PANE TRENÉRE: Do Slavie se vždycky rád vracím, říká Jiří Doležal

Ve Slavii strávil poslední čtyři sezóny své bohaté hráčské kariéry a začal zde v roce 2000 i své trenérské působení. Po štacích ve sparťanské mládeži, u reprezentačního výběru do 16 let či na střídačce seniorských týmů Sparty, Berouna, Chomutova a Litoměřic se trenér Jiří Doležal do sešívané organizace znovu vrátil. Letos začíná v Edenu už pátou sezónu po svém návratu.

„Vždycky jsem se sem rád vracel,“ říká šestapadesátiletý asistent trenéra slávistické juniorky v obsáhlém rozhovoru v rámci seriálu Pane trenére. Ve Slavii působil nejprve na střídačce dorostenců, letos přešel k juniorce.

Do Vršovic přišel bývalý reprezentační útočník na poslední čtyři sezóny své hráčské kariéry, po trenérských štacích u A-týmů Berouna, Chomutova či Kadaně se pak na sezónu 2015/16 vrátil jako mládežnický kouč. „Jsem rád, že jsem tady měl vždycky místo, a doufám, že ho tady ještě nějaký rok mít budu,“ pokračuje.

Jak byste tedy to pětisezónní působení na Slavii hodnotil?
Co se týče z mého hlediska, tedy trenérského, tak člověk pořád myslí na ty nejvyšší příčky, což jsou pro mě samozřejmě dospělí. Příchod sem tak byl trochu krok zpátky. Ale já jsem za to rád, protože ať už u toho mladšího dorostu nebo dorostu B v loňské sezóně se člověk pořád učí. Pořád jsou tam nové věci, protože ti kluci procházejí nějakým vývojem, který je dobré poznat. Já jsem za tu zkušenost rád, každého trenéra to posouvá dopředu a z každé štace si člověk může vzít něco pozitivního a připravit se na další roky.

V čem byste řekl, že je největší rozdíl mezi trénováním chlapů a mládeže?
No to je úplně jednoduché. Ti kluci, dorostenci nebo junioři, ještě nejsou hotoví hokejisté. Přece jenom když přijdete do kategorie mužů, tak tam už předpokládáte, že ti hráči tím vývojem prošli a že jsou na takové úrovni, aby je trenér, jak já říkám, jenom učesal, aby to vypadalo tak, jak si představuje. Ale ne vždycky tomu tak bylo, hlavně mladí kluci se s tím strašně moc potýkají. Já to pozoruju v naší juniorce, kdy jsem si myslel, že kluci už budou na dospělý hokej připravení, ale bohužel musím konstatovat, že nejsou.

Syn Jiří Doležal se vrátil do Slavie během sezóny 2017/18.

Je to jeden z těch hlavních důvodů, proč se juniorce na začátku letošní sezóny zatím tolik nedaří? Nebo tam jsou i nějaké jiné příčiny?
Tak samozřejmě ten kádr není tak kvalitní, chybí nám nějaký střelec, který by naše zápasy rozhodoval.

Někdo jako Jaroslav Brož nebo Robin Všetečka…
Ano, ti kluci v juniorce samozřejmě nasbírali spoustu gólů a rozhodli spoustu zápasů, což nám teď chybí. Je to o tom, že my sice můžeme hrát dobře a hrajeme dobře dvě třetiny, třetinu jako teď v Plzni, ale pak uděláme tři hloupé individuální chyby. A to v systému, který si s trenéry myslíme, že už je zaběhlý, a v němž by to kluci měli dělat automaticky. Najednou zjistíme, že tomu tak není. Takže místo toho, abychom vedli 1:0, tak po třech minutách prohráváme 1:3 a pak se zbytkem zápasu spíš protrápíme.

V čem se musíte nejvíce zlepšit?
V disciplíně. Disciplína je pro nás jednoznačně to nejhorší, co nás nyní potkává. Nechci to hodnotit, to by spíše příslušelo Jiřímu Veberovi, ale osobně si myslím, že jsme za očekáváním v herní disciplíně, v tom, jak má každý hráč svůj úkol, který by měl pro svoji pětku nebo tým splnit. My ty kluky známe a věříme, že jsou lepší hokejisté, než jak se teď prezentujeme.

Zmínil jste nového trenéra juniorských slávistů a sportovního manažera Jiřího Vebera. Jak se vám s ním spolupracuje?
Když jsem se vracel, to tady bylo ještě minulé vedení, a jeden rok jsem dělal šéfa akademie, tak jedna z mých otázek byla, proč není na Slavii sportovní manažer. Já jsem tedy rád, že nové vedení tu funkci znovu zavedlo. Myslím si, že je to lepší směrem k A-týmu – Jirka může i přes juniorku vidět hráče, kteří jsou na tom dobře. Navíc pak komunikuje s trenéry v áčku, v čemž také vidím lepší spolupráci. Důležité to je i v tom směřování mládeže, že tu máme někoho, kdo se stará o talenty a kdo může přes agenty shánět více hráčů. Je to jedna z věcí, která může Slavii pomoci. Měla by to být jedna z důležitých pozicí v klubu.

