Bernad po prohře: Snad jen kapka v moři, která nás nebude mrzet

David Bernad byl při svém prvním startu za Slavii hodně vidět. Zapsal asistenci u prvního slávistického gólu a ve třetí třetině se dokonce pokoušel o "Michigan", přičemž nebyl daleko od úspěšného provedení. „Gólman byl rychlejší, přečetl mě a zvládl se natlačit na tyčku,“ mrzelo novou posilu.

Proti Přerovu to nevyšlo, proč?
Kamenem úrazu bylo, že jsme nedali góly, šance jsme ale měli. Soupeři také lépe pokryli předbrankový prostor a sami se dvakrát trefili po tečování střely, i když jsme se upozorňovali, že tam mají vždy dva hráče.

Co pozitivního naopak utkání ukázalo?
Nasazení, nikomu nejde upřít snaha a chuť hrát až do konce. I když se prohrává a dostaneme nějaký hloupý gól, tak se z toho nesesypeme.

Co to udělá s týmem, když se hned první zápas nepovede?
Kluci jsou většinou dost zkušení, takže bych řekl, že vůbec nic. Máme před sebou dalších 51 kol. Tohle byla jen kapka v moři, která nás na konci možná může mrzet, ale věřím, že nebude. Snad šlo jen o rozehřátí a půjdeme zápas od zápasu lépe a lépe.

Cítil jsem, že je o mě opravdu zájem

Sezonu jste měli zahájit už v sobotu proti Zlínu. Jaké to je pro hráče, když se odloží úplně první utkání?
Troufám si říct, že to není nic strašného. Připravovali jsme se na sobotu a po jejím zrušení jsme akorát přesunuli koncentraci na středu. Nehraje roli, kdy máme první zápas. Naštěstí jsme chytli tým, který stejně jako my nebyl rozehraný, takže v tomhle problém nebyl.

Čím jste vzniklý prostor v programu vyplnili?
V sobotu místo utkání byl takový náročnější trénink, který měl simulovat zápas. Já jsem se pak přesunul zpět do Boleslavi, takže nevím, jak to vypadalo tady, ale mě osobně se žádné volno netýkalo (úsměv).

Jaká vlastně byla tvá cesta do Slavie?
Bylo to trochu složitější, ale po telefonátu s Patrikem Eliášem jsem cítil, že je o mě opravdu zájem. Nechtěl jsem nabídku odmítnout, aniž bych to aspoň zkusil. Přijel jsem minulý pátek, protože v sobotu jsme měli hrát se Zlínem, ale když zápas zrušili, tak jsem se vrátil zase do Boleslavi. A jestli budou mít na Slavii zájem, budu takhle cestovat pořád.

Je hráč tvých zkušeností nervózní, když se má takhle narychlo připojit k týmu?
To asi ne, ale máte v hlavě, že když tady tým makal spolu několik měsíců v kuse a vy jim přijdete „pomoct“, tak jim hlavně tu jejich dřinu nechcete zkazit. Nazval bych to spíš respektem než nervozitou.

Jak ses adaptoval nejen na spoluhráče, ale i na herní systém sešívaných?
Přiznám se, že to bylo složité. Když začnu týmem, tak tady problém nebyl, kluci jsou dobří. Spoustu jsem jich znal, ať těch starších nebo mladších. Ale co se týká hry, tak jsem přišel po našem asi čtvrtém střídání za Holasem a ptal jsem se ho, kde je tady defibrilátor. Funěl jsem a připadal jsem si, jak když mám cisternu na zádech. Myslím ale, že jsem se do toho postupně dostával a doufám, že jsem neudělal ostudu.

Určitě ne, asistoval jsi na první branku, ve třetí třetině jsi pak nadchl diváky pokusem o Michigan...
Tak u asistence šlo o plácnutí na bránu a Bery (Matěj Beran) potom výborně pracoval v předbrankovém prostoru. Co se týče Michiganu, tam se puk odrazil od síťky, vrtěl se, já jsem se tam ocitl a než bych si to nějak připravil, tak jsem spíš zkusil tohle. Ale jejich brankář byl rychlejší, přečetl mě a zvládl se natlačit na tyčku.