Medaile z MS U18? Splněný sen, říká odchovankyně Rosenbaumová

V červenobílém se připravuje s klukama, v dresu ženské reprezentace U18 získala na nedávném mistrovství světa bronz. „Neskutečné, bylo super to celé zažít. Stále mám ale na čem pracovat,“ popisuje teprve patnáctiletá odchovankyně Slavie Ester Rosenbaumová, která se prý ale soubojů s klukama nebojí a naopak jim také ráda rozdá nějaký hit.

Ester, v patnácti letech bronz z mistrovství světa U18, to je parádní úspěch…
Je to neskutečné. Poslední zápas jsem sice nehrála, ale byla jsem ohromně pyšná na holky. Bylo super takový úspěch se spoluhráčkami oslavit pak na ledě a vůbec to jen celé zažít. Určitě to je splněný sen. Strašně jsem si přála se na mistrovství dostat, a ještě mít medaili…

Co sis odvezla za nejlepší vzpomínku?
Asi jak jsem vběhla na led za holkama, když jsme se všechny spolu radovaly a objímaly se hned bezprostředně po zápase. Bylo by super to příště zopakovat.

A co ti turnaj dal do hokejové kariéry?
Určitě musím ještě trénovat, stále je na čem pracovat. A je super si uvědomit, že turnaje jsou důležité, i když se třeba v nějakém zápase prohraje. Člověk si z toho vždycky něco odnese.

Jak jsi prožívala ten už zmiňovaný poslední zápas, nebylo to trochu o nervy?
S několika členy realizačního týmu a ostatníma holkama, které nehrály, jsme seděli nahoře nad střídačkou. A byli jsme strašně nervózní. Drželi jsme ale týmu palce a věděli jsme, že to otočíme, i když se prohrávalo.

Přijel se přímo do Finska podívat někdo z tvých blízkých?
Přijela mě podpořit moje rodina – rodiče a bráchové. Bylo to super, rozeřvávali tam nás i fanoušky. Byli v takovém našem kotli.

Zastavím se ještě u samotné nominace, byla jsi překvapená? přeci jen je to pořád starší kategorie.
Moc jsem doufala, že bych mohla jet. Přiznám se, že jsem to nakonec i trochu čekala, ale místo jsem jisté určitě neměla. Musela jsem hodně makat, abych se do nominace dostala.

A teď už zase hned zpátky do školy?
V pondělí večer jsme se s holkama vrátily do Prahy a hned v úterý jsem šla do školy. Tam mě ale všichni moc hezky přivítali, i učitelé. Bylo to pěkné.

O hokeji v klučičích týmech nebo rychlobruslařské medaili...

Na klubové úrovni hraješ s klukama tvého věku, jaké to je přepínat mezi klučičím a holčičím hokejem?
Myslím, že si vždycky rychle zvyknu. Určitě je ten hokej jiný, s klukama je hra taková rychlejší, ale s holkama to je zase lepší v jiných ohledech.

Přibliž prosím trochu, jak to máš teď mimo reprezentaci nastavené?
Připravuji se na Slavii, ale zápasové minuty sbírám hlavně na Kobře. Tréninky mi toho dávají opravdu hodně a dostávat herní prostor je také moc důležité. V zápasech se pak vyhraji a naberu nové zkušenosti. V obou týmech navíc máme super partu.

Zvládneš najít nějaké výhody, které máš ve hře oproti klukům?
Asi se najde oboje. Někdy je nevýhodou, že jsem menší. Výhodu ale vidím třeba v nějaké rychlosti. Soubojů se ale rozhodně nebojím. Naštěstí se mi nikdy nestal žádný větší úraz, takže z toho strach nemám. Mezi mé přednosti jinak určitě patří bruslení. A myslím, že mám i dobrou střelu.

Takže taky zvládneš klukům naložit třeba v souboji před brankou nebo na mantinelech?
Jasně, to mě baví, když můžu kluky narazit třeba takhle k mantinelu. Mám to ráda. (smích)

Před chvílí jsi zmínila bruslení. Koukal jsem, že máš dokonce medaili z rychlobruslení na Olympiádě dětí a mládeže…
V roce 2020 jsem byla na Olympiádě dětí a mládeže v Karlových Varech právě v rychlobruslení. V kategorii 2007/08, takže mezi staršíma holkama, jsem ve sprintu byla třetí. Rychlobruslení jsem ale nikdy nedělala, tu možnost mi nabídli jen tak náhodou, z ničeho nic.

Máš teď nějaký hokejový sen?
Ráda bych se dostala na univerzitu v Americe a zahrála si hokej právě v zámoří.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený HC Slavia Praha – mládež (@hcslaviamladez)