Pamatuju si, kde jsem v Edenu stál, když Slavia vyhrála první titul, vzpomíná Ondráček

Služebně patří mezi ty zkušenější a ve Slavii bude pokračovat i v příští sezoně. Martin Ondráček v sešívaném dresu vyrostl a před třemi lety se do něj definitivně vrátil. Jak vzpomíná na dřívější roky a co dělal během karantény?

Martine, jaký je začátek letní přípravy?
Kvůli opatřením trénujeme na skupiny, abychom nebyli všichni pohromadě. Dělali jsme vstupní testy, ale zatím ještě nemáme úplně představu, jak to bude dál. Jsou tu noví trenéři, tak uvidíme.

Slavii bude v nadcházející sezoně vést Martin Štrba. Už jsi měl možnost s ním blíže hovořit?
Pan trenér nás obvolával, když se oznámilo, že nás bude trénovat. Myslím si, že ještě budeme mít individuální pohovory.

Potkali jste se někdy dřív?
Myslím, že jsem proti němu hrál za Havlíčkův Brod, když hrál v Táboře. Ale nijak blíž jsme se nepotkali.

Jak jsi strávil karanténu?
Jelikož mám šestnáctiměsíční holku, věnoval jsem se hlavně jí. Byl doma s rodinou a dodržoval jsem opatření.

Spousta lidí využilo volný čas, aby se podívali na filmy nebo přečetli knihy, které dlouho odkládali. Byl to i tvůj případ?
Moc ne, věnoval jsem se hlavně rodině. Veškerý čas jsem trávil s ní. Navíc nejsem příliš velký fanoušek televize nebo seriálů. Nějaký film jsem si ale samozřejmě stáhl a sledoval jsem v televizi zprávy. Ty tedy byly docela depresivní, tak jsem se jich pak snažil spíš vyvarovat.

Měl jsi to tak, že ses na ně podíval jednou za den a zbytek dne ses je snažil spíš ignorovat?
Přesně tak. Určitě jsem neseděl u televize a nekoukal na to celou dobu.

Ty jsi v jednom dřívějším videu řekl, že máš rád italskou kuchyni. Vaříš rád?
Vařím celoročně, je to můj koníček. Není to tak, že bych vařil jen teď v karanténě. S partnerkou se střídáme.

Máš nějakou vyhlášenou specialitu?
Jsem spíš specialista, který vaří z toho, co dům dá (směje se). Nerad peču, ale co se týče jídel, jsem schopen udělat cokoliv.

Nemrzí mě, že jsem během titulu byl jen v širším kádru

Honza Novák v rozhovoru řekl, že jsi dal nějakou dobu po sezoně pauzu a až po ní se začal znovu připravovat. Jak jsi na tom byl ty?
Ze začátku jsem vlastně nemohl ani běhat, když bylo to omezení, tak jsem se snažil udržovat doma. Nejdřív jsem se ale snažil vyléčit šrámy ze sezony, kterých bylo docela dost. Posledních čtrnáct dnů jsem už plnil to, co jsme měli zadané, a dával jsem zpětnou vazbu trenérům.

Během karantény vysílala Česká televize archivní zápasy, včetně obou sešívaných titulů. Díval ses?
Něco jsem letmo viděl. Z každé finálové série jsem viděl nějaké úryvky, ale nějak extra jsem to nesledoval.

Vracely se ti při sledování vzpomínky? Při titulu v roce 2003 jsi hrál ve slávistické mládeži.
Vzpomněl jsem si na to, kde jsme jako mládež při utkáních stávali. Měli jsme takový prostor nad bránou, kde jsme sledovali zápasy. Takže vím, kde jsem při nich byl, ale víc jsem to neprožíval.

V roce 2008 jsi už byl v širším kádru Slavie, ale sezonu jsi strávil v první lize. Nemrzí tě zpětně, že jsi u titulu nebyl?
Takhle k tomu nepřistupuju. Slavia měla v té době nejlepší tým v lize, byla hodně našlapaná. Já jsem byl rád, že jsem do áčka nakoukl na pár zápasů a zažil jsem vyprodanou O2 arénu. Nevnímal jsem to tak, že bych se tím trápil. Spíš mě mrzela sezona, jak se zavedlo nařízení, že musí povinně hrát mladí hokejisté. To jsem měl poprvé šanci začít v áčku, ale to pravidlo mě o ni připravilo.

V dalších letech jsi působil v řadě týmů – v Pelhřimově, Mostu, Berouně, Litoměřicích, a především v Havlíčkově Brodě. Na co z těchto angažmá vzpomínáš nejradši?
Právě v Havlíčkově Brodě jsem byl u největšího úspěchu klubu za asi 75 let, kdy se postoupilo do semifinále. Tehdy se to sešlo, měli jsme hodně mladý tým s talentovanými hráči, kteří dneska hrají extraligu. Byl to největší úspěch brodského hokeje. Všechna ta angažmá mi něco dala a byla v něčem prospěšná. Asi až na Beroun, to byl přešlap vedle. Rok tam mi nic nedal, jenom vzal.

Můžeš být konkrétnější?
Byla to sezona, v níž Beroun sestoupil. S hokejem to nemělo nic společného, i co se vedení klubu týkalo. Naštěstí jsem po Vánocích odešel zpátky do Brodu.

Přestupy s kamarády neřešíme

Pojďme se vrátit k minulé sezoně. Na jejím začátku ses zranil, pak jsi poměrně dlouho čekal na první gól. Byl jsi rád, že to z tebe pak v listopadu, kdy jsi skóroval, spadlo?
Bylo to složitý. Já mívám horší přípravy, ale loni jsem ji měl vydařenou. Hnedka na začátku sezony jsem si ovšem natáhnul vazy v kotníku a pak se to už táhlo. Štvalo mě, že jsem na gól tak dlouho čekal, i jsem nad tím hodně přemýšlel. Jsem rád, že když jsem ho v zápase s Havířovem dal, tak byl důležitý a pomohl nám v boji o osmičku.

Na začátku května se oficiálně otevřel přestupový trh a hráči začali podepisovat smlouvy. Slavia přivedla nejproduktivnějšího hráče uplynulého ročníku Chance ligy Petra Kafku. Znáš se s ním blíž?
Moc ne. V loňské sezoně jsme se příliš nepotkali, hráli jsme proti sobě snad jen jednou, protože on přestupoval z Prostějova do Frýdku. Jinak vím, že hrál dlouhé roky na Spartě a pak na Slovensku, ale blíž se neznáme.

Jak vůbec hráči prožívají ten začátek května, kdy se podepisují nové smlouvy? Gratulují kamarádům ke smlouvám?
Já jsem to osobně letos neprožíval, protože už jsem měl smlouvu podepsanou z minulé sezony. Jinak je to pro hráče, kteří nemají podepsáno, citlivé a řeší to. Není to ale tak, že bych to s ostatními hráči řešil. Když si zavoláme, řešíme rodinu a tak, o hokeji se tolik nebavíme.

Slavia bude v nadcházející sezoně slavit 120. výročí klubu. Vnímali jste v týmu, že se blíží toto jubileum?
My odchovanci a kluci, kteří tu hrají déle, to víme, ale jinak to zatím příliš neřešíme. To má na starost klub. Určitě je to hezké výročí klubu, který je jedním z nejstarších u nás. Jsem rád, že budu moct být u toho.