Od čtyř let ve Slavii. Áčko je splněný sen, chci se v týmu usadit natrvalo, říká Stejskal

Obránce Jiří Stejskal hraje za Slavii od malička, v uplynulé sezóně debutoval za A-tým a splnil si tak svůj sen. Postupně se mění v realitu i další jeho přání: Slavia na něj uplatnila opci, realizuje se kromě ledního i v inline hokeji a v mezičase učí děti bruslit. „Kdyby byly dny delší, tak určitě dělám ještě fotbal a další sporty, ale bohužel více času není,“ směje se.

Jirko, v uplynulé sezóně jsi poprvé nastoupil se slávistickým áčkem v Chance lize. Jaké to pro tebe bylo?
Byla to pro mě určitě výjimečná situace dostat se do A-týmu jako odchovanec. Jsem na Slavii od svých asi čtyř let, nikdy jsem jinde, kromě hostování na Kobře, nebyl. Takže to pro mě byl splněný sen, protože projít od přípravky až do áčka se nepovede jen tak někomu. Tím, že jsem si poprvé zahrál Chance ligu v mém mateřském klubu, to pro mě má velkou váhu.

Nakonec jsi za Slavii nastoupil k jedenácti utkáním. Jak je hodnotíš?
Myslím si, že se mi ta utkání v rámci možností povedla. Tak nějak jsem splňoval to, co po mně trenéři chtěli, což vlastně nejsou nějaké body, ale spíš defenzivní poctivá hra – nenechat nikomu prostor, každého dohrát. To se mi, myslím, povedlo, cítím v tom svou sílu a vím, že tím můžu pomoct svému týmu nejvíc.

Jiří Stejskal v dresu Kobry.

Nicméně mezi dospělými sis už zahrál v sezóně 2022/23 za Kobru. Pomohla ti tahle zkušenost v tom, že jsi byl třeba méně nervózní?
Už když jsem přišel mezi chlapy na Kobru, tak jsem nervozitu necítil. Po mentální stránce jsem obvykle klidný a ve stresu nebývám. Nicméně mi to asi pomohlo ve hře, protože juniorský a seniorský hokej je přece jen o něčem jiném. Takže možná v tom, že už jsem aspoň trošku věděl, co je jinak a co čekat.

Za Kobru jsi hrál i letos. Nastřílel jsi osm gólů a byl u dalších šestnácti. Jsi spokojený se svými výkony?
Razím takové rčení, že když dáte gól, můžete vyhrát, ale když gól nedostanete, nemůžete prohrát. Takže pro mě jako obránce je vždycky víc gól nedostat než ho dát. Jak už jsem naznačoval, tak úplně nejsem ten typ, od kterého by se očekávaly góly a asistence, ačkoliv je hezké vědět, že to občas umím i trefit. Není to ale pro mě nic stěžejního. Vím, že moje hra je založená na něčem jiném a tohle je akorát takový plus. Musím vyzdvihnout spoluhráče, se kterými jsem celou sezónu odehrál, ať to je bodový rekordman druhé ligy Kamil Bříška, Tomáš Šťastný, který měl úžasnou sezónu nebo Dominik Šteiner vedle mě na beku – od všech těch kluků jsem si vzal něco nového a myslím, že i díky nim mě sezóna posunula dál. Ale mé osobní body pro mě nejsou úplně stěžejní, když budu upřímný.

Ke konci sezóny jsi měl problém s vazy v koleni. Je to už lepší a nebudou tě trápit i v dalším ročníku?
Už je to lepší. Pořád mi trochu dělají problém schody. Teď si dám ještě chvíli oddych, a pak zpátky do práce.

Hokej na kolečkových bruslích

V mezisezónním období se věnuješ inline hokeji. Jak ses k němu dostal?
Dostali jsme se k tomu s kluky přes Davida Mencla, vedoucího mužstva slávistického dorostu. Ten přišel, když jsme byli v dorostu, jestli to nechceme zkusit a mně se to moc zalíbilo. S kluky jsme si to neskutečně oblíbili a po hokejové sezóně se na to vážně těšíme. Jsme parta kluků, se kterými se známe od dorostu, a když už spolu nemůžeme být, tak si to nahrazujeme aspoň takhle. Inline je fakt super doplňkový sport a už se nemůžu dočkat, až zase začneme.

