Myslivost? Třeba mi pomůže se střelbou, směje se Havrda

Slávistický odchovanec Maxim Havrda se zatím do jiného klubu nechystá. „Jsem rád, že vedení moji opci uplatnilo a můžu zůstat. Do další sezony chci přibrat,“ usmívá se v posezonním rozhovoru. V něm mluví také o svých neobvyklých volnočasových koníčcích.

Maxi, zůstáváš ve Slavii i na další sezónu. Bylo to pro tebe jasné rozhodnutí?
Jsem odchovanec a měl jsem opci na další sezónu, takže to rozhodování nebylo jen na mně, ale spíš na vedení. A já jsem samozřejmě jedině rád, že opci uplatnili.

Maxim Havrda při rozbruslení

Zůstávají i další tvoji spoluhráči z uplynulé sezóny. Kdo ti tím udělal největší radost?
Musím říct, že asi všichni. Myslím si, že mám se všemi dobrý vztah, díky tomu, že jsem hodně kamarádský, takže se všema vycházím super. A jsem rád, že nás zůstává co nejvíc. Jako parta jsme si i letos hodně sedli. Na Slavii jsem ještě špatnou partu ani nezažil a jsem za to moc rád.

Co tě čeká v mezisezonním období?
Určitě se budu snažit tam vetknout nějakou dovolenou s přítelkyní. A budu se realizovat i pracovně, protože v pauzách, kdy nemám hokej, tak se snažím pomáhat rodičům s firmou. Takže budu hodně dělat zahrady a vydělávat si i trochu bokem, mimo hokej.

Vyhovuje ti, že je to něco úplně jiného než právě hokej?
Jasně, je to takové odreagování. Člověk si při tom vyčistí hlavu i díky tomu, že je to celé venku.

Trénink střelecké mušky i mimo led díky novému koníčku

A je to právě ten tvůj oblíbený způsob na odpočinek od hokeje, nebo je ještě něco jiného, u čeho se nejlépe odreaguješ?
Ano i ne. Je to samozřejmě jeden ze způsobů, ale mám i jiné koníčky. Teď jsem se třeba začal věnovat myslivosti, takže chodím na kurz a vzdělávám se. To je další věc, která mě hodně baví a u které se dokážu odreagovat.

Jak jsi se k tomu dostal?
Přes kamaráda, jeho taťka to dělá už hodně dlouho. Kámoše k tomu tak vedl odmala a později jsem se k tomu dostal díky němu i já.

Když se ti bude dařit střílet v lese, tak pak to můžeš přenést i na led, že?
To doufám! Není to právě ale jen o lovení zvěře, je to i o starání se o přírodu. Nicméně samozřejmě to nějakou takovou souvislost může mít. (smích)

Máš blízko k přírodě právě díky rodičům a jejich práci?
Určitě. Vyrostl jsem na vesnici. Nebo tedy, narodil jsem se v Praze, ale v nějakých mých pěti letech jsme se přestěhovali na vesnici, mám díky tomu k přírodě hodně blízko.

Patříš k hráčům, kteří si během sezóny striktně drží jídelníček a teď se těšíš, že si můžeš dopřát?
Určitě ne. Já můžu spráskat mekáč, pizzu a cokoliv a neustále vážím stejně. Nicméně v zápasové dny a dny před tím se snažím jíst lehce a nedat si třeba pizzu. I v sezoně si však vždycky najdu čas, kdy si můžu dát něco trochu zakázaného… ale pro mě to právě zakázané není, protože stejně nic nenaberu. (smích)

Stihne ti mimo sezónu hokej i chybět?
Jednoznačně. Je to moc těžké, protože nejde jen o to, že mi bude chybět hokej, ale i kabina s kluky. Vídali jsme se teď každý den nějakých šest sedm měsíců, takže mi budou chybět. A samozřejmě i hokej samotný. Nejlepší je hrát hokej na ledě a letos je škoda, že nám to skončilo takhle brzy.

A plánuješ být kromě práce a dovolené spíše aktivní, nebo spíš odpočívat?
Spíš budu aktivní. Mám rád si s kamarády zajít na tenis nebo nějaký jiný sport. Takže spíš budu volno trávit aktivně.

Je něco, na čem bys chtěl zapracovat do další sezóny?
Chtěl bych přibrat, což navazuje na to, o čem jsem mluvil. A chtěl bych být ještě silnější v osobních soubojích. A zbytečně si nekomplikovat hru, hrát jednoduchý hokej, k čemuž si myslím, že mám blízko a sedí mi to.

Jaká pro tebe vlastně byla uplynulá sezóna?
Myslím, že každá sezona mě v budoucí kariéře někam posune, takže to je pozitivní. Kromě toho brzkého konce, což mě samozřejmě mrzí. Dvě předchozí sezóny jsme hráli vždycky alespoň předkolo, takže je mi líto, že tentokrát jsme nedošli ani tam.

A jsi spokojený i se svými výkony a statistikami?
Podle mě s tím nemůže být nikdy žádný hráč spokojený. Vždycky je prostor ke zlepšení, ale udělal jsem si sezonní maximum, jaké jsem dosud měl. Stejně jsem ale smutný, že to nebylo ještě o dost lepší.

Zůstal ti v paměti nějaký konkrétní zápas, na který jen tak nezapomeneš?
Co se mi vybaví jako první, ačkoliv nechci být nijak narcistický, tak je zápas ve Vsetíně, kdy jsme vyhráli a já měl 1+1. To bylo super, zápas se povedl nejen mně osobně, ale i celkově týmu. Toho jsem si hodně vážil.

Co bys z této sezóny rád přenesl do té další?
Týmovou soudržnost. Myslím, že jsme vážně stáli za sebou, nebyly v kabině žádné partičky, do kterých bychom se rozdělovali. To si myslím, že je v týmovém sportu hodně důležité. A to je asi jediné. Jinak si nemyslím, že tam byly nějaké obrovské chyby, které by nás dovedly k tomu, že jsme vypadli takhle brzy, spíš to byla souhra všeho. Nám se přestalo dařit, když ostatním začalo, a pak je hodně těžké naskočit do rozjetého vlaku.

Jak moc důležitá je pro tebe podpora fanoušků?
Je to super a je hodně znát, když nás přijde na tribuny podpořit sto nebo tři sta fanoušků. Jsem moc rád, že chodí čím dál víc lidí a že máme takovou podporu. Je hodně znát, my to vnímáme a jsme za ni moc rádi.

Někteří hráči říkají, že je dokáže znervóznit přítomnost rodičů na zápasech. Tvoji chodí pravidelně, tak jak to máš ty?
Jsem rád, že chodí a že je to pořád baví. Těší mě jejich podpora, že se na mě chodí dívat a zajímá je to.