřídal v brankovišti Pavla Orcta.

Třetí dvacetiminutovka byla už o poznání klidnější. Po Nerudově chybě sice na pětigólový rozdíl zvyšoval Jan Stránský, v poslední desetiminutovce nicméně ještě alespoň částečně vrátili Slavii do zápasu David Hruška a hlavně svým třetím gólem v utkání Vondrka, jenž i přesto jen těžko po zápase skrýval zklamání.

„Ty branky, které jsme dostali, byly některé fakt smolné,“ svěřil se po utkání novinářům. „Na jednu stranu jsem rád, že jsem ten hattrick dal, ale je škoda, že jsme neudělali výsledek. Já sám jsem těch gólů mohl dát asi pět,“ litoval svých neproměněných šancí smutný hrdina. Tehdy však ještě nemohl ani on tušit, že je porážka s Plzní teprve druhým neúspěchem v řadě, jenž se nakonec zastavila až na čísle 6.

Spasitelem za pět minut dvanáct

Byl to pro Tomáše Kůrku skvělý rok. Po přestupu z Českých Budějovic do Slavie se ihned zařadil mezi opory, zaznamenal nejvyšší počet bodů za jednu sezonu v kariéře a navrch se hned devětkrát představil v reprezentačním dresu. Takový pomyslný vrchol životní sezony přišel pro sešívanou jednadevadesátku kolo před koncem základní části.

Kalendáře byly tehdy otočené na datum 3. března. Počasí venkovnímu sportu či jiným jarním radovánkám moc nepřálo – teploměry meterologické stanice ve Zlíně tehdy naměřily pouhých 5 stupňů nad nulou, oblohu navíc křižovaly zlověstně vypadající mraky. Podobně si v koutku duše mohli připadat i slávisté – měli dvě kola na to, aby získali tři body a zajistili si tak místo v předkole play-off. Jakýkoliv jiný výsledek by totiž mohl znamenat nemyslitelné – ve zbytku sezony bojovat o udržení.

A právě nepříjemné myšlenky na play-out v kombinaci s návratem z dlouhé olympijské pauzy udělaly v úvodu utkání své. Na Zimním stadionu Luďka Čajky se střídaly chyby s nepřesnostmi, které však ani jeden ze soupeřů nedokázal v první třetině potrestat.

Druhé dějství už však bylo o něčem jiném. Domácí zatopili pod kotlem a promrzlým tribunám připravili několik velkých šancí, které nicméně končily buď mimo klec, či případně na jistém Robertu Slipčenkovi. Ten zazářil zejména při povedené zlínské přesilovce, kdy odolal obrovskému náporu, jenž na něj žlutomodří vysílali.

Byla to tak zejména jeho zásluha, že skóre i v polovině utkání bylo nerozhodné. A byť je následující pravidlo už léty orezlé a stalo se z něj hojně používané klišé, opět se potvrdilo, že kdo branku nedá, brzy ji inkasuje. Před Sedláčkem, jenž měl do té doby naprosté minimum práce, se zkraje 31. minuty zjevil právě Kůrka a na rozdíl od domácích svou šancí nepohrdl – střela pod lapačku znamenala (vzhledem k vývoji druhé části) překvapivé slávistické vedení!

Tomáš Kůrka se po příchodu ihned zařadil mezi opory, v play-off poté vytvořil s Romanem Červenkou vůbec nejproduktivnější dvojici!

Vstřelená branka vlila Pražanům novou krev do žil. Podařilo se jim vyrovnat hru a již nepouštěli Zlín do takových příležitostí jako předtím. Krátce před druhou sirénou byl nicméně vyloučen Roman Červenka a Ševci se konečně dočkali zaslouženého úspěchu – pouhé tři vteřiny před koncem třetiny dokázal vyražené kotouč dopravit za Slipčenkova záda Bedřich Köhler.

Situace po druhé přestávce tedy byla pro svěřence Vladimíra Růžičky stejná jako po té první – potřebovali nutně dát gól a udržet hubený náskok ideálně až do konce. A dá se říci, že to tentokrát bylo vidět i na předvedené hře. Ač bylo utkání vyrovnané, Slavia se více dostávala do střeleckých pozic a nebezpečných šancí. Tu největší spálil Marek Tomica, jenž v úniku nedokázal vyzrát na jinak dobře chytajícího Sedláčka.

Ke slovu se tak musela znovu přihlásit v budoucnu nejproduktivnější dvojice play-off. Roman Červenka využil při dvojnásobné přesilovce nepozornosti zlínských hokejistů, kteří se na moment místo na hru začali soustředit na neodpískaný souboj Havla s Hamrlíkem, a vyslal přesný pas před odkrytou klec, ke které si nabruslil a následně do ní i zasunul kotouč hrdina středečního večera Tomáš Kůrka!

Zlínští sice v závěru ještě mocně sahali po vyrovnání, všechny jejich pokusy ale dokázal ztlumit další z hrdinů Robert Slipčenko, jenž za celý zápas čelil 31 pokusům soupeře. Slavia si tak jedno kolo před koncem pojistila předkolo play-off, do kterého nakonec vstoupila ze sedmého místa.

Názory FB uživatelů

 

Partneři
 


© 2001-2019 HC Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. | RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.hc-slavia.cz

Hubnutí s fitness | Olympiáda dětí a mládeže


"