Slavia je pro mě kus života. Těším se, až si tu zase zahraju, vyhlíží návrat Tomica

Dobří holubi se vracejí. I když je to možná otřepaná fráze, pro tentokrát je její použití určitě na místě. Návrat do Slavie totiž potvrdil útočník Marek Tomica, který ve Slavii odehrál šestnáct sezon a 812 zápasů. V rozhovoru sám přiznává, že má ke klubu pořád velký vztah.

Marku, po pěti sezonách v Chomutově se vracíš do Edenu, jak se na svoji obnovenou premiéru těšíš?
Přiznám se, že se těším hrozně moc, prostředí tady dobře znám a vracím se v podstatě domů. Když jsem během karantény sledoval v televizi historické záběry z našich zápasů, tak mě to úplně vzalo. I když jsme tady během minulé sezony hráli s Chomutovem, tak se mi oživily vzpomínky, člověk tady zná střídačku, spoustu lidí kolem, to je výhoda a těším se, až si tady zase zahraju. Navíc už nebudu muset nikam daleko dojíždět.

S jakým cílem do Slavie přicházíš?
Nechci říkat takové fráze, jako že chci pomoci Slavii. Vracím se do míst, kde jsem hrál od svých osmnácti až do třiceti čtyř let, takže mám ke klubu pořád velký vztah a chtěl bych být přínosem a uhrát s týmem co nejlepší výsledky.

Šestnáct sezon, 812 zápasů za slávistické áčko, tím se jen tak někdo chlubit nemůže…
Musím říct, že je to opravdu kus života. Můj táta, jak už je starší, do Chomutova postupem času tolik nejezdil, protože to na něj bylo daleko, ale když jsme hráli minulý rok v Edenu, tak přijel a sám mi říkal, že tady strávil takového času a takového fandění, že ho z toho normálně bolí u srdce. Je to pěkné tolik zápasů, ale zas je to jenom číslo.

Akorát Honza Novák bude možná trošku naštvaný. Se svými 803 zápasy se těšil, jak se před tebe dostane na třetí místo v historických tabulkách, a ty jsi mu svým příchodem udělal trochu čáru přes rozpočet…
Koláč je stejně ještě daleko před námi (1122 zápasů, pozn. red.), takže jestli se pereme o třetí čtvrtý flek, to už není tak podstatné. Ale třeba mě Honza trefí do nohy a předběhne mě (směje se).

Se současným kapitánem jste toho v dresu Slavie zažili hodně…
Ale není jediný. Ještě je tady třeba Jirka Doležal nebo Dan Vrdlovec, pak si pamatuju Antyho (Milan Antoš), Hejdiče (Tadeáš Hejda), kteří sem chodili jako děti. Pak jsou tu někteří lidi z vedení, další co se točí kolem áčka, ledaři, lidi v hospodě…

Máš za sebou první rok v Chance lize. Jaká je oproti extralize?
Docela mě to překvapilo, je hodně těžká. Je vidět, že v ní hraje hodně mladých kluků a hodně se bruslí, někdy až lítá. Odehráli jsme hodně dobrých zápasů, ale samozřejmě byli i slabší. Kdybych měl říct jednu věc, tak bych zmínil střídavé starty hráčů z extraligy. Někteří kluci, co přijdou na pár zápasů, tak je vidět, že se chtějí zviditelnit, hrají na sebe, a ten tým pak nemůže udělat úspěch. Ten hráč tahá puky a jde to takového rizika, které by si v extralize nedovolil. Možná to pro něj funguje, ale mělo by to být tak, že na prvním místě by měl být tým a pak až to ostatní.

Touhle cestou zrovna Slavia nejde…
Já vím a v Chomutově jsme to měli podobné. Spíš to beru podle toho, co jsem viděl v jiných týmech, proti kterým jsme hráli. Na Slavii byla parta vždycky dobrá a kluci, které tu znám, jsou všichni v klidu. A když někdo v klidu nebude, tak si to ošéfujeme mezi sebou.

Cítíš, že bys měl ve svých letech plnit roli mentora a radit mladším klukům, kterých je v kádru docela dost?
V Chomutově jich bylo taky hodně, takže jsem na to zvyklý. Nechci říkat úplně radit, spíš jim říct, co jsem zažil, s čím jsem měl zkušenosti já a co mi pomáhalo. Samozřejmě co fungovalo u mě, nemusí fungovat u druhých, ale můžou to třeba zkusit. Spíš jde o to je pak taky podržet nebo zklidnit, protože kolikrát třeba hrají dobře a daří se jim a pak přijde v sezoně pokles formy a začnou se trápit. Tam se s nimi musí mluvit a říct jim, že když budou pracovat dál, tak to půjde. My, když jsme byli zobáci, tak jsme tu taky měli starší kluky, kteří poradili nebo nás usměrnili, a když bylo potřeba, tak i zařvali. Prostě tak, jak má kabina fungovat.

Jak jsi vnímal Slavii v uplynulé sezoně jako soupeře? S Chomutovem se vám proti ní zrovna docela dařilo…
Byli hodně nepříjemní, a i když kolikrát třeba ten výsledek vypadal, že to bylo jednoznačné, tak to tak vůbec nebylo. Třeba první zápas skončil 5:0, ale nám na začátku výborně zachytal gólman a pak nám to tam napadalo. Ale bylo to těžké, hodně to bolelo, takový styl se tady hrál vždycky. Měli strašně rychlý přechod dopředu, hráli jednoduše, na přesilovkách byl Petr Vampola. Já jsem je hodně bránil a kolikrát to byl hodně dlouhý zámek. A když máte Honzu Nováka na modré, tak se modlíte, abyste tam byl včas a nahrávka na něj neprošla, protože tu jeho bombu znám dobře z tréninků, kdy mě kolikrát trefil do kotníku. A v zápase to je ještě horší.

Ze Slavie si tě fanoušci pamatují na ledě jako velkého bojovníka. Změnil se tvůj styl nějak v průběhu let?
Já si myslím, že ne, hraju pořád hodně podobně, ne-li stejně. Taky už je mi 39, tak už se moc nezměním nebo nenaučím úplně nové věci. Ale myslím si, že tenhle styl je účelný.

V Edenu se potkáš s trenérem Martinem Štrbou, který vedl Chomutov na začátku minulé sezony. Hrálo tohle nějakou roli v tvém příchodu?
S Martinem jsem se o svém příchodu osobně nebavil, asi bych sem šel, i kdyby tady byl jiný trenér. Můj agent to řešil spíš s majitelem a se sportovním manažerem. Ale samozřejmě kdyby Martin řekl, že o mě zájem nemá, tak bych se nikam nechtěl cpát. Je potřeba, aby byly spokojené všechny strany.

Nicméně jako jediný ze současného kádru jsi pod ním působil. Jaký je jako trenér?
Musím říct, že se trénovalo úplně jinak, než třeba za Růži, dělaly se hodně situace jeden na jednoho. Je přísný, co řekne, to musí platit. Ale je vidět, že to hrál, takže na jednu stranu umí hráče seřvat, ale na druhou stranu je schopný poznat, kdy to nefunguje a má polevit. Je to takový cukr a bič, ale dělá to tak, jak by trenér měl.

Jak se budeš ty osobně připravovat na novou sezonu?
Individuálně s kondičním trenérem. Už to tak mám pátou sezonu a pro mě je to v tomhle věku i lepší, protože mi hlídá i srdce, změří mi EKG v zátěži a ví, jak na tom jsem. To je taková přidaná hodnota a mně to vyhovuje.