Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
HISTORIE KLUBU
25. října 2020

120 let nejstaršího klubu: Kvůli Slavii jsem odmítl i nabídku z Finska, vzpomíná Zavadil

Výchova mládeže je po dlouhá desetiletí vizitkou Slavie. Někteří odchovanci sice postupně odcházeli, řada ale zůstala a pomohla klubu k úspěchům. Důležitý podíl na jejich vývoji odvedl dlouholetý mládežnický trenér Zbyněk Zavadil, který působil jako vedoucí tréninkového střediska mládeže v Edenu. V rozhovoru mluví i o své hráčské kariéře.

Vítáme vás u prvního dílu seriálu 120 let nejstaršího klubu, ve kterém vám přinášíme pohled do slávistické historie prostřednictvím článků a rozhovorů s významnými osobnostmi z řad hráčů, trenérů a funkcionářů. Ptáme se na jejich působení ve Slavii a na klíčové okamžiky klubové historie, u nichž byli přítomni. Seriál doplňuje stejnojmennou knížku, kterou klub již brzy představí.

Zbyněk Zavadil (na titulní fotografii druhý zleva) začínal jako fotbalista a postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Za B-tým mužů hrál dokonce druhou nejvyšší soutěž. Během hokejové kariéry oblékl kromě sešívaného také dres Olomouce a Třebíče. „V té době se daly dělat dva sporty, což už dneska nejde,“ začíná rozhovor ke 120letému výročí od založení klubu.

V čem se to změnilo?
Všechny sporty se staly celoročními. Dřív začal fotbal v dubnu a končil v říjnu. S hokejem jste skončil v březnu, dubnu, play-off se nehrálo. Ti, kteří hráli oba sporty, byli obojživelníci a v září a říjnu to měli náročné, protože se hrál fotbal i hokej. To už je dnes úplně vyloučené, protože každý sport má suchou i letní přípravu a fotbal se na zimu přestěhoval do hal. V hokeji byly tehdy jen otevřené stadiony, takže v dubnu už led roztekl. Haly se začaly objevovat až v 60. letech.

Jaké jste měl sny jako hráč?
Jako každý jsem chtěl hrát za A-tým Slavie.

Slibně se rozvíjející hráčskou kariéru vám ale už ve čtrnácti letech v podstatě ukončilo zranění.
Měl jsem víc zranění, ale po tomhle mi bylo jasné, že končím s vrcholovým sportem. Na stehně mám zvápenatělý sval asi ve velikosti rohlíku, říká se tomu koňar. Takové zranění se člověku buď vstřebá, zanítí nebo zvápenatí, což se stalo mně. Nemohl jsem trénovat naplno a při osobních soubojích jsem musel být opatrný. Ale i s tímhle zraněním jsem léta hrál druhou nejvyšší soutěž, která byla kvalitní.

Zbyněk Zavadil jako hráč

V roce 1966 jste si pak zranil pažní kost.
Sedm měsíců jsem byl v sádře. Když jsem pak zkusil znovu hrát, už to nebylo ono. Další těžké zranění. Rozhodl jsem se, že bude lepší, když skončím a budu to hrát jen jako hobby. Tak jsem začal trénovat ve Slavii přípravku.

Bylo pro vás trénování první volbou?
Když jsem se zranil, bylo to zklamání. Pořád jsem chtěl hrát. Pak jsem se setkal s panem profesorem Bouzkem, mistrem světa, který hrál fotbal i hokej za nároďák, a ten mě odvedl do Třebíče. Řekl mi, ať skončím a začnu trénovat. Že u mě vidí trenérské schopnosti. Když mě potkalo druhé zranění, tak mi to bylo jasné – dám se na kariéru trenéra!

A šel jste studovat. Co jste se naučil?
Když jsem dostal nabídku pracovat s mladými, chtěl jsem si neustále zvyšovat kvalifikaci. Vystudoval jsem pak i Fakultu tělesné výchovy a sportu. Přednášeli tam Kostka, Bukač, Dovalil, to byla kvalita. Celý svět jel podle naší hokejové metodiky a teorie tréninkového procesu. Švédové a Finové byli rádi, když se jim něco ukázalo, Kanaďané taky. Hráči LTC dokonce dostali příkaz jet do Ruska a naučit je hrát hokej. Rusové pak naši metodiku vylepšili, nasypali do toho peníze a stali se hokejovou velmocí. Ani se tím netají, byli rádi.

Teorii je ale důležité si spojit s praxí a věnovat tomu hodně času, aby to nějak vypadalo. Není to otázka dvou tří let, je to několikaletý tréninkový proces. Měl jsem ještě štěstí, že jsem se znal s profesorem Bukačem. Toho uznávali po celém světě. Čerpal jsem od něj a jel jsem podle české hokejové školy.

„Švédové a Finové byli rádi, když se jim něco ukázalo, Kanaďané taky.“

Několikrát jste se mihl i u A-týmu Slavie. Proč jste nikdy nezůstal naplno?
A-tým jsem většinou trénoval, když trenér onemocněl nebo odešel. Vždycky to bylo tak tři měsíce, nikdy jsem nedělal celou sezonu. Mým snem bylo ale pracovat s mládeží. Vzal jsem si kluky v šesti sedmi letech a chtěl jsem s nimi jít až do staršího dorostu, junioři tehdy nebyli.

