Jsem nadšený z přístupu a atmosféry na Slavii, říká junior Ebenstreit

Brankář Adam Ebenstreit se zkušenostmi z mládežnických reprezentací posílil koncem října juniorku Slavie. A zatím předvádí skvělé výkony, včetně dvou vychytaných čistých kont. „Od začátku jsem cítil důvěru trenérů. Kluci v kabině mě hned vzali mezi sebe,“ popisuje své začátky v týmu osmnáctiletý gólman s úspěšností zákroků téměř 95 %.

Adame, jak jsi zatím spokojený ve Slavii?
Určitě jsem spokojený. Jsem strašně nadšený z přístupu a rodinné atmosféry, která tady panuje.

V červenobílém dresu máš zatím skvělá čísla, co ti nejvíc pomáhá?
Od začátku jsem cítil důvěru trenérů. Navíc kluci mě vzali mezi sebe velmi dobře. Tyto věci mi velmi ulehčili adaptaci do týmu po tom, co jsem dlouho nechytal.

Jak zmiňuješ, nedávno ses vrátil z Ameriky a chvíli jsi nechytal. Jak se stalo, že ses dohodl právě na Slavii?
Z Ameriky jsem odešel na vlastní žádost. Tři týdny jsem potom trénoval doma v Plzni s koučem brankářů, k tomu jsem se připravoval v posilovně s kondiční trenérkou. Věděl jsem ale, že potřebuji někde chytat. Domluvil jsem se tedy s realizačním týmem ve Slavii, že dorazím na trénik a že si spolu sedneme. Z jejích přístupu jsem byl nadšený, stejně jako z atmosféry v kabině. Ani chvíli jsem neváhal a hned další den jsem to v Edenu potvrdil.

K týmu ses připojil v období, kdy se nedařilo. I přesto jsi tedy cítil pozitivní náladu?
Hned jak jsem přišel, tak atmosféra v týmu byla dobrá. Všichni v kabině, od realizačního týmu po hráče, věřili, že se to zlomí. Měli nastavené hlavy dopředu. A teď je to s každým zápasem ještě lepší.

A čemu připisuješ tu momentální formu se sérií šesti vítězství v řadě?
Je to o té atmosféře. Všichni držíme pohromadě, máme dobrou partu a celý tým na ledě nechává všechno. Každý zápas celý tým dře na sto procent a jde si za výhrou.

Adam Ebenstreit vychytal výhru
v nájezdech proti lídrovi z Třince

Máš nějaké individuální cíle?
Ze začátku mi šlo o to, dostat se co nejdříve do brány. Po té pauze pro mě byla priorita někde chytat. Teď chci pokračovat v co nejlepších výkonech, které umím.

Ještě se vrátím k tvému prvnímu startu v červenobílém. Po pauze jsi chytal hned derby proti Spartě…
Derby jsou samozřejmě vždy něco speciálního. Já osobně jsem to ale nijak necítil, soustředil jsem se na svůj výkon, abych chytil každý puk. Uzavřel jsem se sám do sebe a snažil jsem se to nijak nevnímat.

Zkušenosti z mládežnických reprezentací…

Angažmá v Praze musíš skloubit se školou, navíc jsi z Plzně. Přibliž trochu, jak se to dá zvládnout?
Školu studuji dálkově, většinu věcí tedy řeším online. Prezenčně musím dorazit jen asi dvakrát za pololetí, takže se můžu jinak stoprocentně soustředit na hokej. Zatím tedy určitě nevnímám, že by to bylo něco náročného. Do Prahy většinou dojíždím autem z domova. V některých případech ale spím tady na hale na ubytovně, například den před zápasem, nebo když máme brzy ráno trénink.

V mládežnických kategoriích jsi už několikrát dostal nabídku z české reprezentace. Popiš trochu slávistům, kam ses stihl s mládežnickým nároďákem podívat…
Mezi největší turnaje, kde jsem mohl nabrat zkušenosti, patří World Hockey Challenge v U17. Tam jsou tři kanadské týmy a americký výběr, byla to určitě skvělá zkušenost. Pak bych vypíchl turnaj pěti zemí U17 v Coloradu. Na těchto turnajích jsem se mohl srovnávat s kluky ze zámoří, s nejlepšími hokejisty mého ročníku, to bylo skvělé.

Máš nějaký brankářský vzor?
Asi přímo vzor nemám. V NHL sleduju pár gólmanů, kteří se mi líbí, třeba Jake Oettinger. Nebo když jsem by mladší, hodně jsem sledoval, jak chytá Tuukka Rask, toho jsem měl rád. Konkrétní vzor ale nemám.

A chtěl jsi být brankářem odjakživa?
Začal jsem sice jako útočník, ale odmalička mě to táhlo do brány. Vždycky se mi líbila ta výstroj – betony, nasprejovaná helma... Pak jsem se jednou zkusil postavit mezi tři tyče a už jsem odtamtud nevylezl.