Jiří Stejskal hrající inline hokej.

Je to pro tebe teda i dobrou přípravou na sezónu?
Myslím, že je. Přece jen by si člověk měl od ledu jako takového odpočinout a tohle je takové víc na pohodu, ale zároveň vás to na sezónu fyzicky připraví.

Můžeš přiblížit, jaké jsou rozdíly mezi ledním a inline hokejem, kromě bruslí?
První jsou samozřejmě brusle a plocha, ale jinak je kromě modrých čar, ofsajdů a icingů největší rozdíl v samotné hře. Lední hokej je hodně přímočarý a plný rychlých situací, zatímco inline je spíše o klidu, jde o to hrát bez chyby, klidně se vrátit dozadu a být rozvážnější. Má určitě svou krásu a s kluky se nám vážně hned zalíbil.

Slyšela jsem, že kromě hraní by ses mohl dostat i k trénování…
Roller Storm zakládá dorostenecké družstvo a já s bývalým kapitánem juniorky Tomášem Kluchem a naším kamarádem Jakubem Svobodou jsme kývli na to, že je budeme trénovat. Protože jsme si to chtěli vždycky vyzkoušet, jak u inlinu, tak třeba později i u hokeje. Tím pádem se nám plní společný dětský sen.

Jiří Stejskal a jeho malý učenec.

Ty už učíš malé děti bruslit. Jak tě napadlo věnovat se i něčemu takovému? Máš k dětem hodně blízko?
Právě jsem věděl, že mám hezký vztah k dětem, i proto, že mám čtyři mladší sourozence. Je to pro mě tedy přirozené a chtěl jsem spojit něco, co dělám odmala, právě s dětmi a předat jim nějakou svou myšlenku nebo znalost, kterou mám. Neskutečně mě to chytlo a šíleně jsem se v tom našel. Teď plánuju velké věci s dětmi a bruslením, tak uvidíme, co z toho bude.

Zdá se, že trénování je pro tebe důležité…
Možná i proto, že vím, kolik mi toho dali trenéři, které jsem potkal od mládeže až po A-tým. Určitě bych vyzdvihl pány trenéry Davida Kunu s Petrem Tejralem, potom určitě Jiřího Hájka a z vyšších ročníků Ladislava Slížka s Milanem Antošem. A když se vrtneme mimo Slavii, tak velké poděkování patří i Milanu Vrzalovi z Kobry, který mi věřil a podržel mě, když mi v dorostu říkali, že si hokej nikdy pořádně nezahraju. Musím říct, že mě u hokeje udržel, a za to mu patří velký dík.

Byl někdy moment, kdy tě napadlo s hokejem skončit?
Jeden takový moment přišel na začátku dorostu, kdy jsem měl problém s kolenem, do toho jsme si úplně nesedli s trenérem, tak to chvíli vypadalo na konec. Nicméně můj táta viděl, že to není správná cesta a podržel mě, za což jsem mu neskutečně vděčný.

Volný čas? Cože?

Studuješ ještě, nebo už máš dostudováno?
Loni jsem úspěšně odmaturoval na Bezpečnostně právní akademii a dal jsem si přihlášku na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Nicméně jsem v době fyzických testů odjel na deset dní na Světový pohár univerzit do Rumunska, takže jsem tu šanci promeškal. Ovšem letos jsem přihlášku podal znovu a jak písemné, tak fyzické testy mě teprve čekají. Studovat bych tedy ještě chtěl.

Zbývá ti ještě nějaký volný čas?
V sezóně volného času moc není, a když byl, tak ho zabraly ty děti, za což jsem rád. Pak se snažím trávit co nejvíce času s rodinou, protože malí sourozenci nebudou takhle malí napořád. A jako třetí bych zmínil čas s bývalými spoluhráči z dorosteneckých kategorií, se kterými se rád vídám. Většinou se sejdeme a něco podnikneme. Kdyby byly dny delší, tak určitě dělám ještě fotbal a další sporty, ale bohužel více času není. (smích)

S maminkou a sestrami na inline hokeji.

