PANE TRENÉRE: Slavia je jako rodinný klub, říká Pomahač

Už dvacátým prvním rokem má pod palcem slávistickou mládež a pro klub svého srdce dělá spoustu další práce – včetně zajišťování financí z dotací. I když František Pomahač stíhá ještě další povinnosti, na Slavii nedá dopustit. „Považuji Slavii za takový rodinný klub. Všichni ve vedení i naši trenéři a zaměstnanci mají ty správné charakterové vlastnosti, takže si všechno dokážeme hned vyříkat,“ vysvětluje.

Sekretář slávistické mládeže, asistent trenéra 6. třídy, neúnavný sběratel financí na chod klubu, od letoška nově spojka při získávání dotací pro všechny pražské oddíly, zástupce ředitelky na ZŠ Eden, učitel tělesné výchovy a přírodopisu… to je pouze hrubý výčet funkcí Františka Pomahače, bývalého slávistického brankáře, který nedávno oslavil padesátku.

A do toho všeho neúnavný slávistický srdcař stíhá i chodit cvičit a dostatečně spát. „Na Slavii myslím ve dne v noci. Našel jsem si systém, díky kterému všechno zvládám,“ říká Pomahač, který na Slavii učil a vychovával spoustu hokejistů, ale i fotbalistů.

I když jsou z dětí dnes často i velké sportovní hvězdy, nezapomněly na něj. „Je to příjemné, když mě pak tihle kluci potkají na ulici a pořád mě zdraví,“ usmívá se Pomahač. I to je pro něj motivací v další práci pro Slavii, která má v jeho případě nevyčíslitelnou hodnotu.

Nově vybudované centrum mládeže

Nedávno jste se zasadil o výstavbu centra mládeže a rozcvičovny. Jaké další novinky se v poslední době na Slavii zavedly?
Udělali jsme pro děti novou posilovnu, takže teď už je to v centru mládeže kompletní. Těší mě i rozcvičovna, nové mantinely a klubovna a zázemí pro trenéry. V plánu bylo i nové venkovní hřiště, ale to postavíme asi až příští rok. Dále jsme se s vedením oddílu rozhodli, že budeme nově dávat ceny hráčům měsíce od druhé do deváté třídy. Také jsme požádali Romana Červenku, abychom za ním mohli jako motivaci udělat výlet do Švýcarska. Máme k dispozici klubovou dodávku, takže na konci února bychom tam vyjeli. Pár trenérů a některé děti z páté až deváté třídy. Podívají na zápas, vyfotí se v kabině… třeba se příští rok domluvím s Hertlíkem (Tomáš Hertl, pozn.) a poletíme za ním do Ameriky. (úsměv)

Jaké jsou výhody centra mládeže?
Přidali jsme díky němu k ledu hodně suché přípravy. Všechny ročníky chodí jednou až dvakrát týdně do centra nebo rozcvičovny. Zahrají si fotbal nebo cokoliv dalšího. Kluci se tak hýbou a mají z tréninku radost i mimo led. Takové zázemí je pro ně hrozně důležité. Jsem rád, když kluci chodí do centra mládeže i ve volném čase. Je jedno, jestli tam hrají šipky nebo stolní tenis, důležité je, že tam chtějí být.

Mládeži se navíc na začátku sezony hodně daří, téměř všechny kategorie až na juniory se drží na čele tabulky. S tím musí panovat spokojenost…
Hezky se na to dívá, ale bereme to s pokorou. U dorostu je to pro mě příjemné překvapení, protože odešlo dost hráčů. Zdravé jádro ale zůstalo a ukazují se další kluci. Mají vztah ke Slavii, cože je základ. Nebereme sem hráče, na které nezbylo místo v jiných klubech. V tom jsme opatrní a myslím, že se to vyplácí. Kluci, co tu hrají, mají Slavii rádi, oceňují naši snahu a nic v tréninku nebo zápase nevypustí. Navíc máme kvalitní trenéry, kteří všichni hráli hokej. Mají tah na bránu a hlad po trénování. Pořád něco vymýšlíme, používáme nové pomůcky k trénování. Považuji Slavii za takový rodinný klub a dýchá se nám všem dobře. Trenér druhé třídy zná trenéra dorostu a obráceně. Všichni ve vedení i naši trenéři mají ty správné charakterové vlastnosti, takže si všechno dokážeme hned vyříkat.

Nově vybudované centrum mládeže

Jak jste prožil změnu ve vedení Slavie?
Nový majitel pan Tichý už působil v klubu přes dva roky, takže to bylo spíše formální. Máme pravidelné schůzky s vedením, posouváme se, řešíme problémy v krátké době. Líbí se mi, že majitel klubem žije a nikdo ve vedení nestrká před problémy hlavu do písku. Na opak se snaží nad rámec svých pracovních povinností starat o klub. Výborné rozhodnutí majitele bylo zavést pozici sportovního manažera, kterým se stal Jiří Veber.