Vy máte hojné zkušenosti ze své hráčské kariéry, s národním týmem jste byl čtyřikrát bronzový. Ví to vaši svěřenci?
Já si myslím, že spousta kluků historii našeho hokeje moc nezná. Nevím, čím to je, ale když se jich budete ptát na určitá jména z naší historie, tak si myslím, že hráče znát nebudou. Myslím si, že je neznají. A je to jeden z těch jejich nedostatků, že se o to vůbec nezajímají.

Trenér Jiří Doležal během působení v Litoměřicích v sezóně 2014/15.

Ale vítěznou olympiádu v Naganu určitě znají, možná i zlaté domácí MS 1985…
Ano, to asi možná jo, ale nevím, jestli by byli schopní vyjmenovat několik hráčů z té sestavy, která tam tehdy hrála. Nagano se zase pořád ukazuje a připomíná, ale myslím si, že je tady spousta dalších dobrých hráčů, které by kluci neznali, kdyby třeba neprošli NHL. V tomhle trošičku zaostáváme. Když se třeba kluků zeptáme, s kým dneska hraje áčko, tak spousta z nich to neví. Takže ten zájem není takový ani z pohledu směrem k našemu áčku.

Ví o vás, že jste mistr ligy ze sezóny 1989/90 se Spartou?
Upřímně řeknu, že nevím, protože to už je hodně dávno. To pro mě byly krásné roky, samozřejmě u velkého slávistického rivala, ale ten klub mě zkrátka uvedl do hokejového světa, do velkého hokeje. Netuším, jestli to kluci vědí. Myslím si, že spíš ne.

Pojďme zpět k národnímu týmu. Zašel jste před tím, než odjížděli na reprezentační sraz, za juniory jako Brož, Všetečka nebo Štibingr, abyste jim předal nějaké své rady a tipy?
Ne, ne, to jsou kluci, kteří mně i spoustu jiným trenérům prošli rukama, takže pokud vnímají proces tréninku, to, co jim trenéři říkají, a od každého si něco vezmou, tak je to pozitivní i v tom, že když se pak dostanou do kategorií národních mužstev, ať už mládežnických nebo dospělých, tak si z toho můžou něco vytáhnout. Oni si můžou do toho velkého hokeje, do národních mužstev, přenášet to, co jim trenéři zdůrazňují na trénincích, to, co by bylo vhodné dělat. Ale vyloženě jsem za nikým nešel a neříkal jsem mu, že musí tohle a tohle…

A oni za vámi nebyli?
Ne, to určitě ne, ale to, co já po nich chci na tréninku, po nich budou chtít i trenéři v národním mužstvu. Pro ně by to nemělo být nic nového. Otázka je, jestli si to pak převezmou a jestli s tím dokážou pracovat tak, aby to uplatnili dál.

Vy jste o tom už tady trochu mluvil, ale co si myslíte, že české hokejové mládeži chybí nejvíce?
Jedna z těch věcí je disciplína a rodina, ale já si myslím – a možná teď někdo bude psát odpověď, že je jiná doba –, ale z každé doby bychom si něco měli umět převzít. A to je to, co nám teď jednoznačně chybí. Disciplína a výchova. To, jak se ti kluci chovají. Nejen ve škole, na ledě, ale i mimo něj.

Co říkáte na to, co se děje ohledně pozastavení juniorské ligy a že se místo ní hraje turnaj O Pohár DHL?
Mám na to samozřejmě svůj názor. Vyřazení týmů ze soutěže jinou než sportovní cestou je nešťastné. Z tohoto pohledu to je rozhodnutí, které se mi nelíbí, ale jak vidíme, tak ani soudy s tím moc nesvedou.

V áčku hraje i váš syn Jiří Doležal. Chodíte na zápasy a radíte mu?
Samozřejmě že se chodím dívat. Když nehrají doma, tak se dívám přes Tipsport nebo Hokejku, a to jak na Jirku, tak na Tomáše. Ale dneska už není doba taková, kdybychom si prostě sedli ke stolu, a já jim říkal, co mají dělat. Oba kluci už jsou ve věku, kdy jsou dospělými táty od rodin. Občas jim něco řeknu, ale rád si vyslechnu i jejich názor na situaci, protože člověk to z tribuny vidí z odlišného úhlu pohledu. Těch rad už tolik nerozdávám. Kluci už jsou zkušení.

Otázka na závěr. Vy prý rád chodíte hrát golf. Potkáváte tam hodně hokejistů?
Můžu říci, že se někdy potkám s kluky, se kterými jsem hrál, ale není to pravidelně. Toho času, hlavně v letním období, kdy se u juniorky trénuje dvakrát denně, moc nezbývá. Ale rád chodím, snažil jsem se poslední dva roky docela hodně chodit. Pro mě je to hra, která mě zbaví stresu. Jdu se projít s golfovým vozíčkem, holemi a je mi jedno, jestli zahraju 95 nebo 82, jenom se prostě snažím odreagovat od všedního dne. Člověk může svoji duši a hlavu trochu očistit od starostí, aby se potom mohl k rozdělané práci vrátit úplně čerstvý. Rozhodnutí jsou pak možná úplně jiná, než by byla, kdyby člověk byl ve stresu. Pro mě je to dobrá hra na uklidnění a odreagování.