PANE TRENÉRE: Pořád přemýšlíme, co bychom pro děti vylepšili, říká trenér deváťáků Macek

Ve slávistické mládeži už nějakou sezónu působí, za sebou má ale i pozoruhodnou hráčskou kariéru. Petr Macek byl hráčem sešívaných při postupu do extraligy v roce 1994, v dalších letech si zahrál mimo jiné v Kanadě či Německu. Od letošního ročníku je trenérem deváté třídy. Jaký další sport kromě hokeje ještě trénuje a co si myslí o progresu v mládeži během svého působení?

Na co vzpomínáte ze svého hráčského působení ve Slavii nejradši?
Těch věcí je samozřejmě spousta, protože jsem tady strávil celé své dětství. Co se týká mládeže, tak si vzpomínám, že jsme jako první mládežnický tým hráli finále republiky. To byl docela velký úspěch. Rád vzpomínám na pana trenéra Zavadila. Byla to za něj strašlivá dřina, ale říkám, že kdyby mě netrénoval, tak bych hokej na vrcholové úrovni nehrál. A samozřejmě nejsilnější zážitky jsou spojené s postupem do extraligy a s extraligovými sezónami, které jsem tu odehrál. Hodně rád vzpomínám na to, že jsem hrál ve dvojici s Mílou Hořavou, od kterého jsem se hodně naučil. První dvě sezóny jsem tu taky hrál s Růžou, Viktorem Ujčíkem, Ivem Prorokem nebo pak Tomášem Jelínkem. To byli hráči všechno na úrovni nároďáku a evropské nebo světové extratřídy. Takže rád vzpomínám, že jsem si mohl zahrát s takhle dobrými hráči.

Co jste si z toho vzal do další části kariéry?
Miloš (Hořava) mě naučil hrát dospělý hokej. Mně bylo 18 a Miloš mě pomalu vodil na ledě za ručičku. Učil mě, jak se hraje velký hokej, protože přechod z dorosteneckého hokeje – tehdy ještě nebyla juniorka – na ten mužský je u každého sportovce největší skok.

Jak dlouho tu působíte v roli trenéra?
Dlouho, ani bych to teď z hlavy nedopočítal. Myslím si, že jedu nějakou desátou sezónu. Nejdříve jsem se věnoval ročníku 2000, s nímž jsem šel do čtvrté nebo páté třídy, poté jsem přešel na ročník 2007, který jsem měl ještě loni jako asistent. A od letošní sezóny mám poprvé jako hlavní kouč deváté třídy ročník 2005.

Co se tu v mládeži během vašeho působení změnilo?
Je skvělé, jak to máme teď nastavené. Máme tu dobrou partu trenérů, v rozhovoru už to popisoval Fanda Pomahač. Skvěle spolupracujeme. Systém je tu moc dobře nastavený, od vedení přes trenéry, kteří mají funkci jakýchsi supervisorů nad více kategoriemi, až po hlavní trenéry a asistenty u jednotlivých kategorií. To mě moc baví. Dřív to tady úplně nebývalo, ale v poslední době se začaly věci měnit. A co jsem stačil zaznamenat, tak se všechny změnily výrazně k lepšímu.

I co se týče zařízení a dalších věcí, co mají hráči k dispozici?
Na tom se pořád pracuje a je to obrovsky důležité. Všichni fanoušci samozřejmě rádi vzpomínají na dobu, kdy se hrála extraliga, kdy byla Slavia na špici a kdy se vyhrály tituly. Z té doby visí pod stropem dvě vlajky. Ale v době, kdy tu byly finance, se jaksi pozapomnělo na budování zázemí pro mládež. To je moje domněnka. Samozřejmě jsem do toho neviděl, ale spousta peněz odteklo do áčka a tréninkové prostory tady nebyly. Díky práci managementu, trenérů, rodičů a dobrovolníků prostory vznikly. Máme daleko lepší zázemí, klubovnu s videem, kam si můžeme sednout, dát kafe a rozebrat s hráči nějaké herní situace. Vznikla celá tréninková area pod tribunou, máme tam centrum mládeže, venku se pak nachází rozcvičovna. Za dobu, co tu jsem, se spousta věcí změnila. Především se však něco děje. Předtím se nedělo nic, zatímco teď pořád přemýšlíme, kde by se daly vylepšit podmínky pro trénink dětí.

Pojďme k deváté třídě, kterou od letošní sezóny vedete jako hlavní kouč. Jak jste zatím s průběhem sezóny spokojen?
Jsem spokojen především s kluky. Hodně pracují. V první řadě jsem ovšem rád, že devátá třída vůbec vznikla. Já osobně jsem se s restrukturalizací, která tu byla ještě loni, úplně neztotožňoval. Teď mají o rok více, aby fyzicky dorostli a zvládli přechod na dorostenecký a juniorský hokej. Kluci pracují, jsem s nimi opravdu spokojen. Třikrát jsme remizovali, jednou se Spartou, kterou jsme předtím porazili v přípavě a máme s ní vyrovnanou bilanci. Velkým překvapením letošní sezóny je Tábor, který snad ještě neprohrál. Oni hrají v podstatě dospělý hokej, což my od kluků ještě nechceme. Pokud pominu kvalitu hry, tak mě výsledkově mrzí plichta s Hvězdou. To byl zápas, který jsme měli vyhrát.

