Adam Svoboda: Kryl jsem se před Rusáky

Q u e b e c - Je to jeho čtvrté mistrovství světa v řadě. Takovou sérií se nikdo druhý v týmu, který letos reprezentuje Českou republiku, pochlubit nemůže. "Vidíte, to ani nevím," směje se Adam Svoboda. Slávistický gólman zažil bouřlivé oslavy titulu a pak už zase musel s plnou polní do boje. Kouč Hadamczik jej povolal do kádru pro světový šampionát. V nedělním duelu s Itálií bude z pozice trojky krýt záda Marku Pincovi. Milan Hnilička dostal volno.

Jak si užíváte pobyt v Kanadě?
Stejně jako mistrovství před tím. Určitě ve mě převažuje optimismus, že jsem se sem dostal. Navíc je to letos v Kanadě a to se člověku nepoštěstí každý den, být na takové akci.

V pozici třetího gólmana je to tedy pro vás spíše příjemná dovolená, ne?
To zase ne. Každý den jsou tréninky a člověk se musí udržovat v kondici. Hlavně se snažím dělat to, co vždycky. To znamená pohodu a srandu.

Máte za sebou tři účasti na světovém šampionátu, ale ani jednou jste nebyl jednička. Vedete si v tomto ohledu nějaké statistiky?
To ne. Jednou jsem byl druhý brankář, jinak vždycky třetí. Co nám ale říkal trenér, tak proti Itálii by měl chytat Marek Pinc a já bych měl být pro tenhle zápas dvojka.

Existuje tedy možnost, že byste mohl zasáhnout do hry...
To ano, ale zatím nemá cenu to řešit. Kdyby to náhodou nastalo, tak pak o tom teprve můžeme mluvit.

Ještě v polovině května jste bouřlivě oslavoval se spoluhráči zisk titulu. Je těžké přepnout zase zpátky na tvrdý režim, když člověk ví, že ho čeká mistrovství světa?
Není. Titul a oslavy byly parádní. Všechno bylo hektické, úžasné, prostě impozantní. Samozřejmě jsme slavili, ale také jsme jen lidi a nikoliv stroje, takže to nešlo donekonečna. Pak mi zavolal trenér, jestli bych nepřijel, což mě potěšilo. Mezi tím jsem vlastně nebyl čtyři dni na ledě a to není taková doba, aby se nedalo rychle navyknout zpátky.

Ze Slavie jsou na světovém šampionátu dva hráči. Vy a útočník Jakub Klepiš. Není to trochu málo, na to že jste vyhráli titul?
Kdyby se Bedýnka (Jaroslav Bednář) dohodl s trenérem na pozici v týmu, tak by tu určitě byl. Měl ale také naplánovanou operaci ramene, takže se nakonec rozhodl mistrovství nezúčastnit. Tomáš Žižka měl zlomený prst, což je další kluk, který by tu mohl být. Nakonec jsme tady aspoň my dva.

Vy jste se zúčastnil šampionátu ve Vídni, Rize a Moskvě. Dá se mistrovství konané v Kanadě s těmi předchozími srovnat?
Když jsme byli v Montrealu, tak to na člověka dýchne. Je to hokejové město. Co se týče celkové atmosféry, tak ta je ale všude stejná.

První dvě utkání jste sledoval z tribuny stařičké haly Colisée Pepsi. Nebolely vás z dřevěných sedaček záda?
(smích) Záda ani ne, ale minulý zápas jsme byli v sektoru, kde byli samí Rusáci. Tak jsme si zakrývali vlaječku na bundě, abychom nedostali po hubě. (smích)