Obránce Valík: Ve Slavii je velká konkurence, nikdo si nemůže dovolit ulevit

Přestože s hokejem začínal v Třebíči, už několik let je jako doma na Slavii. Dominiku Valíkovi sešívaný klub přirostl k srdci. Aby také ne. Mladý obránce v něm zažil spoustu úspěšných a zajímavých hokejových momentů. Užil si zejména letošní duely za áčko. Jaký byl jeho postupný vývoj v Edenu a jak zvládl letní přípravu?

S hokejem jsi začínal v Třebíči, už několik let ale působíš na Slavii. Vzpomínáš si, jak ses vlastně dostal do Prahy?
Upřímně musím přiznat, že už si to vůbec nepamatuju. Je to už moc dlouho. Ale určitě jsem rád, že jsem takový krok udělal. Hokejově mě to posunulo dál.

Začátky v hlavním městě asi nebyly úplně jednoduché. Jaký byl pro tebe příchod do nového prostředí?
Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké. Hned na jednom z prvních tréninků mi spoluhráč sjel bruslí patu, takže jsem si dal dva týdny pauzu a jelikož jsem byl na try-outu, bylo to ještě těžší, protože jsem nevěděl, co bude. Další věc byla, že jsem se musel osamostatnit a postarat se sám o sebe, což mi dělalo asi největší problém. Ale postupem času jsem si v tom našel systém a zvládal jsem to. Ale musím říct, že bych se do těch let hned vrátil. Člověk nemusel nic řešit a měl jenom trénink, školu a zase trénink.

Ve Slavii jsi potkal spoustu spoluhráčů. Kdo patří mezi tvé největší slávistické kamarády? A scházíš se i s těmi, kteří už s hokejem skončili?
Mezi mé největší kamarády v kabině, se kterými se potkávám hodně i mimo led, patří David Šteiner, Filip Kuťák, Robin Všetečka a David Kohút. Co se týče kluků, kteří už nehrajou, občas se sejdeme. S někým se vídám míň, s někým víc. Samozřejmě se bavíme i o hokeji a o Slavii.

Dokázal bys vybrat nějaký okamžik, který pro tebe byl z pohledu hokejové kariéry ve Slavii nejúspěšnější?
Jeden rok se v juniorce sešla skvělá parta a výborný tým, se kterým jsme mohli uvažovat o finále play-off, ale bohužel to nevyšlo. Když se nad tím tak zamyslím, tak mě to ještě teď štve, byla to hořká porážka. Pak bych vybral ještě letošní předkolo play-off s áčkem. Bylo to moje první předkolo za první mužstvo. Jen škoda, že se to nedohrálo. Každý z nás věřil, že sérii otočíme. Ale zdraví je přednější, takže jak všichni víme, sezona skončila předčasně.

Dá se říct, že sis za dobu svého působení v Edenu ke klubu vytvořil speciální vztah?
Musím říct, že Slavia mi k srdci za ty roky přirostla hodně. Hodně jsem toho tady prožil. Poznal jsem super spoluhráče, kamarády i trenéry.

Sešívaní letos oslaví významné výročí – 120 let od založení klubu. Vnímáš tenhle významný milník?
Je to historický moment, který určitě hodně vnímám a jsem zvědavý a těším se na oslavy. Klub ušel kus cesty a zažil postupy, výhry i pády. Doufám, že se Slavia jednou vrátí tam, kam patří.

Za Kobru jsem vděčný, byla to pro mě facka

V předkole play-off uplynulé sezony jste se střetli s Třebíčí, odkud pocházíš. Jak to máš při takových zápasech? Není v nich trocha nostalgie? Nepřeješ ve skrytu dobrý výsledek i soupeři?
Jelikož už dlouho nastupuju za Slavii, myslím, že mám jasno. Těžko říct, komu bych fandil, kdybych už nebyl ani v jednom z těchhle klubů. V obou jsem ale prožil a prožívám hezké časy.

Minulá sezona sice skončila předčasně, přesto pro tebe byla přelomová. Začínal jsi na Kobře a končil na Slavii. Čím sis takový posunul zasloužil?
Na Kobře jsem dostal obrovský prostor, co se týče ice-timu. Za to jsem moc vděčný. Celkově to pro mě byla taková facka. Nepřestával jsem na sobě pracovat a nezměnil jsem svůj přístup k hokeji. To podle mého bylo klíčové pro můj návrat na Slavii, kde jsem ze sebe také snažil vydat co nejvíc, abych se v áčku udržel.

Díky výborným výkonům ti klub nabídl novou smlouvu. Je to pro tebe velký závazek?
Určitě. Smlouva nic neznamená, musím na sobě makat dál. Ve Slavii je velká konkurence a nikdo si nemůže dovolit ulevit.

Přípravy na příští soutěžní ročník jsou v plném proudu. Máte za sebou „suchou“ a před sebou led. Jaká pro tebe letní část přípravy byla?
Suchá mi hrozně utekla. Bavilo mě asi všechno kromě běhání. To bylo nepříjemné. Ale bylo to potřeba, tak jsem to kousnul.

Co říkáš na nové trenéry, kteří vás v letní přípravě poprvé vedli?
Mám z toho dobrý pocit. Bertu to jako impuls a příležitost. Začínáme všichni na stejné startovní čáře.

Po dovolené vyrazíte konečně trénovat na led. Jak se těšíš?
Na led už se těším ohromně a jsem zvědavý, jak to bude probíhat.

Teď máte ale zasloužený relax. Jakým způsobem trávíš volné dny? A co tréninky?
Týden po suché jsem ještě chodil do posilovny a teď jsme odletěli s Davidem Šteinerem a přítelkyněmi na dovolenou do Řecka. Jakmile se vrátíme, už plánuju individuálně chodit na led, abych byl na start ledové přípravy co nejlépe připraven.