Plánuješ před začátkem přípravy na novou sezónu i nějakou dovolenou?
Neplánuju, budu v Praze. Protože jsem poprvé hrál mezi dospělými, tak jsem ještě nevěděl, že mezi březnem a dubnem bude volno, protože v mládeži bývá ještě sezóna, a pak se hned trénuje. A krátké volno přichází až pak. Neměl jsem tak žádnou přípravu na to si něco naplánovat, takže nikam nejedu. Když nad tím tak přemýšlím, tak budu mít tolik práce, že na tu dovolenou bych stejně neměl čas. (smích)

Napadá mě, odpočíváš někdy vůbec?
Jo, řekl bych, že jo. Někdy po večerech… přijdu domů a rovnou si jdu lehnout a to je asi největší odpočinek. Mám to nabité, ale opravdu mě to naplňuje a našel jsem v tom, takže mi to nevadí.

S mediálními „povinnostmi“ na Slavii nemáš žádný problém a dobrovolně se do nich často zapojuješ. Byl jsi takový odmalička?
Myslím si, že jo. Nikdy jsem se nebál mluvit nebo prezentovat před lidmi. Když si vzpomenu na loňský maturitní ples, tak jsem víceméně vedl a vytvářel i proslov. Byl jsem vždycky hodně komunikativní i s učiteli nebo ředitelem školy. Takže nikdy mi to nebylo nepříjemné nebo stresující, užívám si to.

Taky vím, že jsi předával za kabinu dárek jedné z fanynek Slavie. Je podle tebe podstatné udržovat takový kontakt s fanoušky?
Myslím si, že kontakt je velice důležitý. Hlavně fanoušci Slavie si to určitě moc zaslouží, protože to, jak k závěru sezóny chodili ve velkém počtu, bylo neskutečné. Nicméně celkově celou tu sezónu ti nejvěrnější chodili na každý zápas, to je super. Myslím proto, že nějaké takovéhle gesto je to nejmenší, co my jim můžeme vrátit.

Jiří Stejskal v dresu A-týmu.

Co pro tebe znamená Slavia?
Pro mě je to druhý domov. Dá se říct, že jsem na Slavii strávil mnohem víc času než ve škole nebo právě doma, takže je to vlastně oficiální. (smích) Slavia je pro mě rodina.

Pocházíš ze slávistické rodiny nebo jak se seběhlo, že jsi začal hrát právě tady?
To právě nepocházím, protože děda byl dokonce docela velký sparťan, pak se přestěhoval na Moravu a začal fandit Kometě, ve fotbale Dukle a Slavia nikde nebyla. Nicméně na Slavii pak hrál táta, takže odtamtud asi vítr vane. A když jsme se pak přestěhovali blízko k Edenu, to mi bylo kolem čtyř let a s hokejem jsem začínal, tak právě i to pomohlo tomu, že jsem začal s hokejem tady.

Kromě tebe se hokeji tedy věnoval i tvůj táta. Co mladší sourozenci?
Mám tři ségry a jednoho bráchu a nikdo z nich k hokeji nakročeno nemá. Ségra dřív chvíli hrála florbal, ale k hokeji se nedostala a brácha chodí na ryby, takže tam jsou ty dveře taky zavřené.

Ty sám sis stihl vyzkoušet i nějaký jiný sport, nebo to byl rovnou hokej?
Vlastně to byl rovnou hokej, ten u mě vyhrál. Na vrcholové úrovni jsem žádný jiný sport nikdy nehrál, ale jdu si klidně zahrát cokoliv. Řekl bych, že jsem takový všestranný, nicméně nic jiného než hokej nepřipadalo v úvahu.

A umíš si představit, že by někdy přišlo něco jiného v úvahu? Nebo myslíš, že vydržíš u hokeje do důchodu?
Doufám, že u hokeje vydržím na vrcholové úrovni co nejdéle, a když by se do toho dařilo trénovat i ty malé děti, tak by to pro mě bylo jako splněné přání.

Měl jsi někdy nějaký slávistický vzor nebo jiného hráče, ke kterému jsi vzhlížel?
Ve Slavii se mi líbil Jiří Vašíček, protože to byl takový nepříjemný obránce a bitkař. A já mám k tomuhle stylu docela blízko. A mimo Slavii bych řekl Karla Rachůnka, protože jsem byl úplně unešený z toho, jak vysklil plexi s Jevgenijem Arťuchinem. Toho jsem měl dokonce doma vystaveného na poličce.

