Jaroslav Bednář se stal nejlepším střelcem slávistické historie a loučí se s profesionální kariérou

Když 12. března rozhodl Jaroslav Bednář svoji trefou druhý zápas předkola proti Třebíči, ani on sám netušil, jaký má jeho gól význam z pohledu slávistické historie. Svojí poslední brankou v dresu Slavie překonal v historických tabulkách Michala Supa a s 212 góly se stal nejlepším střelcem klubu. Parádní tečka za fantastickou kariérou! I po ní zůstává součástí klubu.

Když bylo „Bedýnkovi“ necelých pět let, začala jeho vášeň pro hokej. Na stadion v Edenu ho poprvé přivedl táta. „Vybavuju si to jako by to bylo včera. Budil mě v pět ráno a vozil mě na tréninky na nábor, kde se scházelo asi pět různých ročníků.”

„Vzpomínám si, jak mě postavil na led, já jsem před sebou viděl puk a chtěl jsem si pro něj dojít. Ale sebral mi ho nějaký dobře bruslící starší kluk a já jsem se tam rozeřval. Fňukal jsem u táty, ale ten mě klepnul přes helmu a řekl, ať si ho jdu vybojovat zpátky.”

Nevzdal se a jak čas postupoval, byl to právě on, kdo díky svojí šikovnosti nepůjčoval puk ostatním. Krátce po svých osmnáctých narozeninách už debutoval ve slávistickém A-týmu. „Hráli jsme proti Olomouci, prohrávali jsme a já tam šel na poslední třetinu. Vzpomínám si, že jsem tam lítal jako janek, ale byl to pro mě neskutečný zážitek.”

„Byl jsem se dívat na každý zápas, ještě když Slavia hrála v první lize nebo postupovala do extraligy, a najednou jsem byl součástí týmu, to byl pro mě obrovský úspěch.“

Netrvalo dlouho a 10. ledna 1995 proti Zlínu se dočkal i premiérové trefy. „Byl to takový šťastný gól. Chtěl jsem nahrávat žabkou před bránu a myslím, že to obránce srazil gólmanovi mezi nohy,” vybavuje si více než dvacet šest let vzdálený moment a přiznává: „Do nějakých sto padesáti gólů jsem si pamatoval každý, co jsem v seniorském hokeji dal. Každý pro mě něco znamenal a měl jsem na něj vzpomínku.”

Prvních sedmadvacet branek zaznamenal v dresu Slavie, průlomový pro něj byl ročník 1996/97, kdy se trefil hned osmnáctkrát a vysloužil si i pozvánku do reprezentace. „Před tou sezonou jsem na sobě začal víc makat, nabral jsem hodně síly a zvednul jsem se fyzicky a díky tomu i hokejově,” popisuje Bednář.

Přes Spartu a Plzeň potom zamířil na svoji první zahraniční štaci na sever. „Dostat se do Finska byl pro mě sen, o NHL jsem pořádně nic nevěděl. Jelikož jsem nikdy nebyl v žádných mládežnických reprezentačních výběrech, tak jsem ani neuvažoval, že bych tam mohl nakouknout.”

Dvě výborné sezony ve Finsku vše změnily. Bednář v obou nastřílel více než třicet gólů a ve čtyřiadvaceti letech se jeho jméno objevilo na draftu. Los Angeles Kings si ho vybrali z 51. pozice a další sezonu už válel za mořem. V NHL odehrál během tří sezon 120 zápasů, kromě LA nastupoval ještě za Floridu.

„Splnil se mi další životní sen. I když jsem žádnou díru do světa neudělal, můžu říct, že jsem si to vyzkoušel a že mi to hrozně moc dalo,” říká skromně. Jen 120 českých hokejistů má přitom odehráno v NHL víc zápasů než on.

Jarda Bednář si zahrál na dvou světových šampionátech a v národním týmu vstřelil celkem 15 gólů

Slunečná angažmá v Kalifornii a na Floridě vyměnil v průběhu sezony 2003/04 za mrazivý ruský Omsk. „Z plus třiceti jsem letěl do minus čtyřiceti,” směje se.

V týmu se tehdy sešel s Tomášem Vlasákem a Pavlem Paterou a elitní české komando bylo na světě. „Docela dobře jsem mezi ně zapadl, společně jsme vytvořili silnou trojku a sezonu jsme zakončili titulem.”

A byl to právě Jarda Bednář, kdo rozhodl o zisku poháru proměněným nájezdem v rozhodujícím pátém finálovém zápase tehdejší ruské Superligy. V Omsku pak zůstal ještě následující sezonu.

„Byla to další etapa mojí hokejové kariéry, za kterou jsem vděčný, že jsem ji mohl prožít. I když to kolikrát nebylo lehké, protože jsme byli zavíraní na bázách a nemohli jsme domů. Ale tak to v té době prostě bylo.”

Následovalo další úspěšné období, které si dobře pamatují i slávističtí fanoušci. Po návratu z Ruska oblékal „Bedýnka“ čtyři sezony sešívaný dres a Slavia během toho získala mistrovský titul i dvě stříbrné extraligové medaile.