Už jste to trochu zmiňoval: myslíte si, že hlavní věc, ve které se hráči v deváté třídě musí zlepšit, je fyzická stránka?
Samozřejmě. Neřekl bych však, že ta hlavní, hráč se musí zlepšovat komplexně. Ale oni se teď dostávají do puberty a občas se stává, rozdíly ve výkonech nejsou obrazem jejich hry nebo dovedností. Spíš je to tím, že některý kluk vyrostl dříve a najednou je dynamičtější a silovější. S kategorií deváté třídy je potřeba pracovat opravdu opatrně a neztracovat kluky, kteří v daný okamžik nehrají první nebo druhou lajnu. Oni to totiž můžou ještě fyzicky dohnat. Více záleží na dovednostech. A právě na ně dáváme na Slavii důraz. To, co teď přišlo ze svazu jako novinka, tu máme nastavenou už delší dobu. Naši kluci jsou v některých směrech šikovnější než soupeři a odráží se to i na výsledcích. Ale samozřejmě že oni půjdou příští rok do dorostu, kde je hokej fyzicky velmi náročný, a já je na to musím připravit. Takže jsem jim nandal a dostávají velké tréninkové dávky. Musím je pochválit, že se s tím perou, jak se dá.

Působíte rovněž jako asistent u reprezentace pražského výběru hokejistů, tzv. Výchově talentované mládeže (VTM). Jaké zastoupení tam mají slávističtí hráči?
Pražské VTM má teď ročníky 2005 a 2006, ostatní kraje mají i mladší ročníky. Teď abych to nespletl: v ročníku 2005 máme pět, šest hráčů, ale protočilo se tam sedm nebo osm. Záleží totiž i na momentální formě, zraněních, nemocích atd. V mladší kategorii 2006 jich hraje za Slavii více, ale především tam máme čtyři skvělé obránce v ročníku 2006. Dva jsou opravdu skvělí, dva jsou velmi kvalitní. Nechci vynechat nějaké útočníky, ale slávistických hráčů tam je z toho ročníku celkově sedm nebo osm.

Jak probíhají společně tréninky výběrů? Zaměřujete se třeba více na taktiku?
Celý ten model VTM je postavený tak, že dopoledne trénují skills coaches s hráči dovednosti a odpoledne se hraje. My s nimi zase tolik tréninků nemáme, takže se nemůžeme zaměřovat na taktické věci, není na to čas. Spíše to je o zápasech s ostatními kraji. Bavíme se o chybách, které v nich hráči dělají. Ale je tam vidět třeba poměrně výrazný rozdíl mezi Spartou a Slavií. Hráči z každého týmu přináší něco jiného. Sparťané buldočí zarputilost a velké množství nabruslených kilometrů, ze slávistů jde spíše hravost a dovednosti, co se práce s kotoučem a bruslení týče. Technické věci jsou na naší straně. Ale překvapuje mě, že byť je mezi Spartou a Slavií obrovská rivalita, tak ve chvíli, kdy hráči hrají za krajský výběr, se rozdíly v šatně smazávají. Všichni se snaží vyhrát a berou to sportovně.

Vy se kromě hokeje věnujete jako trenér také golfu. Máte na starost děti, nebo i dospělé?
Je to moje druhé zaměstnaní, jsem trenér golfu. Trénoval jsem děti, měl jsem tu čest, v golfové akademii Zuzky a Katky Mašínových. Zuzka Mašínová je první žena, která hrála Ladies European Tour, což je nejvyšší evropská tour. Je to velmi kvalitní hráčka a také skvělý člověk. V akademii jsem trénoval děcka a bavilo mě to – mně celkově práce s dětmi velice baví. Ale už to nejsem schopen skloubit časově, s deváťáky totiž trénujeme spíše odpoledne. Od práce s dětmi jsem proto ustoupil, ale pořád mám privátní dospělé klienty.

V čem jsou hokej a golf odlišné, je asi jasné, mě ale zajímá, jestli jsou ty dva sporty, z vašeho pohledu jako trenéra, v něčem podobné?
V ničem. Jeden je kolektivní sport, druhý individiuální. Náročnost na psychiku je v individuálním sportu mnohem větší, obrovský rozdíl je taky v tom, že v hokeji jsme limitovaní časem, zatímco nad golfovým míčkem může stát člověk v podstatě, jak dlouho chce. Ty sporty, byť vypadají hodně podobně, jsou úplné jiné. I mechanika pohybu je úplně jiná: puk není elastický a nevyskočí ze země, zatímco golfový míček ano. Laickou veřejnost to možná překvapí, ale hokej a golf si nejsou podobné ani trochu.

A když to vztáhnu na ten váš trenérský pohled?
Podobné je to v tom, že na každého klienta, ať už golfistu nebo hokejový tým, jsem připravený. Vím, co s nimi chci dělat. Mám krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle, kterých s nimi chci dosáhnout. To je stejné. Akorát metody, kterými se k nimi snažíme dostat, jsou úplně odlišné.

Máte nějaké hráče ze Slavie, kteří také hrají?
Trenéři hrají. Jirka Doležal, Pavel Kolařík, Milan Antoš nebo Jirka Veber si všichni jdou občas zahrát. A co vím, tak i Robin Všetečka. Michal Poletín, který tu hrával, je velmi kvalitní golfista. A oba dva jeho mladší bráchové, hlavně Tomáš, který je teď v ročníku 2007, taky hrají. Neviděl jsem ho, ale podle výsledků je velmi dobrý.

Chodíte si občas s trenéry zahrát?
Není čas. Zní to divně, mně z části golf živí, ale já jsem byl letos na hřišti pětkrát. Tím, že tréninky dorostu, juniorů a deváté třídy jsou v jiných časech, bychom těžko mohli najít čas, kdy bychom si mohli zahrát. Ale vím, že Jirka Doležal s Pavlem Kolaříkem chodí. Mrzí mě to. Teď jsme něco domlouvali, ale z časových důvodů to nakonec neklaplo.