Upřímně jsi mě překvapil. Ty bys o sobě řekl, že jsi bitkař?
No, sám bych to úplně nevyhledával, ale když je potřeba a nějaká situace se mi nelíbí, tak se do toho nebojím jít. V mládeži už se to párkrát stalo a pro ostatní to nedopadlo zrovna dobře. Mezi dospělými jsem se k tomu zatím nedostal, ale třeba to přijde v příští sezóně.

Jiří Stejskal v zápase.

Když jste se s Kobrou probojovali do osmifinále druhé ligy, prožíval jsi zápasy o to víc, když už šlo o play-off?
Je pravda, že několik menších strkanic třeba v Chomutově bylo. Určitě jsem si získal srdce všech fanoušků, když celý stadion skandoval „Stejskal je č***k“. (smích) Každopádně si myslím, že úplně rozdíl mezi základní částí a play-off nedělám. Pořád se snažím hrát stejně nepříjemně a co nejvíc to soupeři otrávit. Jak už jsi zmiňovala, měl jsem problém s kolenem, takže to mě možná hecovalo ještě o něco víc, protože jsem chtěl hrát a nepřijít o ty zápasy.

Právě, když chomutovský stadion skandoval tvoje jméno a hanlivou přezdívku, viděla jsem, že ses smál. Je to tedy tak, že tě to dokáže ještě víc povzbudit než urazit?
Pro mě je to radostné zadostiučinění, protože když na mě dva tisíce fanoušků křičí, že jsem víš co, tak je poznat, že si mě všimli. A o tom to je, aby lidi viděli, že Stejskal je na ledě.

Vnímáš obecně hodně fanoušky, když jsi na ledě?
Abych nekecal, tak letos během sezóny určitě šest nebo sedm kotlů fanoušků soupeřů na mě takovéhle věci řvalo, takže já si myslím, že za chvíli budu oblíbený po celé republice. Takže si toho všímám a dělá mi to jedině dobře, usměju se a jsem za to rád. (smích)

Čistě hypoteticky, nezavíráš si tím potencionální dveře, kdyby jsi náhodou za jeden z těchto klubů měl někdy nastoupit?
To si nemyslím. Kdybych do těch týmů měl jít, tak by se fanoušci obrátili zase na moji stranu a rádi by sledovali moji hru, která by byla výhodná pro ně.

Ty sám ses často dostal do pozice fanouška, když jsi chodil na zápasy Slavie, do kterých jsi nenastoupil. Jaký jsi ty jako fanda? Zakřičíš si taky rád?
Myslím si, že letos, když mi to vyšlo a mohl jsem se přijít podívat, tak jsem to prožíval docela dost, protože ty zápasy byly většinou vyrovnané na krev a přál jsem si, aby se zvládly. Takže musím říct, že jsem byl dost emotivní i takhle na tribuně.

Další sezóna se blíží

Jak jsi reagoval, když jsi zjistil, že na tebe Slavia uplatnila opci?
Nechci znít nějak namyšleně nebo sobecky, ale když jsem viděl, že se mi sezóna víceméně povedla, jak jsem hrál a prezentoval se a po komunikaci s trenéry jsem věděl, že by opce měla být uplatněna. Jsem za to samozřejmě rád, protože to tak být i nemuselo, nicméně jsem to tak nějak očekával, takže překvapený jsem úplně nebyl.

Co od následujícího ročníku očekáváš?
Z individuálního hlediska doufám, že odehraju ještě o trochu více zápasů než letos. A co se týče týmu, tak bych se rád vyhnul předkolu a postoupil rovnou do play-off, to by bylo pěkné.

Jiří Stejskal na Světovém poháru univerzit.

Máš nějaké individuální přání, které si chceš splnit, aby sis na konci řekl, že jsi vážně spokojený?
Moje přání by bylo asi v tom se natrvalo udržet v týmu a získat tam pro sebe pozici. Věřím, že i když přijdou noví kluci, tak mám šanci, abych se udržel a byl týmu prospěšný. Kromě toho bych chtěl být taky nasazovaný do oslabení, protože si myslím, že v něm mám sílu a nebojím se zblokovat střelu. Díky tomu si myslím, že bych právě mohl být týmu prospěšný.

Je něco, na čem bys chtěl ještě zapracovat?
Musím zapracovat na svém pohybu, protože přece jen nepatřím k nejmenším nebo nejhubenějším hráčům. A celkově na motorice i získávání zkušeností v dospělém hokeji.