Když se nedařilo, fanoušci nás podrželi, oceňuje kapitán Knotek

Podobně jako celý tým i kapitán Slavie Tomáš Knotek zažil turbulentní sezónu. Do přípravy se sice zapojil až na konci, na začátku ročníku ale byl mezi nejlepšími střelci ligy. „Takovou zkušenost jsem za čtrnáct let mezi dospělými neměl,“ říká a v rozhovoru se vrací k nejtěžším momentům, roli lídrů i svému faulu v předkole s Jihlavou.

Jak se ohlížíš za uplynulým ročníkem?
Nebude to úplně pozitivní hodnocení. Myslím si, že všichni jsme čekali něco lepšího než bojovat téměř do posledního kola o záchranu. Začátek sezóny nebyl dobrý a dlouho jsme se z toho nemohli dostat. Myslím si, že hlavní bod zlomu byl příchod gólmana, který nám dodal větší jistotu, a od nějakého 13. ledna jsme najeli na play-off mód. Naštěstí jsme měli i trochu štěstí a z té prekérní situace jsme se dostali se šťastným koncem a ještě postupem do předkola.

Kdy ti osobně bylo nejhůř?
Po domácím zápase s Frýdkem (10. ledna), který jsme prohráli a po kterém jsme byli o pět bodů poslední se zápasem navíc. Pak jsme jeli do Třebíče a věděli jsme, že pokud nevyhrajeme, tak už to asi neuděláme. Popravdě jsem takový pocit nikdy v kariéře neměl.

Nakonec to díky výbornému finiši dopadlo dobře. Dá se z něj čerpat sílu dál?
Určitě se dá vzít tu zkušenost. Takovou jsem za čtrnáct let mezi dospělými neměl. Vždycky jsem věděl, že ještě bude nějaká baráž, ale ne že bude rovnou padák… Bylo to strašně těžké pro hráče, hlavně pro ty starší, ale myslím si, že v nejdůležitějších chvílích byli oni lídry jak na ledě, tak v kabině. Mladší kluci se na to nabalili a celkově jsme vytvořili tým, který byl pro každého soupeře nebezpečný. Jsem rád, že jsme to bodově ke konci potvrdili, protože právě body jsme hlavně potřebovali.

Když zmiňuješ lídry, tak jeden z nich, Lukáš Žejdl, v prosinci v týmu skončil. Zároveň jiní zkušení hráči přišli. Jak jsi to vnímal z této perspektivy?
Výměny v průběhu sezóny samozřejmě přicházejí, i když trochu nečekaný konec Lukáše Žejdla pro nás byl rána, přece jen byl v minulých sezónách klíčový hráč. Myslím si ale, že tým se vhodně doplnil o Matěje Berana a Tomáše Gumana, kteří posílili ofenzivu a dokázali Lukáše nahradit. Vždy je samozřejmě lepší, když je tým déle pohromadě a daří se, ale kádr se vhodně doplnil a v lednu se to zvedlo.

Jak bys zrekapituloval sezónu z osobního pohledu?
Léto nebylo optimální. Byl jsem na operaci, která mě vyřadila téměř na čtyři měsíce, takže jsem víceméně neměl žádnou letní přípravu. S tréninkem jsem začal v půlce července a na led jsem šel tři týdny před ligou. Paradoxně mi začátek docela vyšel, asi z nějakého natěšení na zápasy jsem měl lehké nohy a dával jsem góly. Osobně se mi dařilo, ale týmu už tolik ne a pak jsme do toho kvůli výsledkům spadli všichni – když se nedaří týmu, tak se většinou nedaří ani individuálně. Potom bylo takové hluché období, ale od ledna už jsme hráli vše na krev a nebylo to špatné. Sezóna může být vždycky lepší, a taky jsem si ji představoval lepší, hlavně po fyzické stránce to pro mě nebylo jednoduché. Pořád se hrálo a nebyl čas trénovat. Sezóna je ale za námi, v uvozovkách se šťastným koncem, a doufejme, že ta příští bude lepší.

Tomáš Knotek slaví gól proti Vsetínu.

Se zraněními ses ale trápil i během sezóny, že?
Při domácím zápase s Porubou jsem si při bloku střely zlomil na šest týdnu ukazováček, ale s tím se ještě dalo hrát. Potom ve Znojmě jsem dostal z metru golfákem, a i když jsem si myslel, že se to pak zlepší, tak to bylo pořád stejné. Nakonec jsem teda na konci základní části nastoupil, ale na kontrole mi zjistili, že v zápěstí je zlomená kůstka. Teď bude čas to doléčit.

