Chceme hrát a dělat naší práci. Snad nebude přerušení dlouhé, přeje si Novák

Obránce Jan Novák je nejzkušenějším hráčem týmu, ale současná situace je pro něj stejně jako pro ostatní hráče úplně nová. „V soutěži bych pokračoval, ale zároveň doufám, že budou moci fanoušci na stadiony co nejdříve,“ říká kapitán.

Do letošní sezóny jste vstoupili velmi dobře, spolu s Porubou, Jihlavou a Benátkami máte 16 bodů, což je nejvíce v lize. Jak zatím hodnotíš výkony týmu?
Je to dobrý. Měli jsme pomalejší začátek, který byl ovlivněný prvním utkáním s Ústím, jelikož jsme prohráli, ale poté byly výkony lepší a lepší. Teď nás i všechny ostatní bohužel zastavily zákazy, které tu jsou, ale doufáme, že to nebude trvat dlouho a navážeme na výkony a výsledky, které jsme měli před přerušením.

V posledním utkání před přestávkou jste ale prohráli v Přerově. Co rozhodlo, že jste si neodvezli ani bod?
Rozhodla horší druhá a třetí třetina. První třetinu jsme odehráli dobře, ale ve zbytku utkání jsme tahali za slabší konec, což rozhodlo o prohře. Tenhle zápas nám nevyšel, trochu jsme se uspokojili a neodvezli si ani bod. Nemůže se pořád vyhrávat, předtím jsme odehráli skvělé zápasy a tohle byl takový zkrat, kterých snad nebude moc a bude se nám dařit.

Rozhodující gól Přerova padl z ofsajdu. Jak jsi viděl tu situaci?
Neviděl a nijak to neřeším, jelikož v Chance lize není trenérská výzva, takže rozhodčí stejně nezmění svůj názor. Reklamovali jsme ofsajd, ale nikdo nepřesvědčil rozhodčího změnit verdikt. Nebyl to klíčový moment, který by rozhodl utkání. Kdybychom k tomu přistoupili poctivěji, tak by se tohle nestalo a nemuseli bychom se ohlížet za jedním momentem.

Ovlivnilo tebe a tým, že se poslední zápasy hrály před prázdnými tribunami?
Určitě není na prázdné tribuny hezký pohled a ze začátku je to nepříjemné. Když přijedeme na zimák a je tam ticho, tak je to divné, ale během utkání jsem si na to zvykl. Samozřejmě to vnímám, jestli se fandí nebo ne, ale nemůžeme se na to vymlouvat a hrát stejně jako vždy. Osobně mi to nijak nevadí. Samozřejmě bych radši hrál před diváky, ale čekal jsem to daleko horší.

Není škoda, že se soutěž nyní přerušuje?
Je to velká škoda. Dařilo se nám, hráli jsme dobře a všichni byli zdraví, jenže jsme si vývoj situace představovali jinak. Musíme být trpěliví, jako národ se spojit a bojovat s tím.

Kdyby byla možnost pokračovat v soutěži bez diváků, přiklonil by ses k ní?
Samozřejmě bych nejradši hrál. Chápu názory lidí, kteří nejsou spokojení s tím, že nemohou být přítomni na stadionech a podporovat svůj klub, ale zase by měli pochopit nás, že chceme hrát a dělat naší práci. Hokej se hraje pro diváky, kteří by nás mohli sledovat alespoň v televizi, takže bych v soutěži pokračoval. Zároveň doufám, že se co nejdříve otevřou stadiony a bude se hrát normálně s fanoušky.

V obranném páru nejčastěji hraješ s Lukášem Buchtou, který přišel do Slavie nedávno. Sedli jste si?
Jelikož spolu hrajeme a máme trenéry, kteří nás vidí, tak jsme si nejspíš sedli. Lukáš je kvalitní bek, takže jsem rád, že s ním můžu hrát, ale nedělá mi problém nastupovat s kýmkoliv jiným.

Nepociťuješ rozdíl, pokud tě trenéři dají do dvojice s jiným obráncem?
Trochu rozdíl to je. Musíme se naučit spolupracovat a komunikovat, ale nejsem typ, který by preferoval vždy jednoho hráče a snažil se trenérovi vsugerovat, abych hrál právě s ním. Koho mi tam trenéři dají, tak se s ním snažím spolupracovat, vyjít mu na ledě a nějak mu poradit, když je potřeba.

Proti Přerovu odehrál 600. utkání Jiří Doležal, ty už máš za sebou osmistovku. Nebojíš se, že by tě mohl překonat?
Když jsme se to dozvěděli, tak jsme mu s Markem Tomicou gratulovali a zdůraznili jsme mu, že má co dělat, aby nás dohnal (smích). Předběžně jsme to spočítali a do 800. utkání je to pro něj ještě dlouhá doba.

Myslíš, že se mu to povede?
Hrozně moc mu to přeji. Když to dokáže, tak to bude skvělé. Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly, ale nebude to nic lehkého. Dvě stě utkání se neodehraje za tři týdny, ani za pár let. Hlavně, aby mu vydrželo zdraví. Musí se brát v potaz, že budeme s Markem Tomicou ještě hrát také, takže k tomu, aby nás překonal, ho čeká ještě dlouhá a těžká cesta (usměje se). Samozřejmě mu gratuluji, protože je to skvělý rekord již teď. V dnešní době je to v klubech nastavené jinak, každý je střídá často a taková oddanost týmu je jedinečná, což Ďolík ukázal tím, kolik tady odehrál zápasů.

Jako asistent trenéra působíš u šesté třídy, kde hraje také tvůj syn. Potatil se?
Má před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Byl bych rád, kdyby byl lepší než táta, ale každopádně jsem zatím vděčný za to, že ho to baví a že hokeji něco dá. V mých očích by tomu samozřejmě mohl dát víc, ale to se nedá nijak nastavit. Snažím se mu něco předat a bude jen na něm, jak s tím naloží, poradí si a jak bude chtít. Má to stejné jako ostatní děti, akorát musí počítat s tím, že na něj budou nahlížet trochu jinak a občas ho se mnou budou srovnávat. O to víc to bude mít těžší a bude muset být lepší než ostatní, aby mu někdo něco nevyčítal. Zatím jsem s tím spokojen, baví mě s ním i s ostatními pracovat, takže je to dobré. Nestěžuji si a doufám, že on také ne, i když jsem na něj někdy přísnější. Bez toho to ale nepůjde, na mě byli všichni vždy také přísní.

Chtěl bys po kariéře pokračovat jako trenér?
Samozřejmě bych chtěl pracovat na Slavii, protože jí mám v srdci. Trénovat bych určitě chtěl, ale mám vyšší cíle než být trenérem u šesté třídy.

Klub letos slaví 120. výročí od svého založení. Jsi rád, že můžeš být jako kapitán u toho?
Je to bezvadné. Nikdo jiný již nemůže být kapitán u tohohle výročí, čehož si cením a jsem rád, že to oslavím s týmem. Klobouk dolů před tím, jakou historii ten klub má. Já jsem o tom samozřejmě věděl, ale díky tomuhle výročí se více lidí dozvědělo o tom, jak starý ten klub vlastně je. Jsem rád, že to oslavíme, ale bude tomu chybět divácká kulisa, takže se na nějaké oslavy bude čekat, až se vše vrátí do normálního režimu. Všichni si přejeme, aby to bylo co nejdříve a abychom to spolu s fanoušky mohli oslavit.