„Byla to fantastická doba. Měli jsme neskutečně silný tým, vyhrávalo se, všichni jsme táhli za jeden provaz. Každý den jsem se těšil do kabiny, kde jsme si dělali jeden ze druhého srandu a všechno perfektně šlapalo. Krásné období podpořené titulem.“

Mistrovský titul z roku 2008, Jarda Bednář uprostřed hned vedle poháru na pravé straně

Rok po titulu zaznamenal Jarda Bednář svůj nejpovedenější ročník z pohledu individuálních statistik. S 68 body suverénně ovládl kanadské bodování základní části a s 24 body se dělil s Romanem Červenkou o první místo v produktivitě play-off. Přesto Slavia nakonec ve finále padla s Karlovými Vary.

Po sezoně se vydal na další zahraniční štaci. Nejprve strávil rok v ruském Nižném Novgorodu, potom se stalo jeho domovem Švýcarsko. „To byla pro mě dovolená a další parádní časy. Hned první rok jsme s Davosem vyhráli titul - měli jsme tam silný tým, dobrou partu a hlavně výborného trenéra, který věděl, co po tobě má vyžadovat, s kým tě má postavit.” Švýcarský titul pak Bednář získal ještě s Bernem.

Když se rozhodl pro návrat do vlasti, znovu vedly jeho kroky do Edenu, Slavia ale v té době nezažívala dobré časy a v sezoně 2014/15 sestoupila do první ligy. „Slavii mám ve svém srdci, takže jsem nikdy neváhal a vždycky jsem se rád vrátil. O to víc mě mrzí, co o mě pak někteří lidé po sestupu prohlašovali. Naštěstí už ale v klubu nefigurují,” vrací se i k nepříjemným záležitostem.

Bednář následně zamířil do Hradce Králové, kde hrál ještě tři roky extraligu a později se stal sportovním manažerem. Kromě toho nastupoval ve druhé lize za Vrchlabí a v sezoně 2019/20 dovedl tým k postupu do Chance ligy. Tu si na závěr kariéry premiérově vyzkoušel, ale už ne v Krkonoších, nýbrž na Slavii.

„Když mě Standa Tichý oslovil, potěšilo mě, že jsem dostal možnost si za Slavii ještě zahrát. I když jsem nevěděl, jestli na to budu stačit. Byl bych býval rád i za jeden zápas, abych mohl říct, že jsem kariéru začal i zakončil ve Slavii. Nakonec jich bylo přes dvacet a já jsem si to ohromně užíval.“

Jarda Bednář odehrál ve své poslední sezoně 21 zápasů v základní části a 5 v play-off, i ve čtyřiačtyřiceti letech přitom sbíral v průměru bod na zápas. Za svoji kariéru nastoupil v dresu Slavie ke 493 zápasům a získal celkem 444 bodů. Víc má na svém kontě jen Petr Kadlec - 461.

Jeden rekord ovšem nakonec padl. Díky osmi trefám završil počet branek vstřelených v dresu Slavie na čísle 212, čímž o jeden gól překonal dosavadního lídra historických tabulek Michala Supa.

Vždy dobře naladěný Jarda Bednář si svoji poslední sezonu užil, přestože nabídla řadu netradičních momentů

Rekordní brankou symbolicky završil svůj gólový účet ve Slavii. A stejně jako vzpomínal na svůj první gól, bude mít v paměti i ten poslední z předkola proti Třebíči. „Dostal jsem nahrávku od Filipa Vlčka na vrchol kruhu, vystřelil jsem prakticky z první a gólman, jak se přesouval, tak mu to prošlo mezi nohama. Přestože chytal výborně, tak ta střela byla ještě lepší,” usmívá se Bednář.

Vítěznou sérií proti Třebíči skončila i velká éra jedné z nejvýznamnějších slávistických osobností, do čtvrtfinále už „Bedýnka” kvůli zranění nastoupit nemohl. „Splnil se mi životní sen, prožít takovou kariéru, jsem za to hrozně vděčný. Každou chvíli si vzpomenu na všechny ty úžasné momenty a na to, jak nás fanoušci na Slavii podporovali a hnali dopředu ve vyprodaném Edenu i v O2 areně.”

Teď už si Jarda Bednář pomalu zvyká na život po hokejové kariéře. „Rozjeli jsme s kolegou nějaké mimohokejové aktivity, takže mám momentálně práce až nad hlavu. Jinak se ale udržuju fotbalem nebo tenisem,” vypráví.

A podílet se bude i na dění v Edenu, stal se spolupracovníkem obchodního oddělení. „Když za mnou přijde šéf klubu, tak ho nikdy nemůžu odmítnout, protože Slavia mi v mém životě dala hrozně moc a jsem jí zavázaný. Strašně rád budu nápomocen. A zároveň se těším, až začne nová sezona, budu se chodit dívat na každý zápas.”

A slávistický dres ještě určitě oblékne. Pro něj i pro Marka Tomicu, který se rovněž po uplynulé sezoně rozhodl ukončit kariéru profesionálního hokejisty, připravíme rozloučení společně s fanoušky v Edenu.

Jardo, gratulujeme ti k úspěšné kariéře a přejeme hodně štěstí při dalších hokejových i mimohokejových aktivitách. Děkujeme za vše!