Pojďme k předkolu s Jihlavou, v němž jste nakonec skončili. Nečekali jste po prvním utkání více?
Samozřejmě to hodně zkreslilo to, že jsme do play-off šli po šesti výhrách v řadě. Na druhou stranu jsme všichni moc dobře věděli, že Jihlava má výborný tým, který umí hrát play-off. Myslím si, že když bychom v prvním zápase za stavu 2:0 udrželi vedení a nenechali si vyrovnat, tak by nám to nevzalo tolik sil. Bohužel druhý zápas nám absolutně nevyšel, dostali jsme několik gólů v oslabení. Ve třetím utkání jsme už prostě neměli sílu a morálku na to zvítězit.

Čím si vysvětluješ, že se druhý duel tak vyhrotil? Mluvilo se o rozhodčích…
My jsme ten zápas po pravdě vůbec nezahráli dobře. Rozhodčí pískali přesilovky pro Jihlavu, protože byla lepší než my. Na druhou stranu jsme věděli, že druhý den je rozhodující zápas a nechtěli jsme to jen tak odevzdat. Chtěli jsme jim, jak se říká, poslat zprávu, že to nevzdáme, ačkoliv v mém případě to úplně nevyšlo.

Narážíš na faul na Jonáše Jungwirtha, kvůli kterému budeš příští sezónu chybět celé září. Jak k němu došlo?
Viděl jsem, jak si Jonáš najíždí, a chtěl jsem ho čistě trefit. Když mi udělal kličku, tak jsem měl bohužel tendenci ho zastavit a vystrčil jsem mu tam nohu. Mrzí mě to, nejsem na ledě od toho, abych někomu ublížil nebo ho takhle zranil. Nejsem na to pyšný, ale bohužel to nevrátím.

Ty jsi mu hned po zápase napsal. Co ti odpověděl?
Řekl jsem Viktorovi Ujčíkovi o číslo a pak jsem mu psal. On mi odpověděl, že děkuje za omluvu a že se to prostě někdy stane a že nevypadá, že to bude něco vážného. Za to jsem rád.

Určitě pak pro tebe bylo těžké koukat ve třetím zápase z tribuny a nemoct klukům pomoct na ledě.
Mrzelo mě, že jsem jako kapitán nechal takhle vyřadit a musel jsem koukat na kluky, jak bojují, když už jim nezbývá moc sil. Ale zavinil jsem si to sám. Byl to zbytečný zákrok a bohužel musím nést následky.

Hokej se hraje hlavně pro fanoušky

Jako jeden ze zlomů sezóny jsi zmínil příchod brankáře Paava Hölsäho, který s klubem podepsal novou smlouvu. Jaká to je pro tým zpráva?
Je to skvělá zpráva, protože to je skvělý kluk do kabiny. Na začátku se mu tolik nedařilo, měl nějaký rozjezd, taky to pro něj nebylo jednoduché. Ale pak nás držel a hodně zásluhy jde za ním. Jsme rádi, že bude pokračovat.

Ty máš také za sebou štace v zahraničí. Jaké je to pro cizince přijít v polovině sezóny do cizí země do týmu, který byl ve špatné situaci?
Po pravdě si to moc neumím představit. Musí to být strašně těžké přijít sem jako kluk, který mluví finsky, i když umí anglicky, stejně jako hodně hráčů. Myslím si, že hned zapadl, a po prvních zápasech na „zvykačku“ to chytil správně a v nejdůležitějších chvílích nás držel.

Tomáš Knotek a Paavo Hölsä.

Turbulence celé sezóny s vámi prožívali fanoušci. Co bys jim vzkázal?
Jsme moc rádi, že místo, aby se na nás ve chvílích, kdy se nedařilo, vykašlali, tak jich začalo chodit víc a víc. Ať to je, jak to je, tak se hokej hraje hlavně pro fanoušky. Můžeme jenom doufat, že jich našimi výkony přitáhneme více a více.

Jaké máš plány na příští týdny?
Mám dvě malé děti, takže s nimi pojedeme asi někam na hory. Zároveň musím doléčit ruku. Potom už zase začne příprava na další sezónu. Plány jsou víceméně podobné, chtěl bych ještě hrát, rodina to trpí.

Zatím nevíme, jak se tým změní, jádro by ale mělo zůstat. Vnímáš to jako důležité?
Myslím si, že je to důležité. Hráči si na sebe zvyknou a mají lepší vztahy i mimo led, což se pak přenáší na led.