Na co jste jako trenér nejvíc lpěl? I po stránce výchově hráče jako osobnosti.
Na disciplíně. Hráč musí hokej milovat a respektovat trenéra. Měl jsem náročný tréninkový proces, takže hráči tomu museli věnovat vše. Kdo to neplnil, měl smůlu. Kdo to plnil, mohl se dotáhnout až na vrchol. Podmínky pro to v oddílu byly.

Značně je vylepšil nový zimní stadion v Edenu, že?
Předchozí otevřený stadion měl nekvalitní led a sezona byla jen přes zimu. Na zimním stadionu jsme měli kvalitní podmínky – trénovali jsme celou sezonu a byl přímo v areálu Slavie. Měli jsme tréninkové středisko mládeže, které jsme dostali přidělené od svazu. Stát přispíval na výzbroj, led, soustředění. Byly kvalitní podmínky a hráči skoro nic neplatili.

Zbyněk Zavadil s Tomášem Vlasákem.

Popíšete, jak fungovala vaše dlouhodobá práce s mládeží?
Jednoho trenéra má tým dva roky, pak je nový a mančaft jde dál. Já jsem si ve Slavii prosadil, že bych chtěl s týmem jít od šesti sedmi let nejlépe až do áčka. Skoro se mi to podařilo, šel jsem s nimi do staršího dorostu, což byla tehdy nejvyšší mládežnická kategorie. Podařilo se nám vychovat hodně hráčů, ale protože naše áčko nehrálo v nejvyšší soutěži, tak odcházeli většinou do Sparty, případně Českých Budějovic. Mezi hráči, které jsem trénoval, byli Petr Bříza, Richard Žemlička, Pavel Geffert, Jiří Hlinka, Josef Štraub, Tomáš Vlasák, Jaroslav Bednář, Milan Antoš, David Bruk a David Volek, první Pražák a slávista, který hrál NHL.

Jaký byl pocit některé z hráčů, které jste trénoval, vidět ve Spartě?
Smíšený. Povinností trenéra je vychovávat hráče ke klubismu, což se dneska vytrácí, nejen u nás, ale po celém světě. Nám za áčko nastupovali hráči ze Sparty nebo Kladna, kterým jsme dělali farmu, a naši nejlepší hráči hráli naopak za ně. Bylo to těžké, ale tehdy byla taková doba, Slavia neměla A-tým v nejvyšší soutěži. Ale díky střeše nad hlavou a protáhnutí sezony se nám podařilo vychovat dost dobrých hráčů.

Měl jste někdy nabídku trénovat jinde?
V roce 1976 jsem dostal lákavou nabídku do Helsinek do Finska. Na tu dobu byla perfektní, ale chtěl jsem zůstat ve Slavii. Nelituju toho. I když tenkrát bylo unikum se dostat ven.

Vychoval jste řadu hráčů pro postup do extraligy. Cítil jste to jako odměnu za všechnu tu práci?
Potvrdil jsem si, že jsou dva způsoby, jak udělat mančaft. Když máte peníze, tak nakoupíte hráče, mnohem těžší je ale si je vychovat. V tomhle bylo vzorem Kladno, předtím to dělaly i Budějovice a Pardubice, před Naganem Litvínov. Zkoušel jsem to takhle a byl jsem rád, že někteří hráči byli ve Slavii, když postoupila. Mohlo se postoupit i dřív, ale plno hráčů bylo v extralize za jiné týmy. Naštěstí jich pár zůstalo.

Co byste popřál Slavii do příštích let?
Aby získala zpět extraligu a navázala na období, během kterého vyhrála tituly. Aby zaplňovala arénu a hrála s odchovanci. Teď to má na starost pan Tichý, slávista. Věřím mu, že to dotáhne.

Autor Šimon Rogner
Nepřehlédněte
A-TÝM 18.3.2024

Aleš Totter povede Slavii i v nadcházející sezoně

Hlavním trenérem slávistického A-týmu bude i v příští sezoně Aleš Totter. Dvaapadesátiletý kouč přebíral Slavii v listopadu loňského roku na 13. místě a tým nakonec dovedl do předkola Chance ligy.

Číst více
OHLASY - VIDEO 18.3.2024

Jsme v půlce, chceme do Poruby s dvěma výhrami, hlásí Jokl

Jako hotovou polovinu úkolu hodnotí Tomáš Jokl první výhru juniorů ve čtvrtfinále s Porubou. Kapitán Slavie k ní přispěl přesnou trefou v 15. minutě první třetiny, v níž sešívaní o vítězství ...

Přehrát video
ZÁPASY - MLÁDEŽ 18.3.2024

Junioři jdou v úvodu čtvrtfinále do vedení

Sešívaní junioři se v prvním zápase čtvrtfinále ujali vedení v sérii. V domácím utkání s Porubou zvítězili 5:1. Roli favorita potvrdili třemi brankami v úvodní třetině, vítězství pak potvrdili gólem ...

Číst více
ROZHOVORY 18.3.2024

Nejnáročnější sezona. Parta v kabině byla ale neuvěřitelná, říká Klikorka

Po těžkém začátku sezóny na Kladně se v říjnu vrátil na Slavii, aby pomohl trápícímu se týmu. „Záleželo nám především na záchraně a předkolo play-off už bylo jen bonus i pro fanoušky za jejich ...

Číst více