Staráte se také o shánění dotací pro Slavii. Jak je to náročná práce?
Bez toho bychom se nemohli vůbec nadechnout. Za posledních deset let se dotace hodně zlepšily. Velká pochvala v tomto patří hlavně Hlavnímu městu Praha, bez nich bychom měli asi velký problém. Díky Praze máme za poslední roky spoustu nových věcí. Teď aktuálně jsme dostali grant i na rekonstrukci strojovny a další žádosti chystáme. V posledních letech se dotace zlepšily i na MŠMT. Od městské části na Praze 10 by to mohlo být lepší. I od svazu bych si představoval trošku větší podporu, ale v poslední době se dost snaží. Na mně je i komunikace s dalšími pražskými oddíly, pro které pak žádáme o společnou dotaci od města. Všichni se známe, děláme hokej dlouhou dobu. Staráme se společně o hokejovou výchovu mladých hokejistů v Praze, takže spolu ohledně dotací dobře komunikujeme.

Představte si, že byste měl najednou k dispozici 10 milionů. Co byste s nimi na Slavii provedl?
To je hezká představa, o tom sním pořád. (úsměv) Není to na nový stadion, takže bychom za ty peníze vylepšili zázemí a dali něco dětem, ty jsou na prvním místě. Pořád myslím na to, aby byli u nás mladí hokejisti spokojení. Možná bych každému hráči v klubu koupil hokejku. Tři sta hokejek, to už by něco stálo.

Snažíte se kontaktovat i úspěšné odchovance Slavie s žádostí o finanční podporu?
Když jsem viděl zprávu, jak ve Švédsku bývalých sedm hráčů postavilo oddílu novou halu… tak to je pohádka. Já jsem ale asi naivní. Když jsme stavěli centrum mládeže, tak jsem oslovil několik odchovanců a víceméně všichni mi vyhověli. Já se nebojím o jakoukoliv podporu si říct. Na Slavii myslím ve dne v noci a chci, aby to tady bylo pěkné.

Nové mantinely v Edenu

Byla řeč o Romanu Červenkovi – ten nedávno mluvil o tom, že by do Slavie možná někdy rád majetkově vstoupil. Líbilo by se vám, kdyby se někdo takový na vedení klubu podílel?
Samozřejmě by to bylo super. Roman tady vyrostl a je to kluk, který se vždycky choval slušně a mluví o Slavii s pokorou. Chodí i na fotbal a má prostě ke Slavii vztah. Kdyby někdo takový přišel a nabídl spolupráci, tak já bych se tomu určitě nebránil. Jen víc takových borců jako Roman, kteří by nám tady pomohli.

Kromě Slavie a dalších hokejových záležitostí učíte ještě na Základní škole Eden, kde děláte i zástupce ředitelky. Zároveň tak ale máte ale pod kontrolou spoustu mladých slávistických hokejistů, kteří na ZŠ Eden chodí, je to tak?
Myslím si, že tři čtvrtiny dětí z našich týmů do deváté třídy chodí na základní školu v Edenu. Je to všechno hezky provázané. Ale dorostence a juniory už tak hodně pod kontrolou nemáme, protože jsou na středních školách po celé Praze. To mají třeba lépe vyřešené ve Švédsku a Finsku, kde mají hokejisti na střední škole méně hodin, můžou trénovat dopoledne, pak jdou teprve do školy. U nás je spousta vyučovacích hodin a po škole jste rádi, že stihnete trénink a ještě se naučit. Když chcete trénovat před školou, tak jedině v šest ráno, což není ideální.

Jak všechny své náročné povinnosti vůbec zvládáte?
Nikdy jsem si neplánoval, že to takto bude. Naštěstí mi v tom pomáhají moderní technologie, takže už nemusím pořád jenom sedět v kanceláři. Přijal jsem nabídku dělat zástupce na ZŠ Eden, protože mezi dětmi je hokejistů hodně, takže je mám pod kontrolou. Ne že bych byl pro ně strašákem, ale nějaký respekt mám. Každé ráno řeším věci ve škole, do toho hokej a odpoledne trávím na zimní stadionu. Jsem rád, že pomáhám s trénováním šesté třídy Tomáši Kucharčíkovi. Je to náročné, ale našel jsem si systém a s přibývajícím věkem mám větší nadhled. Najdu si čas i na sebe. Až to nepůjde skloubit, tak třeba přehodím výhybku.