Přišlo mi, že brána je strašně malá, vzpomíná Málek na mistrovskou sezonu

Už tomu bude pět let, co naposledy profesionálně chytal. Během své kariéry zažil mnoho úspěchů a zařadil se mezi nejlepší maskované muže v české extralize. Dlouholetý slávistický gólman a současný trenér Roman Málek se za svými herními léty ohlíží i díky záznamům památných utkání na ČT sport. „Připomněl jsem si to. Je to úplně něco jiného, než jak to člověk prožil v bráně,“ říká.

Slavia ho pro profesionální hokej vychovala a on v ní pak prožil jedny ze svých nejúspěšnějších roků. Roman Málek poprvé nakoukl do sešívaného A-týmu už v ročníku 1996/97, naplno v něm ale zakotvil o dva roky později. Postupně se stal jedničkou a dovedl klub k prvnímu titulu.

Právě ten ve čtvrtek a v pátek připomíná série Archiv Z, v němž se Česká televize vrací k nejpamátnějším utkáním extraligové historie. Zatímco ve čtvrtek odpoledne byly k vidění zápasy semifinálové série 2003 proti Spartě, o den později vysílá ČT sport finálovou sérii proti Pardubicím. V obou hrál klíčovou roli právě Roman Málek.

„Přípravu před sezonou jsem neměl nic moc, pak se to ale nakoplo a jeli jsme na vítězné vlně. Měli jsme výborné mužstvo jak hráčsky, tak charakterově,“ zamýšlí se Málek po sedmnácti letech. „Přišlo mi, že brána za mnou je strašně malá a že nemůžu dostat moc gólů. Člověk mívá taková období v průběhu sezony, já jsem měl fazónu celou sezonu. Podobný ročník jsem pak zažil jen ve Vítkovicích, když jsme došli do finále,“ vzpomíná.

V semifinálové sérii pražských „S“ došlo ve třetím a čtvrtém utkání na nájezdy. A Slavia se mohla spolehnout na svoji oporu. Ve třetím zápase sice dva z pěti nájezdů pustil – a přišel tak po dvou letech o neprůstřelnost –, ve čtvrtém již všechny střelce Sparty zastavil. A především – obě dvě utkání vyhrál a zajistil Slavii klíčové dvě výhry. Sešívaní nakonec zvítězili v sérii 4:2.

„Vím, že jsem předtím dlouho nedostal v nájezdech gól, v play-off jsem je nikdy neprohrál a každou vyhranou sérií sebevědomí rostlo. Ve čtvrtfinále proti Vsetínu jsem ve třetím zápase chytil osm nájezdů a nakonec rozhodl Honza Fadrný,“ říká Málek, jenž v kariéře chytil v play-off 33 ze 37 nájezdů a vyhrál všech 7 sérií, do kterých nastoupil.

Jaký byl jeho recept na úspěch v „penaltách“? „V té době to nebylo jako dneska, že se rozebírali hráči na videu a gólmani vědí, co dělají. Měl jsem v hlavě svoje statistiky, které jsem si skládal ze sestřihů z ostatních zápasů. Myslel jsem si, co udělají. Vždycky se mi ně dařilo, věřil jsem si na ně. S kluky jsme je na tréninku jezdili prakticky každý den,“ vysvětluje.

Ve třetím utkání Slavia po brance Petra Kadlece vedla, ale sparťané dvěma brankami skóre otočili. Při té druhé Málkovi přes lapačku propadla střela Jana Tomajka. „Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Po gólu za mnou přijel Petr Leška a hrozně se mi smál. Viděl jsem pak, jak jel poslední pátý nájezd. Byl jsem hodně nahecovaný, věděl jsem, že když mu to chytím, tak vyhrajeme. Chytil jsem a vrátil jsem mu to. Vím, že jsem pak na něj něco křičel,“ usmívá se.

Série přitom mohla mít zcela jiný průběh, kdyby rozhodčí uznal branku sparťana Jaroslava Nedvěda ze druhého zápasu – kvůli špatné obrazovce ale rozpažil. „Pamatuju si, jak střílel při oslabení, prolétlo to nade mnou a slyšel jsem to cinknout. Viktor Ujčík ukazoval, že to byl gól, já jsem byl přesvědčený, že to branka nebyla, rozhodčí vůbec nevěděl. Pak když se to zkoumalo večer ve zprávách, jsem viděl, že měl Viktor pravdu. Pro nás to bylo samozřejmě plus, zápas by se asi vyvíjel jinak, kdybychom prohrávali,“ ohlíží se.

O titulu rozhodl až sedmý zápas

Ve finále se Slavia postavila Pardubicím, které s patnáctibodovým náskokem ovládly základní část a nekompromisně postupovaly také vyřazovacími boji. Východočeši fotbalovým výsledkem 1:0 vyhráli první zápas, ale slávisté třemi výhrami v řadě stav otočili. „S Pardubicemi byl každý zápas vyhrocený, ani to nemuselo být v play-off. Měli jsme sérii celou dobu v rukou,“ říká Málek.

Roman Málek s titulem

Ve čtvrtém duelu se na něj Slavia při výhře 2:0 mohla opět spolehnout – zneškodnil všeh 36 střel. Utkání bylo velmi vyhrocené, sudí rozdali 86 trestných minut. „Když vidím ty zákroky, tak si myslím, že bych jim tam mohlo být odpískáno mnohem víc. Bylo tam hrozně seker, hákování, ale takhle se to hrálo,“ vybavuje si Málek.

Blízko vítězství byli sešívaní v pátém střetnutí na ledě Pardubic. Ještě deset minut před koncem vedli 3:1. „Už tam nesli pohár do boxu časoměřičů, že nám to budou za deset minut předávat. Oni nám to během chviličky srovnali na 3:3. V prodloužení už jsem se připravoval na nájezdy, běžela poslední minuta, přehrával jsem si, kdo v nich asi pojede. Pak na mě Lubina nahodil puk a já jsem si ho tam srazil lapačkou. Jeli jsme k nám, že to ukončíme, ale zápas se nám vůbec nepovedl, prohráli jsme 1:5. Nikdo nám pak nevěřil,“ vzpomíná trenér brankářů áčka.

O osudu série se nakonec muselo rozhodnout v sedmém utkání. „Jeli jsme tam s tím, že vyhrajeme. Pamatuju si atmosféru z kabiny, trenéři nám říkali, že jsme přijeli vyhrát, že nás nic jiného nezajímá a že to může být naše životní šance,“ říká Málek a dodává: „Byli jsme osekaní, chyběli nám hráči, ale ubojovali jsme to.“

Ubojovali. Ve 34. minutě skóroval Michal Sup a Málek zastavil všech 26 střel domácích: „V Pardubicích jsme vždycky museli přežít první třetinu, pak se tam dalo hrát. Jak jsme vedli 1:0, dýchalo se nám líp a věřili jsme, že to uděláme.“

Málek zakončil sezonu s jedenácti čistými konty v základní části a pěti nulami v play-off. Vyhrál individuální statistiky, byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem play-off a stal se Hokejistou roku. „Byla to moje nejúspěšnější sezona v kariéře. V další jsem byl vyměněn a v Plzni jsem prožíval neskutečnou pohádku, když jsme se z 13. místa dostali do play-off a vyřadili našlapaný Pardubice. Nejúspěšnější byla ale určitě ta, v níž jsme vyhráli. Člověk vždycky vzpomíná rád na to dobrý,“ zakončuje.